Typickou chybou je přesypání semen do půdy bez znalosti jejich klíčivosti. Lidé pak čekají, že vzejde vše, a jsou zklamaní. Další chybou je skladování na vlhkém a teplém místě, kde semena ztrácejí životnost. Pokud kupujete semena bez údajů, skladujte je v uzavřené nádobě v chladu a temnu, ideálně v lednici. Nikdy je nenechávejte v igelitovém sáčku na přímém slunci.
Po vychladnutí zkontrolujeme, zda jsou víčka vtažená. Pokud některé vydává při poklepu dutý zvuk, není sterilace spolehlivá. Takovou sklenici dáme do chladničky a spotřebujeme do týdne. Skladujeme v temnu a chladu, ideálně při teplotě do patnácti stupňů. Lečo vydrží rok, ale po otevření ho vždy převaříme a uchováváme v lednici maximálně tři dny.
Nálev musí být kyselý, jinak se bez cukru rychle zkazí. Na litr vody dejte šťávu z jednoho citronu nebo dvě lžíce octa, případně kombinaci obojího. Kyselina brzdí růst bakterií a zároveň zpevňuje pektin v ovoci. Sklenice naplňte ovocem po okraj, zalijte horkým nálevem tak, aby bylo vše ponořené, a nechte 1 cm volného prostoru pod víčkem.
Teplota a čas rozhodují o tom, co vydrž
Když se pecky odstraní včas, teplota drží na rozumné úrovni a sklenice se plní po okraj, hořkost se neobjeví ani po měsících. Malinový kompot, džem i šťáva pak chutnají po ovoci, ne po peckách. Stačí změnit pořadí kroků a zkrátit dobu, po kterou jsou plody v horku — výsledek je znát okamžitě, ještě než sklenice vychladne.
Za rozvaření může kombinace času, teploty a kyselosti. Pektin se při dlouhém varu rozpadá, a když je prostředí příliš kyselé nebo naopak málo kyselé, rozpad se zrychlí. Řešení není složité: krátká doba varu a rychlé zchlazení. Ovoce vložte do vroucího nálevu, ne do studeného, ať se zahřívá co nejkratší dobu. Po dvou až třech minutách sklenice stáhněte z plotny a postavte do chladné vody nebo na chladný povrch. Čím rychleji teplota klesne, tím pevnější plody zůstanou.
U kompotů je rozhodující nálev. Cukr sám o sobě hořkost neodstraní, jen ji na chvíli zakryje. Pomáhá kyselina citronová v malém množství a trocha vody, ve které se maliny krátce spaří. Plody se do sklenice plní tak, aby byly ponořené, ale ne rozdrcené. Sklenice se plní po okraj, zavíčkují a sterilují při teplotě kolem 85 °C po dobu, která odpovídá velikosti sklenice. Příliš dlouhá sterilace má stejný účinek jako dlouhé vaření — chuť ztrácí svěžest a objevuje se nahořklý podtón.
Typické chyby se opakují: vaření malin v hrnci s peckami přes půl hodiny, přikrytá poklice, plnění sklenic s velkým vzduchovým prostorem a sterilace, která se táhne. Další častou chybou je sběr přezrálých nebo mokrých plodů. Přezrálé maliny se při zpracování rozpadají a uvolňují víc šťávy, ve které se hořké látky snadno rozpustí. Sbírat se vyplatí plody pevné, suché a ideálně v dopoledních hodinách.
Proč se vyplatí míchat a nepřiklápět Při vaření džemu se směs často přiklopí pokličkou, aby neprskala. Právě tím se ale hořkost zvýrazní, protože horká pára se vrací zpět do hmoty a společně s peckami maceruje plody. Lepší je vařit odkryté, míchat a případně stáhnout teplotu. Malinový džem nepotřebuje dlouhé provařování, stačí krátce zredukovat a nechat ztuhnout pektinem, který je v malinách přirozeně zastoupený. Čím kratší var, tím čistší chuť.
U šťáv se pecky odstraňují ještě před lisováním. Pokud se maliny nejprve rozmixují i s peckami a pak se vaří, hořkost je téměř jistá. Šťávu je lepší získat za studena nebo krátkým spařením a protlačením, poté ji jen krátce pasterovat. Někdo přidává i jablko nebo rybíz, které chuť vyváží, ale to už je otázka receptu, ne technologie. Základem zůstává, že pecky nemají být v horké tekutině déle, než je nutné.
Here’s more information regarding https://fzquan8.Cn/home.php?mod=Space&uid=173305 stop by the web site.
