U všech těchto her platí několik zásad. Před hrou si protáhněte ramena, zápěstí a kotníky. Během hry se nepředklánějte, držte váhu na přední části chodidel. Míč mějte stále na očích, ne jen na raketě. Pokud hrajete na zdi, nestůjte přímo proti sobě, ale mírně šikmo, abyste se neuhýbali před odrazem. Po hře zkontrolujte, jestli není míč prasklý nebo příliš měkký. S poškozeným míčem se mění odraz a hra ztrácí smysl.
Ve dvou se dá hrát i bez sítě: stačí vyznačit čáru na zemi a hrát na dvě poloviny. Pravidlo je jednoduché: míč nesmí spadnout na vaši stranu. Kdo ho nechá spadnout, ztrácí bod. Hrajte na deset bodů, střídejte podání po každých dvou výměnách. Tím se udrží pozornost a hra má řád. Nezapomeňte na pitný režim a přestávku po dvaceti minutách. Krátká pauza pomůže přesnějšímu úderu i lepšímu rozhodování.
Zahradní dráha nemusí vzniknout z kupovaných dílů. Když projdete garáž, kůlnu a sklep, najdete většinu materiálu, který na ni stačí. Rozhodující není vzhled, ale to, aby koleje držely tvar, neklouzaly a odolaly dešti. Než začnete cokoli řezat, vymezte si na zemi provázkem nebo hadicí trasu. Uvidíte, kolik kolejí vlastně potřebujete, a předejdete tomu, že vám na konci zbude hromada zbytečných oblouků.
Zařazení má smysl ve chvíli, kdy je skupina stabilní a nikdo není pod tlakem, že musí uspět. Typicky to bývá druhý nebo třetí den společného programu, ne hned na začátku. Pokud se lidé vidí poprvé, dejte přednost jednoduchým aktivitám, kde se nikdo nedotýká a nikdo na nikoho nespoléhá fyzicky. Užitečné je začít neverbálním cvičením: jeden vede druhého pouze tónem hlasu nebo poklepem na rameno. Teprve když to jde hladce, přidejte fyzický prvek. Vždy předem řekněte, co přesně se bude dít, kdo bude v jaké roli a jak se dá kdykoli zastavit.
Na míčové hry nepotřebujete plný tým ani halu. Stačí dva lidé, jeden míč a trocha prostoru. Většina lidí si pod sportem ve dvou představí tenis nebo badminton, ale existuje řada dalších možností, které se dají hrát na dvoře, v parku nebo na pláži. Rozhodující je, jaký míč máte po ruce a jaký povrch je k dispozici.
Na dvoře se vyplatí i klidnější aktivita, když se děti začnou přetahovat o energii. Připravte krabici s přírodninami – kameny, šišky, listy – a zadejte úkol: sestavit společný obrázek nebo cestu. Starší děti vedou stavbu, mladší hledají materiál. Dospělý jen drží čas a hlídá, aby se nikdo nezačal hádat o to, čí nápad je lepší. Právě tady vzniká nejvíc konfliktů, protože starší chtějí rozhodovat a mladší se vztekají, že je nikdo neposlouchá.
Smíchat na jednom dvoře tříleťáky a desetileté děti vypadá jako snadný nápad, dokud jeden z nich nezačne brečet, že ho ostatní nepočkali, a druhý se nezačne nudit u hry, která je pro něj příliš jednoduchá. Chyba většiny dospělých není v tom, že by vybrali špatnou hru, ale že ji nastaví stejně pro všechny. Přitom stačí změnit jednu věc – roli, vzdálenost nebo počet pokusů – a najednou může hrát celá parta.
Běžná chyba je tlačit na výkon. Vede k tomu, že lidé začnou hrát roli a předstírat pohodu. Druhá chyba je nechat hru běžet příliš dlouho, protože skupině „to jde”. Důvěra se nebuduje délkou, ale přesností. Třetí chyba je ukončit hru bez reflexe. Když se po cvičení nikdo nezeptá, co se dělo, lidé si odnesou jen pocit, že byli zkoušeni. Proto vždy po skončení dejte prostor na tři věty: co jsem cítil, co jsem potřeboval, co bych příště udělal jinak.
Nejjednodušší variantou pro dva je přehazovaná přes natažený provaz nebo síť. Pravidla si určete předem: hraje se na tři dopady, podání zespodu, žádné smeče z bezprostřední blízkosti. Typická chyba je, že jeden hráč stojí příliš blízko sítě a druhý daleko. Držte se stejné vzdálenosti, jinak vzniká jednostranná převaha. Míč volte měkčí a lehčí, aby se dal ovládat i na malém prostoru.
Další možností je kuželková nebo cílová hra s míčem. Nenastavujte stejnou vzdálenost pro všechny. Malým dětem posuňte čáru blíž, starším přidejte překážku – musí hodit vsedě, levou rukou nebo po otočce. Kdo chce, může hrát za tým. Týmové body ale nikdy nepočítejte tak, aby jeden hráč táhl celý výsledek. Pokud se tak stane, děti si brzy přestanou věřit a přestanou se snažit.
Míčové hry pro dva neznamenají jen tenis nebo badminton. Rozhodující je, jestli máte k dispozici kurt, nebo jen zeď a dvorek. Na kurtu se hraje přes síť, míč letí vzduchem a úder má jinou trajektorii než při odrazu od zdi. Pokud hledáte hru, kterou zahrajete ve dvou bez skupiny, začněte tím, co je po ruce: jeden míč, dvě rakety a prostor, kde se dá odrážet.
Here’s more info in regards to číst dál check out the page.
