Pro rovné lesní cesty, polní pěšiny a lehké kopce stačí nízká bota s měkkou podrážkou a síťovinou. Výhodou je nízká hmotnost a rychlé schnutí, takže se hodí i na letní výlety, kde se potíte. Pozor ale na chybu, kterou lidé dělají opakovaně: nízkou „trekovou” botu si berou na vícedenní přechod s těžkým batohem. Kotník pak nemá oporu a při bočním došlapu na kořen nebo kámen snadno dojde k výronu. Pokud váš batoh přesáhne zhruba deset kilogramů, nízká bota přestává být rozumnou volbou.
Stálé pořadí je důležitější než přehlednost Uvnitř krabičky držte pořád stejné rozložení. Pokud si po každém výletu přendáte věci jinam, svalová paměť se nikdy nevytvoří. Určete si pozice podle toho, co potřebujete nejrychleji: na jedné straně obvazy a náplasti, na druhé dezinfekce a léky, uprostřed nůžky a pinzeta. Mezi oddíly vložte pevné přepážky z tvrdého plastu nebo kartonu, aby se obsah nemíchal. Přepážka zároveň slouží jako hmatová orientační čára.
Do vysokohorského terénu a na sněhové přechody se hodí tvrdá bota s pevnou podešví, která umožní nasazení maček. Tady už ale platí, že bota musí být dokonale padnoucí, protože tvrdý materiál se téměř neroztáhne. Zásadní chyba je kupovat boty „na dorost” nebo o číslo větší s tím, že se vytlačí. U membránových bot naopak neberte menší velikost, i když se zdají prostorné – v chladu se noha stahuje a prsty se pak tlačí do špičky.
Na prudkých a sypkých úsecích se vyplatí takzvaný hadí sestup: střídavé našlapování do strany po vrstevnici, ne přímo po spádnici. Snižuje smykové zatížení a dává koleni čas na reakci. Na kluzkém podkladu nikdy nedobíhejte krok silou — raději udělejte dva menší kroky navíc než jeden nejistý dlouhý.
Výběr turistických bot nezačíná u značky ani u ceny, ale u otázky, kam s nimi skutečně půjdete. Většina lidí si boty pořídí podle vzhledu nebo podle toho, co měl na noze kamarád na jedné víkendové túře. Jenže bota, která skvěle funguje na zpevněné lesní cestě, může být na kamenité hřebenovce nebezpečná. Než vyrazíte do obchodu, napište si na papír tři věci: kde se budete pohybovat, jak těžký batoh ponesete a v jakém ročním období.
Na co se při výběru trasy nejčastěji zapomín
Před koupí si boty zkoušejte odpoledne, kdy má noha přirozeně větší objem, a vezměte si ponožky, ve kterých skutečně chodíte. Projděte se po schodech a na šikmé ploše, ne jen po koberci. Sledujte, zda pata drží, prsty mají před sebou asi centimetr mezery a nikde nic netlačí. Doma pak boty noste několik hodin v suchu, abyste odhalili tlaková místa dřív, než vyrazíte na ostrou túru. A pamatujte: správná bota se nerozšlapuje – správná bota sedí hned.
Kdy potřebujete vyšší střih a tvrdší podrážku Do kamenitého terénu, na hřebenovky a do míst, kde se střídá suť, skála a bláto, patří vyšší střih s pevnou patou a podrážkou s výrazným vzorkem. Vyšší střih zpevní kotník, tvrdší mezipodešev zase drží tvar i pod zátěží. Při zkoušení zmáčkněte patu boty mezi prsty – neměla by se snadno promáčknout. Zkuste také takzvaný „test ohybu”: přeložte botu v místě, kde se ohýbá vaše noha. Pokud se láme jinde, budete mít otlaky na prstech nebo na nártu.
Dalším krokem je časová rezerva. Když má vlak přijet v pět, neplánujte příchod na zastávku na půl pátou. Terén, fotografování a odpočinek vždycky zaberou víc času. U delších tras počítejte s tím, že poslední úsek bývá nejpomalejší. Pokud jdete ve skupině, tempo se přizpůsobuje nejpomalejšímu. Na zastávce pak zjistíte, že čekáte zbytečně dlouho, nebo naopak dobíháte vlak. Lepší je mít dvě varianty návratu a rozhodnout se podle sil.
Naplánovat turistickou trasu tak, aby začínala i končila u vlakové zastávky, vypadá jednoduše. Většina lidí si otevře mapu, najde dvě zastávky a mezi nimi nakreslí čáru. Jenže právě tady vzniká nejvíc problémů. Železniční síť v Česku má hustou síť zastávek, ale ne všechny leží v místě, odkud se dá rozumně vyjít. Některé jsou uprostřed polí, jiné na okraji města bez napojení na turistické značení. Prvním krokem je proto ověřit, jestli vůbec existuje pěší přístup od nádraží k prvnímu rozcestí.
Naplánujte trasu tak, abyste na zastávku dorazili s rezervou alespoň třicet minut před odjezdem. Není to zbytečná opatrnost. Terén v Česku bývá pomalejší, než vypadá na mapě, a převýšení se nasčítá. Pokud jdete ve skupině, tempo se řídí nejpomalejším členem. Počítejte také s tím, že se zdržíte u rozcestí, při hledání značky nebo při přecházení potoka. Jeden zmeškaný vlak může znamenat čekání několik hodin, nebo dokonce nutnost jít dál pěšky.
In case you loved this information and you want to receive much more information concerning https://www.Blurb.com/user/Marekwisniew assure visit our own webpage.
