Při vytahování kartuše používejte plochý klíč nebo speciální přípravek, ne kombinačky. Čelisti se na měkkém mosazi snadno podklouznou a okopou hranu, která pak netěsní. Stejně tak nepáčte páku šroubovákem násilím – můžete zlomit plastový kroužek, který drží kartuši ve středu. Pokud jde vše ztuha, pomozte si kapkou oleje na spoj a nechte pět minut působit.
Dveře otevírané dovnitř koupelny jsou standardní a dobře těsní. Jenže v malé koupelně často narazí do vany, pračky nebo topení. Než je koupíte, změřte nejen šířku otvoru, ale i hloubku místnosti před otvorem. Křídlo se musí vejít i s klikou a musí zůstat místo na to, abyste za ním mohli stát. Typická chyba: lidé změří jen dveřní otvor a zapomenou na dlažbu a obklad, které šířku ještě zmenší.
Další záludností je, že výrobce uvádí hodnotu pro suchý a čistý povrch za laboratorních podmínek. V reálném provozu se dlažba časem obrousí, zvláště v místech s častým pohybem. U venkovní dlažby navíc hraje roli mráz a vlhkost. Pokud je dlažba určená do mrazivého prostředí, hledejte na obalu i údaj o mrazuvzdornosti. Bez něj může povrch popraskat a protiskluznost vzít za své.
Při výběru dlažby do koupelny, na terasu nebo do vstupní haly se většina lidí soustředí na barvu, formát a cenu. Přitom tím nejdůležitějším údajem na obalu bývá malé písmeno a číslo, které se snadno přehlédne. Označuje protiskluznost a přímo souvisí s tím, zda na dlažbě uklouzneme, nebo ne. Naučit se tato čísla číst zabere pár minut a může ušetřit úraz.
Rozlitá hmota na podlaze je nepříjemná, ale dá se zvládnout, pokud se nezačne hned drhnout. Ať už jde o barvu, lepidlo, silikon nebo jinou stavební chemii, první pravidlo zní: co nejdřív zjistit, o jakou látku jde. Jinak hrozí, že nevhodným prostředkem podlahu poškodíte víc než samotná skvrna. U čerstvé hmoty stačí často setřít ji hadrem a pak místo umýt. U zaschlé je potřeba ji nejprve mechanicky narušit, ne rozpouštět silou.
Závěrem: klíčem je rychlá reakce, správné určení hmoty a podlahy a trpělivost. Vyhněte se unáhleným experimentům s chemií a raději postupujte po malých krocích. Pokud si nejste jisti, raději zavolejte odborníka, než abyste podlahu nenávratně poškodili.
Než začnete, zjistěte typ podlahy a hmoty Než sáhnete po jakémkoli čisticím prostředku, zjistěte, na jaké podlaze skvrna je. Vinyl, dřevo, dlažba a koberec mají jinou odolnost. Současně určete, co se rozlilo – vodou ředitelné hmoty (např. akrylátové tmely, některá lepidla) se většinou odstraní teplou vodou a trochou saponátu. Rozpouštědlové hmoty (silikon, epoxid, polyuretan) vyžadují jiný postup. Nikdy nepoužívejte univerzální čistič na všechno, mohlo by dojít k naleptání laku nebo spálení barevné vrstvy.
Praktické pravidlo: čtěte obal jako celek. Kromě R nebo A/B/C sledujte i symbol bosé nohy, který označuje vhodnost pro bosé chození, a symbol mrazuvzdornosti. Pokud si nejste jistí, požádejte prodejce o technický list – musí v něm být uvedeno, pro jaké prostředí je dlažba certifikovaná. A hlavně: číslo na obalu není marketing, ale měřitelný údaj. Když ho přečtete správně, vyberete podlahu, po které se chodí bezpečně i naboso a mokro.
Praktický postup: na vzorku si udělejte vlastní test. Suchou dlaždici nakloňte a položte na ni předmět. Potom ji postříkejte vodou a zkuste to znovu. Rozdíl vás upozorní, jak se dlažba chová v reálném provozu. U dlažby do koupelny, na terasu nebo k bazénu počítejte s tím, že mokrý povrch je vždy kluzčí. Vyberte dlaždici s výraznější strukturou a hlubšími spárami, které odvádějí vodu. Spáry ale musí být správně spárované, jinak voda zůstává na povrchu a klouže i kvalitní dlaždice.
Při zpětné montáži namažte těsnicí kroužky silikonovým tukem, nikdy ne olejem ani vazelínou. Tuk na ropném základě keramiku i gumu časem poškodí. Kartuš zasuňte opatrně, bez násilí, a matici utáhěte rukou. Příliš silné utažení může keramiku zlomit nebo zdeformovat těsnění. Po zapnutí vody otevřete páku pomalu a několikrát ji přepněte ze studené na teplou, abyste ověřili, že nikde neprosakuje.
Než začnete cokoli řešit, prohlédněte samotný povrch dlaždice. Protiskluznost se totiž nedá spolehlivě určit pohledem, ale hmatem ano. Přiložte dlaň na suchou dlaždici a přejeďte po ní. Hladký, téměř leštěný povrch bývá kluzký i za sucha. Naopak povrch, který má jemnou strukturu, zrnitost nebo matný dojem, drží lépe. Stejnou zkoušku zopakujte s mokrou rukou nebo dlaždici nejdřív postříkejte vodou. Rozdíl mezi suchým a mokrým povrchem bývá u některých dlaždic překvapivě velký.
Jak poznat rozdíl mezi matnou dlažbou a dlažbou, která klouže i po dešti Vezměte si s sebou do prodejny láhev s vodou a hadr. Na vzorek kápněte vodu a prstem po ní přejeďte. Pokud prst klouže stejně jako po suchém povrchu, dlažba není vhodná na mokré plochy. Pokud cítíte odpor, povrch má hrubší mikrostrukturu a pravděpodobně bude bezpečnější. Dalším trikem je položení mince nebo kovové podložky na nakloněnou dlaždici. Čím větší sklon udrží bez sklouznutí, tím lepší protiskluznost. Tento test ale provádějte jen na suchém povrchu, u mokrého je orientační.
If you beloved this article and also you would like to acquire more info about přečtěte si více please visit the web site.
