Začněte jednoduchými slovními hrami, které zahřejí atmosféru. Pravda nebo úkol funguje jen tehdy, když předem stanovíte hranice: žádné otázky na citlivá témata, žádné úkoly, které by někoho ponížily. Já jdu na výlet a vezmu si… je paměťová řetězová hra – každý zopakuje předchozí věty a přidá svou. Kdo zapomene, vypadává. Chyba: příliš dlouhé věty na začátku. Držte je krátké, jinak se hra zvrhne v chaos.
Praktický postup je jednoduchý. Nejdřív hru na chvíli pozastavte a zeptejte se všech, jestli chtějí pokračovat. Ptejte se konkrétně, ne obecně: „Chceš ještě hrát, nebo si dáme pauzu?” nabízí jasnou volbu. Pokud někdo váhá, nabídněte změnu pravidel: méně honičky, pomalejší tempo, jasně daný časový limit nebo roli rozhodčího pro dospělého. Důležité je dát dětem možnost odejít ze hry, aniž by to znamenalo prohru nebo selhání.
Když se i přes všechno skupina ztratí, nejhorší je rozdělit se a rozběhnout se různými směry. Zastavte, označte místo, kde jste, a vraťte se po vlastních značkách k poslednímu rozcestí. Stopovačka nemá být past, ale nit, která vás vede. Kdo počítá s mlhou, tmou a deštěm už při jejím stavění, ten se domů vrátí i bez mobilu.
Typické chyby při vysvětlování: mluvení v odborných zkratkách, které zná jen úzká skupina; předpoklad, že všichni mají stejné zkušenosti; vysvětlování pěti pravidel najednou; a hlavně – říct pravidlo jen jednou a pak se divit, že si ho nikdo nepamatuje. Pravidla, která mají platit dlouhodobě, je potřeba připomínat. Ne formou napomenutí, ale formou krátkého připomenutí před situací, kdy se použijí.
Na začátek je dobré myslet na jednu věc: čím jednodušší pravidla, tím lepší průběh. U složitějších her si připravte krátké vysvětlení a první kolo hrajte na zkoušku. Vyhnete se zmatkům a zbytečnému čekání. Také platí, že čím menší děti, tím kratší hra. U předškoláků počítejte s deseti až patnácti minutami, u starších klidně s půl hodinou i více.
Existuje důvod, proč se některé hry na táborech hrají desítky let. Nejsou závislé na technologiích, nepotřebují drahé vybavení a zvládnou je organizovat i vedoucí, kteří je vidí poprvé. Stačí prostor, základní pomůcky a ochota hrát. Následující hry mají ověřená pravidla, která se dají kdykoli upravit podle věku a počtu dětí.
Pozor na hry, kde se přímo soupeří o zdroje a dá se útočit. Právě tam vzniká nejvíc pláče a obviňování. Pokud už takovou hru máte, zkuste variantu, kdy se neútočí na konkrétního hráče, nebo hrajte v týmu proti sobě. Týmové hraní je nejjednodušší trik, jak věkový rozdíl srovnat – dvojice starší a mladší proti sobě často funguje lépe než individuální souboj.
Ověřené hry, které se osvědčily Na vlajky patří k nejoblíbenějším. Rozdělte děti do dvou týmů, každému vyznačte území a na jeho konci umístěte vlajku. Cílem je přenést soupeřovu vlajku na své území, aniž vás chytí. Kdo je chycen, jde na určené místo a čeká, dokud ho spoluhráč neosvobodí. Hru hrajte na dostatečně velkém prostoru, ideálně v lese nebo na louce. Častá chyba je příliš malé hřiště — hra se pak zvrhne v chaos. Druhou chybou je nezřetelně označené hranice. Použijte klacky, kužely nebo provaz.
Na závěr se osvědčuje zařadit hru, která děti uklidní. Může to být vyprávění u ohně, hádanky nebo tichá hra na postřeh. Táborové hry nemusí být soutěživé za každou cenu. Někdy stačí, když si děti zahrají něco, co znají, a vedoucí si mohou odpočinout. Když hru opakujete, obměňujte pravidla jen minimálně — děti milují jistotu a možnost předvídat, co přijde.
Kimova hra trénuje paměť a pozornost. Na tácek položte deset až patnáct drobných předmětů, přikryjte je šátkem a nechte děti dvacet sekund si je prohlížet. Poté předměty schovejte a děti mají za úkol vyjmenovat, co viděly. Pro starší přidejte detaily — barvu, počet kusů nebo pořadí. U menších dětí stačí pět předmětů a delší čas. Pozor na to, aby předměty nebyly příliš podobné, jinak se hra zvrhne v hádání.
Stezka odvahy patří k táborovým klasikám, ale vyžaduje pečlivou přípravu. Trasu vyznačte předem, ideálně za soumraku, a projděte ji sami. Na jednotlivých stanovištích mohou být vedoucí v kostýmech nebo jen předměty, které děti mají najít. Důležité je, aby trasa nebyla příliš dlouhá a aby na konci čekala odměna nebo teplý čaj. Nikdy neposílejte děti samotné bez vědomí ostatních vedoucích a vždy mějte někoho, kdo projde trasu jako poslední.
If you enjoyed this information and you would like to obtain more facts pertaining to http://bbs.yunduost.com/home.php?mod=space&uid=201994 kindly browse through the web page.
