Sklenice a víčka: tady se rozhoduje o trvanlivos
Nakonec si hlídejte, co už je na hranici. Vadnutí, měkké skvrny nebo zápach znamenají, že zelenina není vhodná ke konzumaci. Neznamená to ale, že musí skončit v koši – můžete ji použít do vývaru nebo kompostu. Pokud budete tyto zásady dodržovat, zelenina vám vydrží výrazně déle a vy budete méně často řešit, co vyhodit.
Poslední pastí je skladování. Bez cukru nemá nálev konzervační rezervu, takže sklenice vydrží v chladu a temnu maximálně půl roku. Po otevření spotřebujte obsah do tří dnů a vždy ho převařte, pokud ho chcete uchovat déle. Pokud nálev po týdnu zkalí, víčko vypoukne nebo ucítíte kvasnicový zápach, celou sklenici vyhoďte. Bez cukru se chyba neprojeví hned, ale až po měsících, kdy už nejde zachránit nic.
Po uzavření sklenici otočte dnem vzhůru a nechte ji tak několik minut. Pokud z víčka neuniká ani kapka, těsnění drží. Potom sklenici postavte a označte datem. Během následujících dvou dnů zkontrolujte, zda víčko zůstalo pevné a zda se nepropadlo. Pokud se propadlo, těsnění povolilo a obsah je potřeba spotřebovat hned, případně znovu zavařit. U sklenic, které skladujete déle, kontrolujte víčko každé dva měsíce. Když se s ním dá pohnout, těsnění ztratilo přilnavost.
Když budete držet poměr soli, hlídat hladinu a teplotu a nebudete spěchat, kvašená zelenina vydrží měsíce a chutná lépe než ta ze supermarketu. První sklenici si označte datem a po dvou týdnech ji otevřete. Podle chuti poznáte, zda máte postup vyladěný, nebo zda je třeba přidat sůl či ubrat teplotu. Kvašení není věda, ale vyžaduje pozornost v prvních dnech. Právě tam se rozhoduje o výsledku.
Příprava nálevu rozhoduje o tom, zda kompot vydrží a zda si zachová chuť. Na jeden litr vody použijte 200 až 300 gramů cukru, podle sladkosti ovoce. Přidejte šťávu z poloviny citronu, která podpoří barvu i trvanlivost. Kyselina je klíčová hlavně u sladkých hrušek, broskví nebo meruněk – bez ní se chuť zploští a ovoce může tmavnout. Nálev přiveďte k varu a ihned odstavte. Ovoce do něj vkládejte až těsně před plněním, aby se zbytečně nerozvařilo.
Nejčastější chybou je nedočkavost. Lidé kvašení ukončí po dvou dnech, kdy zelenina chutná jen slaně, a pak se diví, že se po měsíci zkazila. Druhou je nedostatečné ponoření. Třetí je použití chlorované vody, která zabíjí potřebné bakterie. Nechte vodu odstát přes noc, nebo použijte vodu filtrovanou. Čtvrtou chybou je špinavé náčiní a sklenice. Vše, co přijde do styku se zeleninou, musí být čisté a ideálně spařené vroucí vodou.
Základem je čistota a správný poměr soli. Na litr vody používejte 20–30 g hrubé mořské nebo kamenné soli bez jódu. Jód totiž brzdí růst mléčných bakterií, které kvašení pohánějí, a jodidovaná sůl navíc způsobí, že zelenina po pár dnech zhnědne a změkne. Sůl nikdy nešetřete: příliš málo soli otevírá dveře plísním a hnilobě, příliš mnoho zase zastaví fermentaci a zelenina zůstane jen slaná, ale mrtvá. Zeleninu před nakládáním neoloupanou, ale důkladně očištěnou, zbavte poškozených míst. Natlačte ji do sklenice tak, aby byla zcela ponořená. Pokud vyčnívá, přidejte závažíčko nebo přeložený list zelí a dolijte slanou vodou.
Kvašení zeleniny je jedna z nejstarších konzervačních metod, která se obejde bez sterilace, mrazničky i chemie. Přesto se spousta domácích pokusů zvrtne během prvních dnů. Důvodem nebývá smůla, ale několik konkrétních chyb, které se opakují pořád dokola. Kdo je zná předem, ušetří si zeleninu i nervy.
Teplota rozhoduje o tempu i chuti. Ideální je 18–22 °C, při nižších teplotách kvašení běží pomalu a zelenina zůstává tvrdá, při vyšších nad 25 °C se proces zrychlí a výsledek je měkký a příliš kyselý. Sklenice postavte na tmavé místo, kde neteče a kde je klid. První tři dny kontrolujte, zda unikající plyn nezvedá zeleninu nad hladinu. Po týdnu ochutnejte. Pokud je zelenina příjemně kyselá a stále křupavá, přemístěte ji do chladu, kde se kvašení téměř zastaví.
Proč se na hladině objeví film a co s tím Když se po dvou až třech dnech na hladině vytvoří tenký bílý povlak, nemusíte hned vyhazovat celou sklenici. Bílý kvasnicový film je normální a stačí ho lžící odebrat. Zelený, modrý nebo plesnivý povrch je ale varovný signál: plíseň se šíří i pod hladinu a její toxiny se do zeleniny dostanou, i když je odkrojíte. Takovou sklenici zlikvidujte bez výčitek. Rozdíl poznáte čichem: zdravé kvašení voní kysele, čistě a trochu po zelí. Zápach po hnilobě, hnoji nebo acetonu znamená, že něco selhalo.
If you are you looking for more in regards to Clipjournal.Space review our web page.
