Sedmé pravidlo se týká hnojení. Během růstu, od března do září, přihnojujte jednou za dva až tři týdny běžným hnojivem pro pokojové rostliny, ale v poloviční dávce. V zimě hnojení úplně vynechejte. Osmé pravidlo: přesazování. Mladé rostliny přesazujte každý rok na jaře, starší jednou za dva až tři roky, vždy o jeden květináč větší. Příliš velký květináč znamená přebytek mokré zeminy a riziko hniloby.
Většina pokojových rostlin v zimě nekvete proto, že by jim chyběl nějaký zázračný prostředek, ale protože je zaléváme stejně jako v létě. S kratším dnem a nižším světlem rostlina zpomalí metabolismus, přestane tlačit do květu a často i do listu. Pokud ji přesto chceme držet v květuschopném stavu, musíme změnit nejen množství vody, ale i její složení. Klíčové je nezačít hnojit víc, ale zalévat jinak.
Prořezávání pokojových rostlin není kosmetická úprava. Je to zásah do růstového bodu, který rostlina pocítí na několik týdnů dopředu. Když se dělá ve špatnou dobu nebo špatným nástrojem, osvětlení v obývákuýhony se vytáhnou do stran, listy se zmenší a z rostliny se stane neforemný shluk. Rozhoduje načasování, čistota řezu a to, kolik oček ponecháte.
Nejčastější chybou je hnojení příliš často a příliš silným roztokem. Další chybou je aplikace na listy místo barvy stěn do obýváku půdy, což u citlivých druhů způsobí skvrny. Pokud se objeví bílý povlak na substrátu nebo zápach, hnojení přerušte a rostlinu přesuňte na světlejší místo. Domácí hnojiva nejsou všelék, ale při střídmém používání dokážou pokojovkám dodat potřebné živiny bez zbytečné chemie.
Kam přesně stříhat a čím Místo řezu je vždy těsně nad párem listů nebo nad uzlem, ze kterého vyrůstají listy. Nezastřihávejte doprostřed holé lodyhy, tam žádné pupeny nejsou a vznikne jen pahýl. Používejte ostré nůžky nebo nůž, ideálně dezinfikované lihem. Tupý nástroj lodyhu zmáčkne a rozdrolí, což je vstupní brána pro hnilobu. Řez veďte šikmo, ne kolmo, aby na ráně nezůstávala stát voda. U mléčících rostlin, jako jsou pryšce, po řezu vytéká bílá šťáva, která dráždí kůži, proto si vezměte rukavice a ránu krátce opláchněte vlažnou vodou.
Jak zasáhnout, aniž byste rostlinu zbytečně oslabi
Po zaštipnutí se rostlina rozdvojí nebo rozvětví podle toho, kolik pupenů se probudí. Někdy vyraší jen jeden výhon a druhý zůstane spící. To není chyba, jen rostlina nemá dost světla nebo živin. V takovém případě zaštípněte znovu ten nejsilnější výhon, až trochu povyroste. Opakované zaštipování během sezóny vytváří postupně stále hustší tvar. U převislých rostlin se zaštipováním zkracují dlouhé šlahouny a podpoří se rozvětvení, takže rostlina nevisí jen jako jeden provaz.
Zaštipování není žádná věda, ale většina lidí ho dělá buď pozdě, nebo příliš opatrně. Výsledkem je řídká, vytáhlá rostlina, která se sotva drží pohromadě. Přitom stačí odstranit správné místo ve správný čas a rostlina se sama rozvětví. Zaštipování funguje tak, že odstraníte vrcholový pupen, čímž přerušíte tok auxinu do horní části stonku. Rostlina začne aktivovat boční pupeny a vytvoří nové výhony. Čím více výhonů, tím hustší habitus.
Typické chyby: zaštipování všech výhonů naráz a příliš hluboko, což rostlinu na čas zastaví; zaštipování ve stínu bez přísunu světla; a řez hned po přesazení nebo po hnojení, kdy je rostlina v šoku. Další častá chyba je nechat řeznou ránu mokrou a přelévat rostlinu v domnění, že potřebuje více energie. Právě naopak, po zaštipnutí zalévejte střídmě a dopřejte rostlině jasné, ale rozptýlené světlo. Hnojte až po dvou týdnech, kdy začnou rašit nové pupeny. Pokud se do týdne nic neobjeví, rostlina pravděpodobně nemá dost světla nebo byla před řezem.
První věc, kterou je potřeba zvládnout, je načasování. Zaštipujte až ve chvíli, kdy má rostlina alespoň tři až čtyři pravé listy nebo dva až tři páry listů. Příliš brzy rostlinu oslabíte, příliš pozdě už má vytvořenou dlouhou holou lodyhu a boční výhony budou vyrůstat nízko u země. U většiny pokojovek se zaštipuje na jaře a v první polovině léta, kdy rostlina aktivně roste. Na podzim a v zimě, kdy je světla málo, zaštipování spíš uškodí, protože rostlina nemá dost energie na tvorbu nových výhonů.
2. Kávová sedlina. Vychladlou sedlinu z běžného filtru rozmíchejte ve vodě v poměru jedna lžíce na litr. Používejte jen u rostlin, které mají rády kyselejší půdu, jako jsou kapradiny nebo africké fialky. U ostatních může dlouhodobé používání pH posunout nesprávným směrem.
5. Voda z vařených brambor. Vodu po vaření brambor bez soli nechte vychladnout a použijte ji k zalévání. Obsahuje škrob a minerály, které rostlinám prospívají. Nikdy nepoužívejte vodu osolenou, sůl v půdě škodí.
If you cherished this posting and you would like to acquire more facts with regards to web kindly visit our webpage.
