Pro delší trvanlivost můžete bylinky před zalitím krátce spařit vroucí vodou a okamžitě zchladit. Tím se sníží množství enzymů, které olej kazí, a barva zůstane zelenější. Další možností je olej s bylinkami zahřát na mírnou teplotu, asi 60 stupňů Celsia, po dobu dvaceti minut, pak přecedit a skladovat bez rostlinného materiálu. Přecezený olej vydrží déle, protože v něm nejsou částice, které se rozkládají. Pokud chcete bylinky v oleji nechat, spotřebujte ho do měsíce a skladujte vždy v chladu. Malé sklenice naplněné po okraj omezí kontakt se vzduchem a prodlouží čerstvost.
Substrát a sázení rozhodují o polovině úspěc
První řez proveďte, když výhony dosáhnou asi deseti centimetrů. Nikdy nestříhejte do starého, zdřevnatělého dřeva, protože z něj rozmarýn většinou neobrazí a větev zůstane holá. Stříhejte vždy nad párem listů nebo nad místem, kde vidíte drobné pupeny. Odsud vyraší dva nové výhony místo jednoho, a právě tím se rostlina zahušťuje. Zaštípněte vždy jen konec, maximálně třetinu délky výhonu. Pokud odstraníte víc, rostlina se oslabí a bude trvat týdny, než se vzpamatuje.
Největší chybou při přesazování bylinek není špatně zvolený květináč, ale okamžik, kdy se do toho pustíte. Mnoho lidí přesazuje ve chvíli, kdy rostlinka vypadá „nějak velká”, ať je zrovna jaro, nebo listopad. Bylinky mají dvě hlavní období růstu – od března do června a pak slabší vlnu na konci srpna. Mimo tato období sice přesazení obvykle přežijí, ale déle se vzpamatovávají a hůř se chytají. Pokud máte bylinku v malém kelímku z obchodu, přesazení neodkládejte bez ohledu na roční období, protože v plastovém kelímku bez drenáže dlouho nevydrží.
Zalévání bylinek není o tom, kolik vody do květináče vylijeme, ale o tom, kdy a jak to uděláme. Většina bylinek pochází ze středomoří a je zvyklá na střídavé období sucha a deště. Pokud je budete držet neustále vlhké, kořeny začnou hnít rychleji, než stihnou růst. První pravidlo proto zní: raději méně a důkladně než často a po troškách. Před každou zálivkou zkontrolujte substrát prstem do hloubky přibližně dvou centimetrů. Pokud je na dotek vlhký, počkejte. Pokud je suchý a drobí se, je čas zalít.
Pro maximální chuť platí, že čerstvé bylinky se přidávají až na konci vaření nebo úplně mimo oheň. Teplo ničí aromatické oleje, a co se uvaří, to se už nevrátí. U sušených bylinek platí opak – potřebují čas, aby se chuť uvolnila, proto patří do hrnce dřív. Sušte při teplotě do čtyřiceti stupňů, ideálně v průvanu a ve tmě, aby si bylinka zachovala barvu i vůni. Skladujte v uzavřené nádobě bez přístupu světla a po roce zásobu vyměňte, protože staré koření už jen zabírá místo.
Typická chyba je řezání celé rostliny najednou. Bylinka, které seberete víc než třetinu nadzemní hmoty, se obtížně vzpamatovává a často přestane obrážet. U vytrvalých druhů, jako je máta nebo meduňka, proto stříhejte vždy jen část keříku a zbytek nechte dva až tři týdny odpočívat. Další častá chyba je sběr mokrých bylinek – po dešti nebo po vydatné zálivce se v listech drží vlhkost, která při sušení podporuje plíseň a při skladování urychluje hnilobu. Před řezem nechte rostlinu oschnout, případně ji jemně setřeste.
Nůžky nebo nůž musí být ostré a čisté. Tupý nástroj pletiva drtí, na rozdrcených místech uniká šťáva a listy černají. Řežte šikmý řez těsně nad uzlem, odkud rostlina obrazí. Sběr nikdy nedělejte v poledním horku – tehdy jsou silice odpařené a bylinka po utržení rychle vadne. Pokud potřebujete větší množství na sušení, sklízejte v suchý den dopoledne a ihned po sběru rostliny rozprostřete v jedné vrstvě do stínu, ne na přímé slunce.
Chuť bylinek neurčuje jen druh a půda. Rozhoduje okamžik řezu, denní doba a způsob, jakým rostlinu po sběru ošetříte. Silice, které nesou aroma, se v rostlině tvoří a odpařují v závislosti na teplotě a světle. Kdo řeže naslepo, přijde o polovinu vůně ještě dřív, než bylinku přinese do kuchyně.
Které bylinky řezat před květem a které až v květu Listové bylinky – bazalka, petržel, koriandr, kopr – se řežou průběžně po celou sezónu, ale vždy před nasazením květních pupenů. Ve chvíli, kdy rostlina začne tlačit do květu, přesune energii z listů do semen a chuť zhořkne nebo zeslábne. U bazalky to znamená štípat vrcholky dvou až tří párů listů nad uzlem, nikdy ne holý stonek. U petržele řežte vnější lístky u země, srdíčko nechte růst. Naopak tymián, oregano, šalvěj a rozmarýn mají nejintenzivnější chuť těsně před rozkvětem, ale snesou i řez v květu – jen se pak aroma mírně mění směrem k dřevitějším tónům.
In case you beloved this article along with you wish to obtain more details with regards to více informací najdete zde generously pay a visit to our own web-site.
