Nejčastější chyba: loučení a vítání s velkými emocemi Rozloučení typu „ještě mě kousni, neboj, brzy budu zpátky” pes vnímá jako potvrzení, že něco není v pořádku. Stejně tak nadšené vítání po návratu ho utvrzuje, že odchod byl dramatická událost. Cílem je, aby odchody a příchody byly nudné. Deset minut před odchodem si klidně sedněte, vezměte si kávu, jděte do jiné místnosti. Pak odejděte bez pohledu do očí a bez slov. Po návratu psa ignorujte, dokud se sám neuklidní, a teprve pak ho pozdravte klidně a krátce.
Otrava psa neprobíhá podle učebnice. Jedno zvíře po sežrání léku zvrací do deseti minut, druhé nemá žádné viditelné příznaky i několik hodin. Právě proto je nejdůležitější začít jednat okamžitě, ale zároveň neudělat paniku. Nejprve zkontrolujte, co pes skutečně pozřel. Obal, zbytek potravy nebo zvratky jsou nejlepším vodítkem. Zapište si čas a odhadnuté množství. Tyto údaje později usnadní lékaři rozhodování o léčbě.
Když kočka jí běžně uvnitř, přidejte krátké zavření dvířek. Nejdřív je zavřete jen na vteřinu, pak na dvě, postupně na deset. Vždy po zavření následuje odměna a okamžité otevření. Nenoste přepravku po místnosti, dokud tento krok nezvládá bez paniky. Teprve potom ji zvedněte, postavte na jiné místo v bytě, zase položte a otevřete. Tím kočka zjistí, že pohyb přepravky neznamená nic hrozného.
Začněte tím, že přepravku necháte trvale otevřenou v místnosti, kde kočka tráví nejvíc času. Sundejte dvířka, pokud to jde, nebo je zafixujte tak, aby nevrzala a nepráskla. Dovnitř dejte něco, co nese její pach – třeba starou mikinu, na které spala, případně osvědčenou deku. Na dno položte protiskluzovou podložku, aby se jí při vstupu nepodkluzovaly tlapky. Přepravku umístěte na klidné místo, ne do průvanu nebo do uličky, kde se pořád chodí.
Než začnete, ujasněte si, co vlastně chcete. Cílem není psa trestat, ale naučit ho, že skákání ho k člověku nepřiblíží. Vodítko proti tahání používejte tak, že ho necháte volně viset a zasáhnete jen v momentě, kdy pes zvedá přední tlapy nebo se napřimuje k výskoku. Tah nemá být trvalý. Pokud budete vodítko napínat pořád, pes si na tlak zvykne a přestane na něj reagovat.
Zdravá kočka si uši udržuje sama. Čištění má smysl tehdy, když vidíte viditelné nečistoty, když je ucho zarudlé, nebo když veterinář nařídí léčbu. Běžné preventivní „rejpání” do uší každý týden je zbytečné a často škodlivé. Nejprve si ucho prohlédněte za denního světla. Zvedněte chlopeň, ale netahejte za ni silou. Všímejte si barvy mazu – světle hnědý je v pořádku, tmavě hnědý až černý s drobky může znamenat svrab, žlutý hnis zase infekci.
Pes, který štěká, vyje nebo ničí byt pokaždé, když odejdete, není neposlušný ani pomstychtivý. Ve většině případů prožívá skutečnou paniku z odloučení. Rozdíl mezi běžným pobrekáváním a separační úzkostí poznáte podle toho, kdy problém začíná. Pokud se pes uklidní pár minut po vašem odchodu, jde spíš o protest. Když ale kňučí, škrábe dveře, slintá, močí nebo se pokouší utéct celou dobu, co jste pryč, mluvíme o úzkosti, která sama nezmizí.
Když se stav do dvaceti čtyř hodin nezlepší, nebo se přidá zvracení, průjem, otok tlamy, kopřivky či dušnost, je to důvod k návštěvě ordinace. Stejně tak když štěně nejí ani třetí den. Po odeznění reakce se vracejte k původnímu krmení postupně. První dva dny podávejte menší porce, ale stejné složení. Teprve potom můžete přidat pamlsek nebo pokračovat v přechodu na jiné krmivo. Po každém očkování si poznamenejte, jak štěně reagovalo. Příště se stejná situace dá zvládnout rychleji a s menším stresem pro psa i pro vás.
Prvních šest hodin po vakcíně jídlo vůbec nenabízejte. Nechte štěně v teple, bez návštěv, bez cestování a bez hlučných dětí. Když se za tu dobu neuklidní, zkuste malou porci něčeho, co dobře zná. Ne nové granule, ne pamlsek, který ještě nemělo. Rozdělte běžnou denní dávku na čtyři až pět malých částí a nabízejte je v ruce nebo na lžíci. Štěně, které má o jídlo jen slabý zájem, často přijme sousto z ruky, i když misku ignoruje.
Typické chyby: otevírání přepravky během cesty, pouštění kočky ven hned po příjezdu, trestání za mňoukání a vytažení přepravky až v den odjezdu. Stejně tak nefunguje nechávat přepravku celý rok zavřenou ve skříni. Pokud kočka i po týdnech tréninku odmítá vstoupit, zkuste jiný typ – otevírací shora bývá pro mnohé přijatelnější. A když ani to nezabere, řešte to s veterinářem, ne silou.
Postupujte po malých krocích. Nejdřív trénujte odchody na pár sekund, kdy jen vezmete klíče a zůstanete doma. Poté skutečně odejděte na minutu, postupně přidávejte. Pes se musí naučit, že odchod je předvídatelný a vždycky skončí. Pomáhá také úprava prostředí: nechte puštěné rádio, zatáhněte žaluzie, dejte psovi ohlodávací hračku s pamlskem, kterou dostane jen při odchodu. Pokud se problém nedaří zvládnout během několika týdnů, obraťte se na veterináře nebo behavioristu. Separační úzkost je zdravotní stav, ne výcviková neposlušnost, a v těžkých případech je vhodná i medikace.
If you cherished this post and you would like to obtain additional information concerning Bbs.Yunduost.com kindly check out the web site.
