Častou chybou je kombinace příliš mnoha vzorů v jednom pokoji. Tapeta s motivem, koberec s ornamentem a povlečení s potiskem se navzájem bijí a prostor působí přeplácaně. Držte se pravidla, že výrazný vzor patří jen na jedno místo. Zbytek nechte jednobarevný. Stejně tak se vyhněte lesklým tapetám s kovovým efektem – odrážejí světlo nerovnoměrně a v malém pokoji vytvářejí rušivé odlesky.
Domácí úkoly se nedají odbýt jen u stolu v dětském pokoji. Když dítě nemá vlastní pokoj, nebo v něm nemá klid, hledá se místo jinde. Obývák, chodba a kuchyně mají každý jiné možnosti i pasti. Rozhoduje světlo, hluk a to, jak snadno se místo uklidí. Než začnete stěhovat nábytek, projděte si, co kde opravdu půjde.
Prvním krokem je zbavit kout vlhkosti a špíny. Vytřete podlahu, zkontrolujte, zda u zdi neprosvítá plíseň, a nechte prostor vyschnout. Pokud je zeď studená, nalepte na ni tenkou izolační fólii nebo desku. Tím zabráníte tomu, aby se do úložného nábytku srážela voda a ničila oblečení i hračky. U starších domů bývá v rozích i prach z omítky, proto po vyčištění použijte penetrační nátěr.
Hranice, které fungují i v jednom poko
Nakonec myslete na údržbu. Podskříňový prostor se špatně vysává, proto volte boxy s víkem nebo uzavíratelné. Jednou za čas je vytáhněte, otřete podlahu a zkontrolujte, jestli se nehromadí prach nebo drobné hračky, které zapadly. Dobře navržené úložiště pod skříní vydrží roky a ušetří místo na policích, které pak zůstanou pro věci, jež mají být vidět.
Materiál hraje roli i kvůli bezpečnosti. Dřevotříska a lamino jsou levné, ale těžké a při pádu mohou poranit. Lehké plastové přepravky nebo látkové organizéry na zip jsou vhodnější pro menší děti, které si je budou samy vytahovat. Kovové rámy a ostré hrany do dětského pokoje nepatří, pokud nejsou zakryté měkkým lemem.
Typická chyba: koupit boxy podle šířky skříně, ale zapomenout na panty a úchytky. Dvířka se musí otevírat i s boxy uvnitř. Nechte proto po stranách alespoň dvoucentimetrovou vůli a u dvířek s panty počítejte s tím, že se otevírají do strany – boxy musí být hlubší než dvířka, nebo naopak mělčí, aby se daly vytáhnout.
Chodba bývá podceňovaná, ale může být nejklidnější místo v bytě. Bývá tu méně ruchu než v obýváku a často i dost světla. Problém je šířka a průchod. Potřebujete alespoň 60 cm na sezení a desku, která se vejde mezi dveře. Řešením je úzký nástěnný pult nebo výklopná deska, která se po použití sklopí. Židle musí být skladná, jinak překáží. Na chodbě počítejte s průvanem a chladem od dveří – dítě by nemělo sedět v tahu. Také tam chybí přirozené světlo, takže investujte do lampy s teplým světlem a směrováním na desku. Typická chyba: deska umístěná přímo u vypínače, kde se při každém zhasnutí zakopne o brašnu.
Základem je rozdělit pokoj na klidovou a pracovní část. Pokud to dispozice dovolí, umístěte stůl ke světlu, ideálně k oknu, ale ne přímo proti němu, aby dítě neoslňovalo. Postel dejte dál od dveří a od stolu, aby se dítě při učení nerozptylovalo pohledem na hračky. Police a úložné boxy rozdělte na dvě úrovně: spodní pro věci, které dítě používá denně, horní pro sezónní a méně časté předměty. Tím se předejde tomu, že se vše vrší na jedné hromadě.
Společné pravidlo pro všechna tři místa: koutek musí mít pevné místo pro sešity, psací potřeby a lampu, i když je to jen přenosná taška. Bez toho se úkoly odkládají. Dále hlídejte výšku sedadla a desky – nohy musí být celou plochou na podlaze nebo na podnožce. Špatné sezení bolí záda a dítě se kroutí. A hlavně: místo musí být hotové během minuty. Pokud jeho příprava trvá déle než samotný úkol, přestane se používat.
Praktické řešení pro nízký prostor: použijte ploché látkové boxy na kolečkách, které se vejdou i pod 10 cm. Pro vyšší prostor nad 30 cm se osvědčily výsuvné zásuvky na kolečkách, do kterých dítě uklidí hračky jednou rukou. Nikdy nedávejte pod skříň věci, které dítě potřebuje denně – bude je vytahovat pokaždé, když si chce hrát, a prostor se brzy změní v chaos.
Obývák: klid, ale pozor na televizi Obývák bývá nejlepší volbou, protože je tam nejvíc světla a relativně dost místa. Vyberte roh, který není v ose televize ani průchozí mezi kuchyní a dveřmi. Ideální je stůl u okna, ale ne tak, aby dítě sedělo zády k místnosti – pak ho rozptyluje každý pohyb za zády. Pomůže malý stolek nebo skládací deska, kterou po úkolech složíte a uklidíte za sedačku. Na co si dát pozor: nedávejte koutek přímo ke zdroji hluku, jako je reproduktor nebo herní konzole. Typická chyba je stolek na kolečkách, který se při psaní kýve. Další je nedostatek zásuvky na lampičku – prodlužovačka přes celý pokoj je nebezpečná.
If you beloved this article so you would like to receive more info relating to dokončení interiéRu please visit our site.
