Nezapomínejte, že agrese je pro kočku přirozený způsob komunikace. Vaším cílem není ji potlačit, ale nasměrovat do přijatelných forem. Pokud si nejste jisti příčinou, nebo se agrese stupňuje navzdory vaší snaze, obraťte se na veterinárního behavioristu. Někdy stačí drobná úprava prostředí nebo režimu, jindy je potřeba kombinace feromonů a cíleného tréninku. Vždy ale platí: jednat dřív, než se problém zažije. Čím déle kočka v agresivním vzorci setrvává, tím těžší je ho změnit.
Velmi důležité je také naučit psa, aby se soustředil na vás. Před příchodem návštěvy nebo při setkání s cizím člověkem mu dejte povel “sedni” nebo “zůstaň”. Pokud pes povel splní, můžete mu dovolit pozdravit, ale pouze za podmínky, že zůstane uvolněný a neskočí. Vodítko vám v tom pomůže: pokud se pes pokusí vstát, jemně ho přidržte a vraťte do sedu. Tím ho učíte, že klidné chování je odměněno přístupem k člověku, zatímco skákání vede k tomu, že se člověk vzdálí.
Dalším častým zdrojem agrese je špatně provedená socializace, respektive její úplná absence. Kotě, které se v prvních týdnech života nesetkalo s lidmi, psy ani běžnými domácími zvuky, bude v dospělosti vnímat vše nové jako hrozbu. U dospělé kočky to již snadno nedoženete, ale můžete pracovat na tzv. desenzibilizaci. Postupujte v malých krocích: pouštějte kočce nahrávku zvuku, který ji děsí, nejprve potichu, a postupně přidávejte hlasitost. Vždy ji při tom odměňujte krmením nebo hrou. Pokud se kočka začne třást nebo prskat, udělali jste krok příliš velký — vraťte se o úroveň zpět a zůstaňte u ní déle.
U dveří se štěně často poprvé setkává s tím, co vnímá jako ohrožení: odchod člena smečky. Kňučení, škrábání a skákání na kliku nejsou projevem zloby, ale stresu a nejistoty. Než začnete cvičit, ujistěte se, že pes má dostatek pohybu a duševní stimulace. Unavené štěně se učí mnohem lépe a rychleji, než to, které má plnou kupu energie.
Pokud je agrese namířena na jinou kočku v domácnosti, neřešte to tím, že je budete zavírat odděleně. To vede jen k tomu, že se konflikt při setkání vyhrotí. Místo toho začněte s tzv. pozitivním posilováním. Krmte obě kočky u dveří, které jsou pootevřené, tak aby se viděly, ale nemohly se fyzicky střetnout. Postupně dveře otevírejte více, vždy jen za přítomnosti obou a s pamlsky. Nikdy je nenuťte k vzájemnému kontaktu. Tento proces může trvat týdny, ale je to jediný spolehlivý způsob, jak znovu vybudovat toleranci.
Pokud pes na hračku nereaguje, neznamená to, že je hloupý. Možná jen nevidí smysl v tom, proč by se měl snažit. Pomozte mu prvních pár dní tím, že pamlsky dáte na povrch, později jen mírně zasunete. Odměna musí být vysoce hodnotná – kousky sýra, sušené maso nebo granulky, které pes dostává jen při této hře. Nikdy psa do hry nenuťte, násilí vyvolá opačný efekt.
Když vezmete psa na delší cestu autem, nejde jen o to otevřít dveře a nechat ho vyskočit na sedadlo. Mnoho řidičů podcení zajištění zvířete a spoléhá na to, že pes v klidu sedí nebo leží. Jenže stačí prudké brzdění, náhlá změna směru nebo i malá nehoda a z dvacetikilového mazlíčka se stane projektil, který ohrozí nejen sebe, ale i posádku. Základní pravidlo zní: pes musí být vždy připoutaný nebo v přepravce, a to i na krátké trase.
Pokud pes jezdí špatně, zvykejte ho postupně. Začněte krátkými jízdami kolem domu, odměňujte ho pamlsky a klidným hlasem. Nikdy nekřičte a netrestejte ho, když mu je špatně. U dlouhých tras je vhodné plánovat přestávky v místech, kde není rušná silnice, a nechat psa na vodítku. Pozor také na otevřená okna – pes, který vystrčí hlavu, může dostat zánět očí nebo uší, a navíc riskuje poranění od kamínků nebo větví.
Typickou chybou je také to, že si lidé pletou hru s agresí. Kočka, kterou jako kotě nechali útočit na ruce a nohy, se to naučí a v dospělosti to udělá mnohem důrazněji. Nikdy nepoužívejte vlastní tělo jako hračku. Vždy používejte rybářský prut, myšku na šňůře nebo laserové ukazovátko. Pokud kočka začne útočit na vaše končetiny, okamžitě hru ukončete a odejděte z místnosti. Ignorujte ji alespoň pět minut, poté se vraťte a nabídněte jí jinou aktivitu. Tím jí dáváte jasný signál, že kousání vede ke konci zábavy, ne k jejímu pokračování.
Interaktivní hračky nejsou jen módní záležitostí. Pokud pes tráví čas sám, rychle se naučí zabavit se nevhodně – žvýkáním nábytku nebo štěkáním. Správně zvolená hračka ale nesmí být náhradou za procházky ani za váš čas. Základní pravidlo zní: hračka má psa unavit hlavně psychicky, ne fyzicky. Proto ji nasazujte ve chvíli, kdy má pes dost pohybu, ale pořád mu zbývá energie na přemýšlení.
If you have any questions with regards to where and how to use Osvětlení v ObýváKu, you can call us at the web site.
