U prvních výprav se vyplatí vybrat jen druhy, které opravdu bezpečně poznáte, a ostatní nechat být. Pokud dítě zvrací, má průjem, bolesti břicha nebo se chová jinak než obvykle, nečekejte a volejte pomoc. Vezměte s sebou i zbytek houby, kterou snědlo, aby lékař mohl určit, o jaký druh jde. Prevence je v tomto případě mnohem jednodušší než řešení následků.
Čerstvé houby v lednici vydrží obecně jeden až tři dny. Platí to pro většinu lupenatých i hřibovitých druhů, které jste nasbírali nebo koupili. Doma je nepřikrývejte igelitem ani je nenechávejte v uzavřené plastové krabici. Potřebují dýchat. Dejte je do papírového sáčku nebo do misky překryté utěrkou a uložte do spodní přihrádky chladničky. Pokud jsou houby mokré, nejdřív je osušte, jinak začnou hnít do druhého dne.
Kozák březový (Leccinum scabrum) patří k nejhojnějším houbám českých lesů. Roste výhradně v symbióze s břízou, takže ho nikdy nenajdeš pod jiným stromem. Klobouk má v mládí polokulovitý, později plošší, barvu od světle hnědé po tmavě šedohnědou. Spodní strana klobouku je bílá až našedlá, s drobnými póry, které ve stáří žloutnou. Třeň je vždy charakteristicky pokrytý tmavými šupinkami — to je nejspolehlivější znak, podle kterého kozáka březového odlišíš od ostatních druhů rodu Leccinum.
Ještě než vyrazíte, projděte si s dětmi základní rozpoznávání hub. Neukazujte jim jen ty jedlé, které sbíráte, ale i ty nebezpečné, na které můžete narazit. Děti si lépe zapamatují konkrétní tvary a barvy než obecné rady. Učte je, že houba, kterou neznají, se nesbírá, neochutnává a ani nemačká. Malé dítě vezměte na první výpravu jen na krátkou trasu, kde budete mít přehled o všem, co dělá.
Ranní sběr, ideálně mezi šestou a devátou hodinou, bývá nejlepší volbou. V tuto dobu je v lese chladno, vzduch je nasycený vlhkostí a plodnice ještě nestačily odpařit vodu. To se přímo projeví na hmotnosti i pevnosti třeně a klobouku. Další výhoda je praktická: ráno potkáte méně lidí a v lese je lépe vidět, protože slunce nesvítí přímo proti očím. Pokud ale přijdete na místo v deset dopoledne a teplota už stoupá, kvalita rychle klesá.
Co dělat přímo v lese a čeho se vyvarovat V lese mějte pravidlo, že se nesbírá nic, co je nařezané, rozbité nebo bez klobouku. Dítě by mělo vidět celou houbu i s nohou a pochvou, protože jen tak se dá určit, jestli jde o jedovatou muchomůrku, nebo o jedlý druh. Typická chyba je, že rodič vezme houbu, kterou sám nezná, jen proto, že ji dítě nadšeně přineslo. Raději ji vyhoďte než riskovat. Také nikdy nesbírejte houby z míst, kde se pohybují psi, kde se stříkalo nebo kde jsou vidět odpadky.
Ještě než vyjdete z domu, projděte si s dítětem dvě základní věty: nic neutrhnu, dokud mi to dospělý neschválí, a nic nedám do pusy, ani když to vypadá jako hříbek. U dětí do šesti let je lepší mít je neustále na dohled, protože dokážou strčit houbu do úst během vteřiny. Menším dětem dejte do ruky košík a nechte je sbírat jen to, co jim ukážete. Starší děti už mohou samy hledat, ale vždy s podmínkou, že každý nález nejdřív zkontrolujete vy.
Kde hřiby hledat a kdy vyráž
První výprava za houbami s dítětem vypadá jako idylka jen do chvíle, než se ukáže, že dítě strká do pusy všechno, co najde. Právě proto je potřeba mít jasný plán dřív, než vyrazíte. Nejde o to dítě strašit, ale nastavit pravidla tak, aby byla srozumitelná a zapamatovatelná. Malé děti totiž nerozlišují jedlou houbu od jedovaté podle barvy ani vůně, a spoléhat na to, že „to pozná”, je nejčastější a nejnebezpečnější chyba rodičů.
Během výpravy kontrolujte, co dítě skutečně nese v košíku. Děti mají tendenci přidávat i to, co našly cestou, včetně nejedlých a jedovatých druhů. Pokud si nejste jisti určením, houbu vyhoďte ještě v lese, ne až doma. Nikdy ji nenechávejte na stole, kde by si ji dítě mohlo splést s jídlem. Po návratu si umyjte ruce a dítěti převlečte oblečení, protože zbytky hub mohou dráždit kůži.
If you cherished this article and you would like to receive more info pertaining to úložné prostory v maléM bytě please visit the web site.
