Před návštěvou logopeda je dobré připravit si poznámky: kdy dítě začalo mluvit, jaká slova používá, čemu nerozumíte. Logoped se bude ptát i na zdravotní stav, prodělané nemoci, průběh těhotenství a porodu. Přineste také zprávu od pediatra nebo ORL, pokud ji máte. Na sezení se nechoďte učit „opravovat” dítě před rodinou, ale spíše pozorovat, jak s ním logoped pracuje. První návštěva obvykle slouží k diagnostice, ne k okamžitému zlepšení.
Jak na to prakticky Začněte jednoduchou hrou „postav podle mě”. Dospělý postaví ze čtyř až šesti kostek jednoduchou věž nebo branku, ukáže ji dítěti a nechá ho postavit stejnou. Předškolák se učí pozorovat, porovnávat tvary a prostorové vztahy. Důležité je mluvit u toho: „Kde je ta modrá kostka? Je nahoře, nebo dole?” Počítejte společně, kolik kostek jste použili. Pokud dítěti něco nejde, neopravujte hned. Nechte ho chvíli hledat a ptejte se: „Co kdybys zkusil jinou stranu?”
Během čerpání otcovské dovolené nesmíte pracovat pro svého zaměstnavatele ani pro jiného zaměstnavatele na stejném typu práce. Výjimkou jsou dohody o provedení práce mimo pracovní poměr, ale i tam platí omezení. Pokud porušíte podmínky, o dávku přijdete a budete ji muset vrátit. Zaměstnavatel vás nesmí kvůli čerpání otcovské dovolené propustit, chráněná doba trvá po celou dobu čerpání.
Domácí modelína se dělá ze surovin, které má většina lidí doma: mouka, sůl, voda, olej a kyselina vinná nebo ocet. Poměr je přibližně 2 díly hladké mouky, 1 díl jemné soli a 1 díl vody, ke které přidáš lžíci oleje a lžičku octa. Sůl dělá hmotu pevnou, olej brání lepení a ocet zpomaluje plesnivění. Když sůl vynecháš, těsto se bude trhat. Když dáš oleje moc, bude se rozpadat a mastit ruce. Odměřuj, dokud nemáš zkušenost, ne od oka.
Pro rozvoj představivosti se hodí hra „co to je”. Postavte společně neurčitý tvar a dítě hádá, co by to mohlo být – zvíře, dům, most. Potom ať zkusí přidat nebo ubrat díl tak, aby tvar vypadal jako něco jiného. Při této hře se nebojte nechat dítě mluvit. Čím více popisuje, tím lépe si rozšiřuje slovní zásobu. Pokud dítě řekne „nevím”, nabídněte dvě možnosti: „Je to spíš had, nebo žirafa?”
Typické chyby se opakují. První je sladká svačina bez bílkovin — croissant, sušenka nebo sladký jogurt. Druhá je příliš mnoho jídla, které se pak vrací domů. Třetí je nedostatečné chlazení: jogurt, šunka a vejce potřebují chladicí vložku, jinak se v teplém dni rychle zkazí. Čtvrtou chybou je pití jen sladkých nápojů. A pátou je zapomenutá zelenina — bez ní svačina postrádá vlákninu a dítě ji sní rychleji, než by mělo.
Předškolní děti se nejlépe učí, když si hrají. Kostky a stavebnice k tomu nabízejí ideální pomůcku, protože spojují pohyb rukou, přemýšlení a radost z výsledku. Nejde o to koupit drahou sadu, ale vědět, jak hru vést, aby dítě skutečně něco procvičilo. Níže najdete konkrétní postupy, na co si dát pozor a jaké chyby se opakují.
Další možností je stavění podle slovního popisu. Vy řeknete: „Postav schod, který má tři stupně,” a dítě zkouší, co to znamená. Někdy vznikne něco úplně jiného, a to je v pořádku. Můžete se zeptat: „Jak bys to udělal, aby to mělo tři stupně?” Důležité je nechat dítě přemýšlet a zkoušet. Typickou chybou je, že dospělý vezme kostky a předvede to sám. Tím se učení vytrácí.
Podplácení typu „když sníš brokolici, dostaneš čokoládu” funguje krátkodobě, ale dlouhodobě ničí vztah k jídlu. Dítě se naučí jíst zeleninu jen za odměnu a sladké se stane cílem. Místo toho zapojte dítě do přípravy. Dvouleté dítě může mýt zeleninu, tříleté míchat těsto, pětileté krájet banán tupým nožem. Když se dítě podílí na vaření, jí ochotněji, protože jídlo zná. Nechte ho také vybrat, co se bude vařit – nabídněte dvě možnosti, ne neomezený výběr.
Druhou osvědčenou aktivitou je třídění. Vysypte na zem hromadu různých kostek a stavebních dílů a zadejte úkol: „Najdi všechny červené a dej je do krabice.” Postupně přidávejte kritéria – podle tvaru, velikosti nebo počtu výstupků. Dítě si tak procvičuje barvy, tvary i jemnou motoriku. Pozor na to, abyste nezadávali příliš mnoho podmínek najednou. Předškolák udrží v hlavě dvě, maximálně tři kritéria. Když vidíte, že přestává reagovat, uberte.
Poslední hrou je společná stavba na pokračování. Jeden položí kostku, druhý přidá další, ale nesmí se zřítit. Předškolák se učí čekat, až na něj přijde řada, a zároveň sledovat stabilitu. Když věž spadne, nechte ho nejdřív zkusit, co udělal jinak. Ptejte se: „Byla ta kostka moc na kraji?” Vyhněte se tomu, abyste říkali „to je špatně”. Lepší je „zkus to jinak”. Kostky a stavebnice mají sloužit k objevování, ne k výkonu.
If you have any inquiries concerning where and how to use jak zařídit malou kuchyni, you could contact us at our web site.
