Nejčastější chyba je spoléhat se na výchozí styly prohlížeče. Ty se liší, takže stejná stránka může vypadat jinak v každém programu. Řešením je nastavit základní vlastnosti na začátku: velikost písma, rodinu písma, okraje a způsob počítání šířky prvků. Box model je klíčový pojem. Šířka prvku se ve výchozím stavu počítá jinak, než většina lidí čeká, a proto se prvky rozlézají mimo rodiče. Přepnutím způsobu výpočtu se tento problém vyřeší jednou provždy.
Častou chybou je spoléhat na escapování znaků ručně. Funkce pro úpravu řetězců se liší podle databáze i podle kódování a snadno se na některý znak zapomene. Escapování může být nouzové řešení ve starším kódu, ale nikdy by nemělo být hlavní strategií. Stejně tak nestačí kontrolovat jen délku nebo typ vstupu. Útočník může poslat platné číslo, které však v kontextu dotazu způsobí nečekaný výsledek.
Od čeho se odpíchnout v praxi Nejprve si nainstalujte nástroj příkazové řádky, který budete používat. Většina vývojářů volí Git, ale principy jsou podobné i u jiných systémů. Vytvořte v kořeni projektu nový repozitář a nastavte si jméno a e-mail, které se budou zapisovat do historie. Poté přidejte soubory, které chcete sledovat, a vytvořte první revizi.
Nakonec počítej s tím, že první nabídka nemusí být vysněná. Pomůže i pozice v podpoře, na helpdesku nebo manuální testování jednoduchých změn. Každý měsíc, kdy něco skutečně testuješ, se počítá. Rozhoduje ochota učit se a doložitelná práce, ne délka života bez praxe.
Testování reducerů je nejjednodušší část celého Reduxu, protože reducer je čistá funkce. Dostane stav a akci, vrátí nový stav. Žádné HTTP, žádné časovače, žádné závislosti. Pokud váš reducer sahá na Date.now(), Math.random() nebo na globální konfiguraci, přestává být čistý a testy začnou být křehké. Nejprve tyto závislosti vytáhněte do akce nebo do argumentu. Teprve pak má smysl psát testy, které něco ověřují.
Základem je pochopit, že verzovací systém není totéž co záloha. Záloha chrání data před smazáním, kdežto verze zaznamenávají historii vývoje. Pro webové vývojáře je klíčové, aby každá změna měla svůj popis a byla přiřazena konkrétnímu autorovi. Bez toho se při hledání chyby v produkci ztrácíte v tom, kdo a proč danou řádku přidal.
Pro spouštění v CI slouží příkaz pytest s parametrem –junitxml, který vytvoří strojově čitelný výstup. Pokrytí kódu změříte pluginem pytest-cov a příkazem pytest –cov=. Neusilujte ale o stoprocentní pokrytí za každou cenu. Důležité je pokrýt logiku a hraniční případy, ne každý řádek. pytest nabízí i možnost přeskakovat testy pomocí skipif nebo označit očekávaná selhání přes xfail. Tyto značky udržují sadu testů čitelnou i ve chvíli, kdy některé části ještě nejsou hotové.
Základní test vypadá tak, že zavoláte reducer s výchozím stavem a akcí a porovnáte výsledek s očekávaným objektem. Pište testy pro každou větev přepínače zvlášť. Typická chyba je testovat jen šťastnou cestu a zapomenout na neznámou akci, na prázdné pole nebo na chybějící klíč. Další častá chyba je sdílení jednoho stavového objektu mezi testy. Pokud reducer vrací stejnou referenci, kterou dostal, a vy si ji uložíte do konstanty, další test ji může omylem mutovat. Vždy začněte od čerstvé kopie výchozího stavu.
Dalším krokem je zvyknout si na větev. Hlavní větev by měla zůstat stabilní a nasaditelná. Pro každou novou funkci nebo opravu si vytvořte samostatnou vedlejší větev. Tím izolujete rozpracovanou práci a zabráníte tomu, aby se rozbitý kód dostal do produkce. Až je změna hotová a otestovaná, sloučíte ji zpět do hlavní větve.
Načasování je druhá past. Async thunk často spouští více akcí za sebou. Nespoléhejte na to, že promise doběhne sama. Po zavolání thunku je potřeba počkat, až se fronta mikroúloh vyprázdní. Pomůže await na návratovou hodnotu thunku, pokud ji vrací. Když thunk nic nevrací, musíte počkat na dokončení promise, kterou jste mu dali k dispozici. Test, který pouze zavolá thunk a hned kontroluje dispatch, selže nepravidelně. To je horší než selhání vždy, protože se projeví až v CI.
Verzování není jen nástroj pro velké týmy. I při práci na jednoduchém webu se vyplatí mít přehled o tom, co se v kódu změnilo a kdy. Pokud dosud zálohujete složky přejmenováním na web_final_2, je čas na změnu. Systém správy verzí vám umožní vracet se k předchozím stavům, porovnávat úpravy a spolupracovat bez chaosu.
Pozor na soubory, které do repozitáře nepatří. Konfigurační soubory s hesly, lokální nastavení prostředí, složky s dočasnými soubory nebo závislostmi by měly být vynechány pomocí speciálního seznamu. Pokud je omylem přidáte, zůstanou v historii navždy a jejich odstranění je pracné. Stejně tak nikdy necommitujte velké binární soubory, jako jsou videa nebo obrázky ve vysokém rozlišení, pokud to není nutné.
If you adored this article and you would like to get more info relating to Adamwisniewski34.Bravejournal.Net generously visit the web-page.
