Pozor také na vlhké dřevo a na příliš mnoho paliva najednou. Mokré dřevo spotřebovává teplo na odpaření vody, plamen je slabý a kouře je násobně víc. Stejně tak přikládání velkého množství polen naráz udusí oheň. Přikládejte menší dávky a častěji. Pokud kouř proniká i po správném rozpalování, zkontrolujte, zda není ucpaný komín, zda má správný průměr a zda v místnosti není podtlak způsobený digestoří nebo ventilací.
Jak dehet v trubce vzniká a co s ním dělá delší hořen
Rovnoměrné teplo není výsledkem jednoho velkého přiložení, ale pravidelných menších dávek ve správný čas. Sledujte barvu plamene, teplotu kamen a stav uhlíků. Když se naučíte reagovat na tyto signály, přestanete přikládat zbytečně brzy a kamna budou hřát plynule celý den.
Základem je suché čištění před každým delším během. Použij měkký kartáč nebo hadřík z mikrovlákna a odstraň prach ještě předtím, než kámen navlhne. Prach smíchaný s vodou vytváří jemnou pastu, která se zařeže do pórů a působí jako brusivo. Právě tohle je nejčastější chyba: lidé kámen nejdřív postříkají čisticím prostředkem a teprve pak začnou utírat. Škrábance jsou pak hlubší a rostoucí vrstva se na poškozeném povrchu chytá nerovnoměrně.
Typická chyba je přikládat dřevo na vysoký plamen, který ještě nestačil zpracovat předchozí dávku. Vznikne kouř, nedokonalé spalování a ztráta tepla. Další častou chybou je otevírání dvířek naplno. Vzduch se nasaje příliš rychle, rozvíří popel a může vyšlehnout plamen. Dvířka proto otevírejte pomalu, nejprve na škvíru, a teprve potom dostatečně pro přiložení.
Rychlost přikládání rozhoduje o tom, zda kamna sálají příjemné teplo, nebo zda se v místnosti střídá horko a chlad. Mnoho lidí přikládá příliš brzy, protože se obávají, že vyhasne oheň. Ve skutečnosti tím jen dusí plamen a plýtvají dřevem. Správný okamžik pro přiložení poznáte podle stavu paliva, ne podle hodin.
Ideální místo je vzdušné, ale chráněné před deštěm ze shora. Přikrývka má zakrývat jen vršek, boky nechat otevřené. Na slunci dřevo schne rychleji, proto ho nestavte do stínu. Pokud skladujete venku, počítejte s tím, že horní vrstva nasákne při každém dešti. Před topením ji proto přendejte do suchého prostoru, nebo berte polena z prostředku hromady. Dřevo sklizené na jaře je připravené k topení nejdřív na podzim následujícího roku, u tvrdších druhů později.
Vyhýbejte se topení dřevem z demolic, natřeným, lakovaným nebo impregnovaným. Při hoření uvolňuje látky, které škodí kotli i komínu. Stejně tak nevhazujte do ohně plast, gumu ani mokré listí. Popel ze suchého dřeva se dá použít na zahradu, ale jen v malém množství a mimo rostliny, které nesnášejí zásaditou půdu. Komín nechte jednou za čas vyčistit, i když topíte kvalitně. Právě dehet z nedokonalého spalování je nejčastější příčinou požárů.
Při topení platí, že méně je někdy více. Do kamen nebo kotle nedávejte dřevo naráz ve velkém množství, ale přikládejte postupně. Příliš mnoho paliva na malý přívod vzduchu dusí plamen, vzniká dehet, který zanáší komín a zvyšuje riziko jeho vznícení. Nechte dřevo nejprve pořádně chytnout, pak teprve přiškrtněte vzduch. Suché tvrdé dřevo hoří dlouho a rovnoměrně, kdežto vlhké nutí k přikládání, protože nedává teplo. Zpopelněné zbytky ze suchého dřeva jsou jemné a světlé, z vlhkého zůstávají černé škváry.
Jak poznat správný interval podle teploty kamen Orientačním vodítkem je povrch kamen. U litinových a ocelových kamen sahají na dotyk tak, že ruku udržíte jen krátce. To znamená, že teplota je dostatečná a přiložení udrží plynulý chod. Pokud jsou kamna jen vlažná, přikládejte menší množství dřeva častěji. Naopak když jsou rozpálená do ruda, počkejte, až intenzita poklesne. Přiložení velkého množství najednou vede k přehřátí a následnému prudkému ochlazení, což je pro kamna i komín nejhorší kombinace.
Vlhkost je u tvrdého dřeva důležitější než druh. Buk, dub, habr nebo jasan vydají při spálení nejvíc tepla, ale jen když obsahují méně než dvacet procent vody. Čerstvě poražené dřevo má vlhkost kolem padesáti procent a v kotli z něj zůstane jen dým, dehet a saze. Než začnete řešit, čím topit, ověřte, jak je dřevo suché. Rozštípnutý kus bouchněte o sebe nebo o dlaň – suchý zní dutě a praská, vlhký vydává temný, tupý zvuk. Spolehlivější je vlhkoměr zapíchnutý do čerstvě rozštípnuté štěpiny, ne do čela polena.
Mezi jednotlivými přiloženími nechte v topeništi vždy alespoň tenkou vrstvu žhavých uhlíků. Slouží jako zážeh pro nové dřevo a udržují stabilní teplotu. Pokud uhlíky úplně vyhasnou, trvá delší dobu, než se kamna znovu rozehřejí, a spotřeba dřeva roste. Na druhou stranu příliš silná vrstva popela a uhlíků brání přístupu vzduchu. Praktické je proto topeniště lehce prohrábnout, ale ne vyčistit do čista.
Should you adored this article along with you want to get more details with regards to https://Headlinelog.site/item/jak-dr-ba-kamen-prodlou-ivotnost-t-lesa-i-ro-tu kindly visit the web site.
