Klasické hry vydrží generace, protože jsou jednoduché a srozumitelné. Když je nebudete cpát do špatného času, nebudete měnit pravidla za běhu a dáte vypadnutým dětem práci, budou fungovat i s partou, která se vidí poprvé. Nejde o dokonalé pomůcky, ale o to, jak hru uvedete a dokončíte.
U starších dětí, zhruba od osmi let, přestává fungovat přímé zadání. Místo „něco si hraj” dejte otevřenou výzvu: postavte nejvyšší věž z kostek, kterou unese stůl, nebo vymyslete vlastní deskovou hru s pravidly na papíře. Nechte je, ať vám ji vysvětlí a vy si ji zahrajete. Tím se zabaví na hodinu a ještě procvičí vyjadřování. Když se začnou hádat o pravidla, nezasahujte hned — ať si to vyřeší samy. Dořešení sporu je součást hry.
Ještě než vyrazíte, řekněte dětem, kdy se půjde zpět. Ne „až budu volat”, ale konkrétně: „Hrajeme si do chvíle, kdy budou na hodinkách dvě čárky” nebo „než se setmí”. Menší děti potřebují představu, jak dlouho ještě mají. Pomůže i domluva, co se stane po příchodu – teplá večeře, koupel, oblíbená kniha. Tím se návrat domů přestane jevit jako konec zábavy a začne být jasným pokračováním dne.
Hry volte podle toho, co povrch dovolí. Na kluzkém dvoře funguje to, co nevyžaduje rychlou změnu směru: házení na cíl, kutálení míče po zemi, přenášení předmětů na lžíci, chůze po vyznačené linii. Vyhněte se honičkám, skákání a obratům ve sprintu. Pokud děti chtějí soutěžit, dělejte kola pomalu a s přestávkami, ne na čas. Uklouznutí většinou přijde ve chvíli, kdy se snažíte zrychlit nebo zastavit.
Rozblácený dvůr po dešti nebo po zimě není důvod sedět doma. Stačí přestat řešit, jestli je povrch „ještě mokrý”, nebo „už blátivý”, a začít řešit, co s tím. Klíčové je rozeznat, jestli se klouže voda po udusané hlíně, nebo bláto na trávě. V prvním případě pomůže odtok a hrubý povrch, ve druhém je lepší bláto vůbec nerozšlapávat a hrát si jinde.
Deset her, které zvládnete bez přípra
Nepředávejte pravidla hned na začát
Když se klouže bláto, ne voda Bláto na trávě je zrádné tím, že se rozšlapává a postupně z toho je klouzačka. Než začnete hrát, vytyčte si jednu cestu, kudy se bude chodit, a tu zpevněte prkny, starými paletami nebo plachtou zatíženou kameny. Zbytek dvora nechte na pokoji. Typická chyba je běhat po celém dvoře a rozmáčet ho od plotu k plotu – pak se klouže všude a nedá se nic dělat. Další chyba je házet bláto na hromadu, která pak teče zpátky do cesty.
Nakonec počítejte s tím, že se dvůr po každé hře změní. Co dnes drželo, může zítra klouzat, protože se bláto prošlapalo jinam. Proto si před hrou udělejte krátkou obchůzku a nejhorší místa buď obejděte, nebo zpevněte. Když se povrch nedá zvládnout, přesuňte hru na chodník, do garáže nebo na nejbližší suché místo. Dvůr se dá využívat i v rozmáčeném stavu, ale jen když se přizpůsobíte tomu, co právě dovoluje.
Obuv je půlka úspěchu. Tenké tenisky s hladkou podrážkou jsou na blátě horší než bosé nohy. Kotníková obuv s hrubým vzorkem drží, ale je těžká a děti se v ní rychle unaví. Kompromis jsou staré boty s vroubkovanou podrážkou, které vám nevadí zaneřádit. Po hraní je nechte uschnout, ne je hned mýt vodou – mokrá podrážka klouže víc než suchá.
Nejdřív si dvůr projdi v botách s hrubou podrážkou a zkus, kde přesně to podkluzuje. Většinou jsou to jen dvě nebo tři místa: vyšlapaná cestička, okapová strouha a přechod mezi dlažbou a trávníkem. Tam nasyp hrubý písek, jemný štěrk nebo suché listí. Nepoužívej hlínu, ta klouže ještě víc. Pokud máš po ruce starý koberec nebo gumovou rohož, polož ji na nejhorší úsek – hra pak může pokračovat i tam.
If you loved this posting and you would like to get far more info relating to Atomcraft.ru kindly visit our web site.
