Poslední kontrola je praktická: rozkrojte plod a podívejte se na dužinu a semena. U jablek a hrušek mají být semena tmavě hnědá až černá, dužina krémová, ne zelená. U švestek a meruněk se dužina u pecky musí oddělovat, ale nesmí být rosolovitá. U broskví a nektarinek zralost poznáte podle toho, že pecka jde vyjmout bez trhání dužiny. Pokud dužina u pecky zůstává přilepená, ovoce ještě není zralé. Teprve když tyto znaky sedí společně, má smysl ovoce zpracovat — a to i bez vaření, jen za použití správné koncentrace cukru a kyseliny.
Klíčové je ovoce před vakuováním důkladně osušit. Jakákoli zbylá vlhkost na povrchu podpoří anaerobní mikroby a výsledkem je octová nebo alkoholová vůně. Po umytí proto plody rozlož na utěrku a nech je uschnout alespoň hodinu. Nikdy nevakuuj ovoce, které už je přezrálé, nahnilé nebo mechanicky poškozené — vakuum proces jen urychlí.
Začněte správnou sklenicí. Použijte silnostěnné sklenice určené pro zavařování, víčka s novou těsnicí gumou a především čisté nádobí. Sklenice i víčka vypláchněte horkou vodou a nechte okapat. Maso nakrájejte na kostky nebo plátky, odstraňte šlachy a přebytečný tuk. Tuk se při zavařování vysráží a může narušit těsnění, proto ho nechte jen v rozumné míře. Syrové maso se plní do sklenic, ale je nutné ho prolít horkým nálevem, vývarem nebo vodou se solí, aby se vytlačil vzduch z prostoru mezi kousky.
Nejčastější chyba je špatné víčko. Víčko musí po vychladnutí držet pevně a uprostřed být vtlačené dolů. Pokud po otevření cítíte kyselý nebo hnilobný zápach, maso vyhoďte. Nikdy ho nepřevářejte a nezkoušejte zachránit. Další chybou je nedostatečné naplnění sklenice. Mezi masem a víčkem musí zůstat malá mezera, ale ne příliš velká, jinak se obsah nevytlačí a zůstane v něm vzduch. Také nepoužívejte staré víčka opakovaně, těsnění ztrácí pružnost.
Kdy přidat síru a kdy raději ne Mnoho začátečníků přidává síru hned na začátku, aby „něco nezkazili”. To je častá chyba. Síra v malém množství chrání mošt před octovými bakteriemi a divokými kvasinkami, ale příliš mnoho síry utlumí i ty ušlechtilé a kvašení se rozjede později nebo vůbec. Pokud máte zdravé ovoce a čisté nádobí, první dny klidně kvaste bez síry. Síru použijte až po dokvašení, když víno stáčíte, a to v dávce doporučené výrobcem. Nikdy nesírujte do moštu, který už bouřlivě kvasí – vzniká oxid siřičitý, který může nadýchat a zničit aromatické látky.
Prvním krokem je ovoce přebrat a zbavit stopek, listů a nahnilých kusů. I malá plíseň se může v nálevu rozšířit a znehodnotit celou sklenici. Poškozená místa vykrojte, ale pokud je jich víc než třetina plodu, raději takový kus vyřaďte. Ovoce poté opláchněte ve studené vodě a nechte okapat. U peckovin pecky vyjměte – v kompotu by mohly zhořknout. Slupku ponechte jen u těch druhů, kde je tenká a neobsahuje mnoho tříslovin, jinak ji oloupejte.
Nejspolehlivěji se osvědčují aromatické látky, které zpomalují enzymatické reakce a zároveň brání růstu plísní. Patří sem kmín, koriandr, hořčičné semínko, bobkový list, nové koření a sušený česnek. U zeleniny, která má tendenci hořknout, používejte celá semínka, ne mletá. Celá semínka uvolňují látky pomaleji a neobalují řez tak agresivně. Mleté koření se hodí jen tam, kde zeleninu ihned tepelně upravíte.
Domácí výroba vína stojí na jedné jednoduché věci: zdravém moštu a čistém prostředí. Ovoce musí být zralé, bez plísní a hniloby. Čím lepší hrozny nebo jiné ovoce, tím menší problémy při kvašení. Před drcením je proberte, odstraněte poškozené kusy a nemyjte, pokud to není nutné – na slupkách jsou přirozené kvasinky, které kvašení nastartují. Pokud použijete kvasinky ušlechtilé, dosáhnete předvídatelnějšího výsledku, ale i tak je důležité vše důkladně očistit. Nádoby, nářadí a ruce musí být čisté a suché. Zbytky starého moštu nebo saponátu kvašení spolehlivě zničí.
Mošt se nejprve zbaví hrubých nečistot a přelije do kvasné nádoby. Tu naplňte maximálně do dvou třetin, protože během bouřlivého kvašení pěna stoupá. Nádobu uzavřete zátkou s kvasnicí, která umožní odchod oxidu uhličitého a zabrání přístupu vzduchu. Teplota by se měla držet mezi 18 a 22 °C. Při vyšší teplotě kvašení proběhne rychle, ale vzniká více těkavých látek a víno může mít ostrou chuť. Při nižší teplotě se kvašení zpomalí a hrozí, že se zastaví před dokvašením. První dny mošt intenzivně bublá, poté se aktivita zmírní. Podle toho poznáte, že kvašení postupuje správně.
Chuť vína se vyvíjí i po stáčení. Ochutnávejte po menších dávkách a sledujte, zda se neobjevuje nežádoucí hořkost nebo pachuť. Ta často pochází z příliš dlouhého louhování na slupkách, z kovových nádob nebo z nečistot. Vinařské potřeby proto nikdy nedávejte do hliníku. Pokud se kvašení zastavilo a víno je příliš sladké, může to být nedostatkem živin nebo nízkou teplotou. Přidejte malé množství kvasničné výživy a nádobu přeneste do teplejší místnosti. Nikdy však nepřidávejte cukr do už stočeného vína, které nekvete – jen tím podpoříte nežádoucí mikroorganismy.
If you loved this article and you also would like to get more info about https://WWW.Jjj555.com/home.php?mod=space&uid=2816327 kindly visit our own web-site.