Jak mluvit, aby to nekončilo křik
Nakonec platí, že méně je více. Krátká cesta do dvou hodin se dá zvládnout i s pláčem, delší už chce přestávku. Pokud to jde, jeďte mimo dopravní špičku a v pracovní dny. V pátek odpoledne a v neděli večer bývají vlaky plné studentů a výletníků, kteří si vašeho kočárku nevšimnou. Naopak v úterý dopoledne budete mít vůz téměř pro sebe a cestování s miminkem bude mnohem klidnější.
Rodiče často selhávají v tom, že chtějí být pozitivní za každou cenu. Vyhýbají se konfliktu, dítěti ustupují a pak vybuchnou. Výsledkem je dítě, které nezná hranice, a rodič, který se cítí vyčerpaný. Zdravá pozitivní výchova stojí na dvou nohách: vřelost a jasná hranice. Bez vřelosti je to jen tvrdá disciplína. Bez hranice je to nejistota. Když se obojí spojí, dítě ví, že ho rodič má rád i ve chvíli, kdy mu něco nedovolí.
Rozhodnutí o druhém dítěti bývá složitější než u prvního. U prvního člověk řeší hlavně to, zda vůbec chce rodičovství. U druhého už jde o časování, energii, vztahy a peníze. Univerzální odpověď neexistuje, ale existují praktické otázky, které celé rozhodování zpřesní.
Krmení a přebalování řešte ještě před nástupem do vlaku. Na nádraží bývá místnost pro matky s dětmi, i když ne vždy čistá. Pokud kojíte, vezměte si šátek nebo plenu na zakrytí, ve vlaku to oceníte. Připravte se na to, že vlak může mít zpoždění a vy budete stát na nástupišti v zimě. Miminko oblečte do vrstev, které můžete snadno sundat, až budete ve vytopeném voze.
Dvouleté dítě ještě neumí pojmenovat barvy ani spočítat do tří, přesto se učí rychleji než kdy jindy. Didaktická hračka pro tento věk nemá učit písmena ani čísla. Má procvičovat to, co dítě skutečně používá: uchopování, vkládání, přesypávání, stavění a rozebírání. Když hračka sedí na vývojovou úroveň, dítě si hraje samo deset i patnáct minut. Když ne, skončí po dvou minutách a vy si myslíte, že je neposedné.
Před koupí jízdenky si zjistěte, jaký typ vlaku pojede. U starších vozů s vysokou podlahou se s kočárkem nastupuje předními dveřmi u strojvedoucího, kde bývá plošina. U moderních jednotek stačí najít symbol kočárku na dveřích. Pokud si nejste jistí, zavolejte na informace a řekněte, že pojedete s dítětem do jednoho roku a s kočárkem. Poradí vám konkrétní spoj i místo k nástupu.
Cesta vlakem s miminkem není žádná věda, ale chce to plánovat jinak než cestu s dospělým. Rozhodující je, jestli pojedete s kočárkem, nebo jen s nosítkem. S kočárkem potřebujete nízkopodlažní vůz nebo alespoň plošinu pro invalidy, jinak budete stát na nástupišti a přemýšlet, jak to udělat. Bez kočárku vám stačí běžné kupé, ale i tak je dobré vědět, kam si sednout.
Místo k sezení a přebalování V kupé u okna je nejlepší místo pro miminko v nosítku, protože máte volnou ruku na zavazadla a nikdo vás netlačí do uličky. S kočárkem se snažte dostat do prostoru pro cestující s dětmi, bývá tam více místa na odložení věcí. Přebalovat se dá na toaletě, ale pokud je to možné, vezměte si vlastní podložku a udělejte to na sedačce, když je vůz poloprázdný. Není to ideální, ale v nouzi to jde lépe než na záchodě, kde není kam položit tašku.
Typická chyba je také srovnávání. Věty jako „Podívej se na brášku, ten se umí chovat” nebo „Ty jsi vždycky ten hodnější” vyvolávají rivalitu, i když to tak nemyslíte. Děti si je přeloží jako „jeden je lepší než druhý” a příště se budou hádat ještě víc, aby dokázaly, kdo je hodnotnější. Stejně škodlivé je nechat staršího vždy ustoupit. Učíte ho tím, že jeho potřeby nejsou důležité, a mladšímu dáváte moc, kterou neumí používat.
Každá hádka mezi sourozenci není katastrofa. Často je to jen způsob, jak se děti učí vyjednávat, prosazovat se a snášet nesouhlas. Problém nastává ve chvíli, kdy do sporu vstoupíte jako rozhodčí a začnete hledat viníka. Právě tady dělá většina rodičů první velkou chybu: snaží se určit, kdo měl pravdu, místo aby řešila, co se děje mezi dětmi. Děti si z takového zásahu odnesou jediné – že jde o to vyhrát nad sourozencem, ne se domluvit.
Praktický postup: sepište si, co v současnosti funguje a co už teď drhne. Pokud například nezvládáte ranní odchody s jedním dítětem, s druhým to bude těžší. Zjistěte si také, jaké máte možnosti v místě bydliště — kapacitu školky, dostupnost lékaře, možnost krátkodobého hlídání. Tyto věci se nedají vyřešit ze dne na den a jejich neznalost vede k improvizaci ve chvíli, kdy je nejméně prostoru.
Nakonec počítejte s tím, že hádky nezmizí. Budou se vracet v různých podobách, jak děti rostou. Vaším úkolem není je vymýtit, ale nedovolit, aby se z nich stalo trvalé nepřátelství. Když se přestanete ptát, kdo je vinen, a začnete se ptát, co každý potřebuje, uděláte pro vztah svých dětí víc než jakékoli pravidlo nebo trest.
Here is more info on jak zařídit malou Kuchyni look into our own web-page.
