Domácí zpracování začněte co nejdříve. Hřiby očistěte štětcem nebo vlhkým hadrem, nikdy je ne máčejte ve vodě, nasáknou jako houba a ztratí chuť. Nohy seřízněte, zkontrolujte, zda nejsou červivé, a klobouky nakrájejte na plátky silné asi půl centimetru. Na másle je orestujte krátce při vyšší teplotě, dokud se neodpaří voda, pak teprve duste. Solte až na konci, jinak pustí příliš šťávy.
Hřib je český národní pojem, ale zdaleka ne každá houba s hnědým kloboukem a rourkami pod ním je ten pravý hřib. Rozeznat hřib pravý od suchohřibu, křemenáče nebo dokonce nejedlého hřibu žlučového rozhoduje o tom, zda večeře skončí na stole, nebo v koši. Základní pravidlo je jednoduché: hřib pravý má klobouk tmavě hnědý až kaštanový, třeň světlý s jemnou bílou síťkou nahoře, rourky nejprve bělavé, později žlutozelené, a dužinu, která po rozříznutí nemění barvu.
Muchomůrka jízlivá roste i na místech, kde se sbírá hřib smrkový nebo křemenáč. Proto se vyplatí kontrolovat každou bílou houbu zvlášť a nespoléhat na to, že „něco takového tady neroste”. Otrava přichází plíživě a první příznaky se objeví pozdě. Jediná spolehlivá ochrana je dokonalá znalost znaků a ochota nejisté plodnice vyhodit.
Na podzim stromům prospěje, když pod nimi necháte spadané listí. Není to nepořádek, ale přirozený mulč a potrava pro půdní organismy. Pokud listí odstraníte, připravíte rostliny o ochranu před mrazem i o živiny. Trvalky na konci sezony nechte odkvetlé, poskytnou úkryt hmyzu a semena pro ptáky.
Právě zbarvení dužiny je nejrychlejší test v terénu. Hřib žlučový, lidově zvaný hořčák, vypadá téměř stejně, ale dužina mu na řezu růžoví a chuť je odporně hořká. Stačí olíznout řez a okamžitě poznáte rozdíl. Další častá záměna je s hřibem kovářem, který sice není jedovatý, ale po rozříznutí rychle modrá a v kuchyni se chová jinak. Na modrání dužiny při sběru nikdy nespolehejte jako na znak jedlosti.
Než začnete třeň zkoumat, očistěte jej od hlíny a zbytků podhoubí. Odřízněte celou spodní část, ale ponechte si i kousek s prstencem, pokud je přítomen. Třeň držte v ruce a prohlédněte jej ze všech stran. Všímejte si především tří věcí: povrchu, barvy a vnitřní struktury. Povrch může být hladký, vláknitý, šupinkatý, síťovaný nebo rýhovaný. Barva bývá bílá, krémová, žlutá, hnědá, fialová nebo šedá, někdy se mění po otlačení nebo rozříznutí. Vnitřek může být plný, dutý nebo vycpaný houbovitou dužninou.
Výtrusy jsou nejspolehlivější znak, jen se musí umět získat. Odřízni třeň u klobouku, polož klobouk lupeny dolů na bílý a černý papír (stačí dva proužky vedle sebe) a přikryj sklenicí. Po několika hodinách se vysype prach. Barvu hodnoti na obou podkladech, protože bílý prach na bílém papíře neuvidíš. Tento krok dělá málokdo a pak se diví, že si plete jedovatou vláknici s jedlou strmělkou.
Typické omyly se opakují. Prvním je spoléhání na barvu: „červená je jedovatá, hnědá je dobrá” neplatí, existují jedlé i jedovaté houby v každé barvě. Druhým je sběr podle fotky z mobilu bez znalosti variace druhu. Třetí je sběr do jednoho koše bez přepážky, kdy se plodnice navzájem dotýkají a drobné úlomky se přenesou i na jedlou část. Čtvrtým je přesvědčení, že houba po provaření ztratí jedovatost. To platí jen u některých druhů a jen po určité úpravě, u jiných toxinů teplo nic neudělá. Pátým je sběr podle rady někoho, kdo houby sám nejí.
Kde hřib roste a kdy ho hledat Hřib pravý vytváří mykorhizu především se smrky, borovicemi a duby, proto ho najdete v jehličnatých i smíšených lesích, nejčastěji ve svazích, na okrajích pasek a pod staršími stromy. Nesbírejte v mladých monokulturách ani na místech, kde se intenzivně hnojí nebo stříká. Sezóna začíná koncem května a vrcholí od července do října, po vydatných deštích a teplých nocích. Ráno, dokud jsou klobouky orosené, jsou hřiby nejpevnější a nejméně červivé.
Sbírejte jen plodnice, které bezpečně znáte. Vytrhávání z půdy poškozuje podhoubí, proto houbu vždy odřízněte u země nebo opatrně vykrutte. Staré, rozměklé a červivé kusy nechte v lese, nemá smysl je nosit domů. Do košíku, nikdy do igelitové tašky, kde se houby zapaří a znehodnotí.
Na sušení volte tenké plátky a teplotu do čtyřiceti stupňů, aby houby nezplesnivěly. Sušené hřiby skladujte ve sklenici v temnu a používejte do polévek a omáček, kde nahradí i maso. Zamrazené syrové hřiby před uložením krátce povařte, jinak zhořknou. Nejčastější chyba je míchání různých druhů do jedné směsi bez rozlišení. Když si nejste jistí, houbu nechte v lese. Jeden nejedlý kus umí zkazit celý hrnec.
If you have any questions with regards to exactly where and how to use Adam-Kucera.Technetbloggers.De, you can get hold of us at our own internet site.
