Třetí tip je krátká trasa kolem zříceniny Valdek. Zaparkujte v obci Chaloupky a jděte po modré. Okruh má sedm kilometrů a zvládnete ho i s menším dítětem v nosítku. Cesta vede lesem, místy po kořenech. Po dešti bývá kluzká. Není zde žádné občerstvení, takže si vezměte svačinu. Mnoho lidí podcení terén a vyrazí pozdě odpoledne; v zimě se pak vrací za tmy. Raději vyrazte dopoledne.
Hřebenovka mezi Pradědem a Šerákem je klasika, která má ale háček: o víkendu se na ni sjíždí nejvíc lidí a na některých místech se nedá jít vedle sebe. Trasa vede po kamenitých cestách, kde každý špatný krok znamená vývrtku. Praktické je vyrazit brzy ráno, kdy je chladno a cesty jsou prázdné. Nepodceňujte počasí – na hřebeni fouká i v létě a mlha dokáže přijít během půl hodiny. Typická chyba je vzít si lehké tenisky s měkkou podrážkou. Kameny jsou ostré a kloužou, proto se vyplatí pevná obuv se vzorkem.
Čtvrtou možností je cesta z Nepomuku na Zelenou horu. Je to spíš kratší výšlap, ale v Brdech se počítá jako půldenní túra. Z náměstí v Nepomuku jděte po žluté značce. Trasa je zpevněná, vhodná i pro kočárek. Na Zelené hoře je kostel a kolem něj upravený park. Zpět se vraťte stejnou cestou nebo si udělejte smyčku přes obec Klášter. Dávejte pozor na cyklisty, kteří tudy jezdí rychle a tiše.
Velká chyba je snažit se jít „po vodě z kopce”. Potok vás sice často dovede k nějaké civilizaci, ale cesta podél něj bývá neprůchodná, plná bažin a skal, a snadno při ní dojde k úrazu. Stejně riskantní je zkracovat si cestu lesem mimo pěšinu. Pokud už musíte jít, držte se linií, které jsou v krajině vidět zdálky: elektrické vedení, železniční trať, okraj lesa. Podél nich se dostanete k lidem nejrychleji.
Další pastí je podcenit přejezdy mezi údolími. Každé klesnutí do vesnice znamená, že se budete muset zase vyškrábat nahoru. Pokud trasa protíná několik údolí, výškové metry se rychle nasčítají, i když to na první pohled vypadá jako rovinka. V mapách hledejte silnice, které vedou po vrstevnici nebo podél potoka, ne ty, co skáčou z jednoho svahu na druhý. Někdy je lepší udělat o dvě vesnice delší objížďku po klidné silnici než se drátit přes dva hřebeny.
Vodítko na túře není jen formalita. Pes, který tahá, se rychle unaví, může se zranit o kámen nebo spadnout ze svahu. A člověk po pár kilometrech přestane vnímat okolí, protože řeší jen napnuté lano. Cílem není pes, který jde jako na přehlídce, ale takový, který dokáže jít u nohy, i když ho něco zaujme.
Na konci dne psa zkontroluj. Prohlédni tlapky, jestli nemá odřeniny, a zkontroluj, zda mu někde nevisí klíště. Dej mu napít, ale po malých dávkách. A hlavně – příště začni znovu tam, kde jste skončili. Pes se učí opakováním, ne vysvětlováním. Když to vydržíš několik túr, vodítko přestane být boj a stane se obyčejnou součástí výletu.
Jak na to v terénu Na túře měň tempo podle psa, ne podle svého plánu. Každých dvacet minut zastav, nech ho vyčurat a nadechnout. Pokud začne táhnout, neškrtej ho vodítkem. Místo toho zvol pomalejší krok, klidně se otoč a udělej pár kroků zpět. Pes pochopí, že tah ho od cíle vzdaluje. Pomáhá i to, když ho občas pustíš dopředu na delším vodítku, ale jen tam, kde není provoz ani sráz. Na úzkých stezkách jdi první ty, pes za tebou. Na sestupu ho měj raději u nohy, protože klouže.
Brdy jsou protáhlé pohoří, kde se dají naplánovat půldenní výlety bez velkého přesunu. Klíčem je vybrat si výchozí bod blízko silnice a netrávit hodinu hledáním parkování. Nejlepší je začít brzy ráno, kdy je vzduch čistý a cesty prázdné. Vezměte si pevné boty, protože většina tras vede po kamenitých lesních cestách, a s sebou dost vody – v Brdech je málo studánek a občerstvení je jen na okraji pohoří.
U všech tras platí, že návrat do auta by měl být naplánovaný tak, abyste měli hodinu rezervu. Brdy jsou řídce obydlené a spojení je slabé. Mobilní signál vypadává, proto si trasu uložte předem. Ať už zvolíte kteroukoli možnost, půl dne v Brdech vám dá dost pohybu i klidu, pokud nepodceníte terén a čas.
Hadice na zahradě vydrží mráz jen do prvního silnějšího mrazu. Jakmile voda uvnitř zamrzne, rozpíná se a hadici roztrhne přesně v tom místě, kde je nejtenčí stěna. Nejčastěji praskne u koncovek a spojek, protože tam je materiál namáhaný nejvíc. Pokud hadici necháte přes zimu připojenou ke kohoutku, riskujete i poškození samotného ventilu.
Když jdete do kopce, zkrať vodítko na jednu ruku a nech psa jít těsně před sebou. Ve strmém terénu se opři do holí a měj ho na kratším laně. Když se blíží protijedoucí cyklista, stoupni si ke kraji, přivolej psa k noze a počkej. Neřeš, co si myslí ostatní. Pokud pes zvládne projít kolem bez tahu, odměň ho. Pokud ne, klidně se otoč a jdi kus zpět. Túra není soutěž.
If you liked this article along with you wish to get more details relating to zjistit více kindly visit the web-page.
