Vejce přidávejte až nakonec a po částech Rozšlehejte vejce a za stálého míchání je vlijte do mírně zchladlé směsi. Míchejte pomalu, aby vznikly jemné kousky, ne tuhá omeleta. Směs už nevařte, jen ji prohřejte na 75–80 °C. Pokud by vejce zůstala syrová, hrozí při skladování botulismus. Po prohřátí plňte do čistých, horkou vodou vypláchnutých sklenic. Nechte 1 cm pod hrdlem volný prostor, okraj otřete a pevně zašroubujte víčko.
Nejčastější chybou je příliš krátká doba nebo příliš nízká teplota. Někteří se domnívají, že stačí sklenice ohřát, dokud nejsou teplé na dotek, ale to je málo. Další chybou je vkládat sklenice do studené trouby a zahřívat je postupně – prodlužuje se tím doba, kdy jsou vystaveny pouze vlažnému vzduchu, který nestačí. Vyhněte se také tomu, abyste sklenice dávali do trouby s horkovzdušnou funkcí bez ventilace; horký vzduch musí mít kam unikat, jinak se teplo hromadí nerovnoměrně. A pokud sklenice po vyjmutí postavíte na studenou pracovní desku, mohou prasknout – podložte je dřevěným prkénkem nebo utěrkou.
Nejčastější chyby: příliš vodnatá směs, která po sterilaci vyplave a zředí chuť; nedostatečné prohřátí vajec; špinavý okraj sklenice, který způsobí plíseň; a použití přezrálých rajčat, jež se rozvaří na kaši. Pokud se po otevření objeví bublinky, zápach nebo zakalená šťáva, celou sklenici vyhoďte. Lečo podávejte s čerstvým chlebem nebo jako přílohu k masu.
Lečo se zavařuje stejně jako jiné zeleninové směsi, ale má dvě úskalí: papriky a rajčata pustí hodně vody a vejce mění strukturu. Základem je proto zeleninu předem odvodnit a vejce přidat až do hotové směsi před plněním. Na 4 sklenice o objemu 500 ml si připravte 1,5 kg paprik, 1 kg rajčat, 2 velké cibule, 4 vejce, 100 ml rostlinného oleje, 2 lžičky soli, 1 lžičku cukru a 1 lžíci octa. Papriky zbavte jádřinců a nakrájejte na proužky, rajčata spařte a oloupejte.
Sterilizace sklenic horkým vzduchem vychází z jednoduchého principu: mikroorganismy ničí teplo, ne přesně změřená hodnota na displeji. Pokud nemáte k dispozici teplotní sondu ani troubu s kalibrovaným termostatem, můžete se spolehnout na vizuální a časové signály, které jsou spolehlivější, než se zdá. Klíčové je pochopit, že horký vzduch předává teplo pomaleji než pára nebo vařící voda, takže sklenice potřebují delší dobu a dostatečný prostor, aby se prohřály rovnoměrně.
Před plněním sklenic si připravte nálev. Základ tvoří voda a cukr, poměr závisí na odrůdě. Sladké odrůdy snesou méně cukru, kyselé potřebují více. Osvědčený univerzální poměr je 1 díl cukru na 3 díly vody, což odpovídá přibližně 700 g cukru na 2 litry vody. Nálev přiveďte k varu a nechte cukr zcela rozpustit. Někteří přidávají do nálevu šťávu z citronu, aby hrušky nezhnědly a udržely světlejší barvu. Stačí jedna až dvě lžíce na litr nálevu, více by potlačilo přirozenou chuť ovoce.
Nejprve na oleji zpěňte najemno nakrájenou cibuli, přidejte papriky a restujte je 10 minut, dokud nezměknou. Pak vložte rajčata, sůl, cukr a duste odkryté 20–25 minut. Dlouhé dušení bez pokličky je klíčové: odpaří se přebytečná voda a směs po vychladnutí nevyplave. Ke konci vmíchejte ocet, který podpoří trvanlivost a zvýrazní chuť. Směs nechte mírně zchladnout, aby se vejce nesrazila příliš.
Okurky nepropichujte ani neodřezávejte špičky. Každý řez je místo, kde se dužina rozpadne. Pokud chcete křupavost podpořit, přidejte do nálevu lžičku kyseliny citronové nebo čajovou lžičku kuchyňské soli s obsahem vápníku, ale opatrně – příliš mnoho vápníku udělá okurky gumovými. Sklenice plňte naplno a zalijte horkým nálevem tak, aby tekutina přesahovala okurky alespoň o centimetr.
Sklenice vyjímejte po jedné a ihned je naplňte. Nechte je na plechu vychladnout jen tak dlouho, dokud s nimi můžete manipulovat, ale ne déle. Každá minuta, kdy stojí prázdné na vzduchu, zvyšuje riziko opětovné kontaminace. Pokud plníte více sklenic, připravte si všechny potraviny předem, abyste mezi vyjmutím a naplněním neztráceli čas. Naplněné sklenice uzavřete víčkem a otočte dnem vzhůru na pět minut – zbytkové teplo pak ještě zvýší těsnost.
Zavařování hrušek patří k nejvděčnějším konzervárenským pracem, protože hrušky mají pevnou strukturu a dobře drží tvar i po tepelné úpravě. Jenže právě tady vzniká nejčastější problém: mnozí zvolí nedozrálé plody s domněnkou, že vydrží více, a výsledkem je tvrdý, kyselý kompot, který se nedá jíst. Hrušky na zavařování musí být zralé, ale pevné. Ideální je stav, kdy se dužina pod tlakem prstu mírně poddá, ale plod ještě není moučnatý. Moučnaté hrušky se během sterilace rozpadnou na kaši a kompot ztratí jakoukoli atraktivitu.
If you loved this posting and you would like to acquire far more facts pertaining to Https://atavi.com/ kindly stop by the webpage.
