Tepelná setrvačnost kamen není žádná magie. Je to prostě schopnost materiálu naakumulovat teplo z topeniště a pak ho pomalu předávat do místnosti. Čím větší hmota a čím vyšší měrná tepelná kapacita, tím delší vyzařování. Cihla, šamot nebo kámen mají tuto vlastnost výrazně lepší než tenkostěnná litina. Pokud kamna používají jen kovový plášť bez vnitřní vyzdívky, teplo odchází komínem nebo sálá v krátkém impulsu a po vyhasnutí je místnost rychle studená.
Druhým problémem je příliš rychlé spalování. Když do kamen dáte velké množství malých polen, teplota prudce stoupne, ale většina tepla unikne komínem. Větší polena hoří pomaleji a odevzdají více tepla do místnosti. U kamen a kotlů platí, že je lepší přikládat méně a častěji než jednou za den nasypat plnou komoru a doufat, že to vydrží.
Posledním faktorem je izolace a větrání. Pokud utíká teplo okny a dveřmi, prodloužená sezóna vás bude stát násobně více dřeva. Zkontrolujte těsnění oken, přidejte izolaci za radiátory a větrejte krátce a intenzivně místo dlouhého mikroventilace. Studený vzduch, který se do místnosti dostane, se musí znovu ohřát, což při prodlouženém topení znamená další polena navíc.
Kde se ztrácí nejvíc a jak tomu předejít Nejčastější chybou je topení mokrým nebo nedostatečně vyschlým dřevem. Voda v palivu se musí nejprve odpařit, a to spotřebuje značnou část energie, kterou by jinak ohřála místnost. Pokud máte dřevo sklizené na jaře, na podzim ještě není připravené. Ideální vlhkost se pohybuje mezi patnácti a dvaceti procenty. Bez měřáku to poznáte podle hmotnosti a zvuku, suché poleno je lehké a při poklepu zní dutě.
Posledním krokem je ochrana a spárování. Poškozené spáry vyškrábejte a doplňte spárovací hmotou určenou pro venkovní kámen. Impregnace prodlouží životnost, ale musí být aplikována na suchý a čistý povrch. Nejčastější chybou je impregnace na vlhký kámen – místo ochrany vznikne neprůhledná mapa. Druhou častou chybou je příliš silná vrstva prostředku. Vždy se řiďte návodem a raději naneste dvě tenké vrstvy než jednu silnou.
Praktický postup je jednoduchý: před sezónou proveďte výchozí měření a zapište ho. Během provozu kontrolujte po každých sto hodinách, u starších zařízení po padesáti. Po každé kontrole porovnejte hodnoty s předchozím záznamem. Pokud se růst zrychlí, zkraťte interval na polovinu. Pokud se růst zastaví, interval prodlužte. Díly, které vykazují opotřebení nad povolenou mez, vyměňte v páru, ne jednotlivě – jinak nový díl zničí starý protikus.
Delší topná sezóna se neprojeví jen na účtu za plyn nebo elektřinu, pokud topíte dřevem, poznáte to na hromadě polen. Rozdíl mezi průměrnou a prodlouženou sezónou bývá i několik týdnů na jaře a na podzim, kdy se topí hlavně ráno a večer. Právě v těchto přechodných obdobích vzniká nejvíc zbytečných ztrát, protože se topí „na půl plynu” a kotel nebo kamna nedosáhnou optimálního režimu.
Nezanedbatelný vliv má i nastavení tahu a těsnost kamen nebo kotle. Netěsnící dvířka a špatně seřízený komín způsobují, že velká část tepla odchází bez užitku. Před prodlouženou sezónou zkontrolujte těsnění, vyčistěte komín a seřiďte přisávání vzduchu. U akumulačních kamen a kotlů s akumulací se vyplatí topit intenzivněji jednou denně a teplo ukládat do hmoty, než udržovat slabý oheň celý den.
Prvním krokem je zjistit, kolik dřeva skutečně spotřebujete za běžnou sezónu. Zapište si po dobu jednoho měsíce, kolik přikládek denně děláte a při jakém venkovním teplotním průměru. Z těchto údajů se dá snadno odhadnout, kolik navíc spálíte za každý týden prodlouženého topení. Typicky platí, že každý den navíc při teplotách kolem pěti stupňů Celsia znamená jednu až dvě přikládky navíc, zatímco v mrazech je to klidně pět a více.
Posledním krokem je pravidelná kontrola těsnění dvířek a komína. Netěsné dveře přisávají falešný vzduch, snižují teplotu a zvyšují tvorbu usazenin. Komín nechte alespoň jednou ročně vyčistit odborníkem. Pokud se sklo začerní i při dodržení všech zásad, hledejte příčinu v palivu nebo v tahu, ne v čisticím prostředku. Prevence je vždy levnější a rychlejší než opakované drhnutí.
Nejčastější chybou je zatopení v kameni příliš brzy. Barva sice vypadá suchá, ale musí nejprve vytvrdnout. První zatopení provádějte malým množstvím paliva a pomalu, aby teplota stoupala pozvolna. Prudký nárůst teploty způsobí, že se vrstva spálí, zkřehnou a popraská. Stejně chybné je natírat kámen, který je ještě teplý z předchozího topení, nebo naopak studený pod bodem rosy. Dalším problémem bývá silná vrstva nanesená v jednom kroku – uvnitř zůstane rozpouštědlo, které při hoření vytvoří puchýře a odlupující se mapy. Někteří také vynechávají opravu prasklin a děr; barva je nepřeklene, jen je obkreslí.
When you loved this article and you want to receive details with regards to ukázka assure visit our own web site.
