Když dítě sní kousek houby, kterou neznáte, nečekejte na příznaky. Vezměte zbytek houby s sebou, ideálně celou plodnici, a co nejdřív vyhledejte lékařskou pomoc. Nevyvolávejte zvracení, pokud to nedoporučí lékař. Zapište si čas, kdy houbu snědlo, a kolik jí bylo. To jsou informace, které lékaři výrazně pomohou. Podobně vážná je ztráta dítěte v lese. Už na začátku výletu se domluvte, co dělat, když se jeden ztratí: zůstat na místě, volat a čekat. Dítě by mělo mít na sobě píšťalku, kterou slyšíte na dálku, a ideálně i kartičku s telefonem na rodiče v kapse.
Smetanou nešetřete, ale ani ji nepřevařujte. Nejlepší je smetana ke šlehání s vyšším podílem tuku, přidaná až na konci a už nevařená. Majdánku nebo petrželovou nať přidejte do hrnce až po vypnutí plotny. Vařením ztratí vůni a polévka dostane trávovou pachuť. Pokud máte sušené houby, namočte je předem alespoň hodinu a vodu z namáčení použijte jako část vývaru — je to nejvoňavější tekutina, kterou máte, a vylít ji je plýtvání.
Největší nebezpečí spočívá v toxinech amanitinech, které poškozují játra a ledviny. Příznaky se objeví až za 8–12 hodin po jídle: nevolnost, prudké zvracení, bolesti břicha a průjem. Po přechodném zlepšení nastává druhá fáze, kdy selhávají orgány. Bez rychlé lékařské pomoci končí otrava smrtelně. Důležité je, že tepelná úprava ani sušení toxiny nezničí.
Než začnete třeň zkoumat, očistěte jej od hlíny a zbytků podhoubí. Odřízněte celou spodní část, ale ponechte si i kousek s prstencem, pokud je přítomen. Třeň držte v ruce a prohlédněte jej ze všech stran. Všímejte si především tří věcí: povrchu, barvy stěn do obýváku a vnitřní struktury. Povrch může být hladký, vláknitý, šupinkatý, síťovaný nebo rýhovaný. Barva bývá bílá, krémová, žlutá, hnědá, fialová nebo šedá, někdy se mění po otlačení nebo rozříznutí. Vnitřek může být plný, dutý nebo vycpaný houbovitou dužninou.
Pokud už dojde k podezření na otravu, nečekejte nábytek na míru příznaky. Ihned vyhledejte lékařskou pomoc a vezměte s sebou zbytek houby nebo zvratky. Ne Podávání mléka ani jiných domácích prostředků není vhodné. Čím dříve se zahájí léčba, tím vyšší je šance na přežití. Prevence je jednoduchá: učte se rozpoznávat muchomůrku jízlivou ještě předtím, než vyrazíte do lesa, a raději si přineste domů méně hub než riskovat život.
Nejčastější chyba vzniká ještě před vařením. Houby nasbírané v dešti nebo nakrájené příliš brzy po dešti mají v sobě tolik vody, že se z nich polévka stane beztvarou šedou hmotou. Pokud sbíráte mokré klobouky, nechte je doma rozložené na novinách nebo osvětlení v obýváku prodyšné míse alespoň půl dne. Teprve potom je čistěte a krájejte. Nikdy je nemyjte pod tekoucí vodou — stačí je otřít vlhkým hadříkem nebo štětečkem a odříznout znečištěnou část třeně.
Třeň je bílá, válcovitá, s blanitým prstenem, který ale u starších plodnic často opadá. Na bázi třeně je výrazná bílá pochva (volva), která je z velké části ukrytá v půdě nebo v opadance. Pokud třeň vyrýpnete opatrně i s okolím, pochva musí být přítomná. Právě její přehlédnutí je typickou chybou při určování. Dužnina je bílá, na řezu se nemění, chuť je mírná, nikoli palčivá.
Mezi druhy, které stojí za pozornost, patří pečárka ovčí a pečárka polní. Rostou na pastvinách, mají bílé klobouky a růžové až hnědé lupeny, které se nikdy nesmí zbarvit dozelena. Dále žampiony, které poznáte podle typické vůně a tmavých výtrusů. Na travnatých místech se objevuje i čirůvka dvoubarvá, bezpečná a chutná, ale pozor na záměnu s čirůvkou májovou, která roste v lese. A konečně vzácnější závojenka olovová — tu nesbírejte, je smrtelně jedovatá a roste právě na loukách. Právě proto je nutné každý nález určit dvakrát: podle klobouku i podle třeně.
Zahuštění a dochucení, které rozhoduje Houby samy o sobě nejsou výrazné, proto potřebují kyselost a kmín. Přidejte půl lžičky drceného kmínu už při opékání a na konci vaření lžíci octa nebo šťávu z půlky citronu. Bez toho bude polévka mdlá, ať použijete jakékoli houby. Zahušťujte zásadně mimo oheň: rozmíchejte lžíci hladké mouky ve studené vodě nebo smetaně a vlijte do polévky, která už nevaří. Potom ji nechte jen krátce probublat. Kdo mouku nasype přímo do vroucí polévky, bude mít hrudky, které se už nerozvaří.
Základ polévky na houbách, ale na cibuli a tuku. Na dvě velké hrsti nakrájených hub použijte jednu větší cibuli, kterou necháte na másle nebo sádle zpěnit dozlatova. Tmavá cibulka dá polévce barvu i hloubku. Jakmile je cibule hotová, přidejte houby a nechte je nejprve prudce opéct, dokud nezačnou pouštět vodu. Teprve když se voda vydusí a houby se lehce přichytí k dnu, zalijte je vývarem. Kdo houby hodí do vývaru syrové, dostane vodovou polévku bez chuti.
If you are you looking for more information in regards to celý článek review our own web-page.
