Výtvarné aktivity jsou další možností, ale pozor na nepořádek. Vodové barvy nebo plastelína se snadno dostanou na gauč i koberec. Proto je dobré je dělat výhradně na prostěradle a s hadrem po ruce. Dítěti zadejte konkrétní zadání, například nakreslit, co vidělo cestou do školky. Nejisté dítě nic nevymyslí a začne zlobit. U mladších dětí je vhodné předkreslit obrys a nechat je ho vyplnit. U starších nechte volnou ruku, ale určete časový limit, například než se uvaří čaj. Limit pomáhá udržet pozornost a dává činnosti konec, po kterém se přejde k něčemu jinému.
Hry, které zvládnou i dvě děti vedle sebe Do úzké chodby se vejdou i kuličkové hry. Stačí kelímek a pár pingpongových míčků. Děti stojí na opačných koncích a snaží se kutálet míček tak, aby zastavil v kelímku. Kdo potřebuje větší výzvu, přidá překážku z knih. Pozor na tvrdé míčky, které mohou rozbít něco na stěně. Molitanové nebo papírové koule jsou bezpečnější.
Závěrem: míčové hry ve dvou mají smysl jen tehdy, když respektujete jejich vlastní logiku. Neberte týmový sport a nezkoušejte ho násilím převést na dvě osoby. Vyberte disciplínu, která má jasná pravidla pro dva – tenis, badminton, stolní tenis, nohejbal na malém prostoru nebo házenou na cíl. Přizpůsobte prostor, střídejte údery a role a hlavně se předem dohodněte na konci hry. Pak se z dvou hráčů stane plnohodnotný zápas, ne jen náhradní řešení.
Pro klidnější chvilku postavte na chodbě překážkovou dráhu z polštářů. Děti mají za úkol projít bosky, přelézt přes polštář a dotknout se dveří. Počítejte s tím, že polštáře budou létat. Vysvětlete předem, že se nesmí skákat na tvrdou podlahu. Hru zakončete tím, že všechno společně uklidíte – je to součást hry, ne trest.
V tomto věku už děti zvládnou zahrát krátký příběh bez slov. Zkuste je nechat předvést, co dělají, když mají radost, strach nebo vztek – jen pomocí postoje a obličeje. Následně je nechte sehrát dvojici, která se beze slov domlouvá na společném úkolu, třeba staví pomyslný stan. Pozor na dva časté omyly. Prvním je, že dospělý příliš mluví a vysvětluje. Druhým je, že děti začnou šeptat. Připomeňte jim, že pantomima je o pohybu a výrazu, ne o tichém mluvení. Pokud někdo zapomene, co má dělat, stačí zastavit a zopakovat zadání.
V horkých dnech se vodní hrátky zdají být nejlepším nápadem, ale často skončí jako hodinové napouštění bazénu, které se během odpoledne vypaří. Přitom stačí změnit nádoby a způsob, jak vodu používáte. Vodní hry nemusejí znamenat plýtvání, pokud je nastavíte tak, aby se voda dala opakovaně použít nebo vrátit na zahradu.
První osvědčenou aktivitou je lepení barevné pásky na zem. Vytvořte klikatou čáru, po které se chodí jako po laně. Děti mohou přeskakovat, našlapovat pouze na jednu barvu nebo couvat. Páska vydrží překvapivě dlouho a jde snadno sloupnout. Chybou je lepit ji na hrubý povrch, kde nedrží, a na parkety, které by mohla poškodit.
Menší děti prohrávají často a většinou to nesou těžce. Nejsou na to ještě vybavené. Mozek předškoláka a mladšího školáka je nastavený tak, že svět je středem jeho potřeb a prohra znamená ohrožení. Pláč, vztek nebo vzdání hry nejsou známkou slabé povahy, ale vývojového stupně. První krok tedy je nepřistupovat k situaci jako k výchovnému problému, který je třeba hned vyřešit. Dítě potřebuje nejdřív vědět, že jeho reakce je v pořádku a že ho nikdo neodsuzuje.
Další možností je stínohra. Zatáhněte závěsy, vezměte baterku a nechte děti hádat, co rukama vytváříte. V malém prostoru stačí i obyčejná lampa. Děti se učí trpělivosti a soustředění, protože musí držet ruku v klidu. Typická chyba je příliš silné světlo, které stíny rozmázne.
Nakonec vyzkoušejte tichou hru „co slyšíš”. Všichni si sednou na zem, zavřou oči a poslouchají zvuky z chodby i z ulice. Postupně je pojmenovávají. Zabere to jen pár minut, ale dokáže zklidnit i děti, které jsou rozpumpované. V malém bytě platí, že méně rekvizit znamená méně chaosu a více opakování.
Chodba v malém bytě bývá úzká a tmavá, ale právě proto funguje jako přirozená dráha. Děti milují pohyb v omezeném prostoru, kde se musí vejít mezi dveře a stěnu. Než začnete, odklidte botník, věšák a vše, co by mohlo spadnout. Koberec nebo protiskluzová podložka je nutnost, jinak skončí první hra naraženým kolenem.
Kdy je lepší vodu nevypouštět a jak ji znovu použít Největší chybou je nechat vodu po hře odtéct do kanálu. Pokud jste použili jen čistou vodu bez mýdla a písku, je téměř okamžitě použitelná na zalévání. Vodu s pískem nechte odstát, aby se kal usadil, a potom ji opatrně přelijte. Mýdlovou vodu z bublifuků už na rostliny nedávejte, ale můžete s ní umýt venkovní dlažbu nebo spláchnout záchod. Pokud máte zahradu, pořiďte si sud nebo velkou nádobu, do které vodu z her slijete. Za jeden horký den tak ušetříte i několik desítek litrů, které by jinak zmizely v odpadu.
If you have any concerns about where by and how to use Rekonstrukce Koupelny Krok Za Krokem, you can speak to us at our own internet site.
