Pes, který se před spaním stáčí do klubíčka, nehledá prostor pro natažené tlapy. Hledá dutinu, kterou si může obtočit kolem vlastního těla. Běžný oválný pelíšek mu sice poskytne místo, ale jeho okraje jsou často příliš měkké nebo příliš nízké na to, aby se do nich mohl opřít čenichem, bokem i ocasem zároveň. Výběr proto nezačíná u barvy nebo materiálu, ale u geometrie: hluboký, kruhový nebo vejčitý tvar s vyšším obrubou je pro stáčivé spáče přirozenější než obdélníková bouda.
Když se situace nezlepší po několika týdnech, je čas na odborníka. Veterinář může vyloučit zdravotní příčiny, jako jsou bolesti nebo hormonální potíže. Behaviorista pak nastaví plán přesně na míru. Někdy je potřeba i medikace, ale ta se nikdy nepoužívá samotná, vždy spolu s tréninkem. Pokud psa necháváte samotného celý den a on trpí, zvažte psí hlídání nebo psí školku. Není to selhání, je to řešení, které psovi uleví.
Během přepravy k veterináři udržujte psa v teple, ale nepřikrývejte ho příliš. Pokud zvrací, otočte mu hlavu na stranu, aby nedošlo k vdechnutí zvratků. Nedávejte mu jídlo ani mléko, i když má hlad. Mléko tuky v něm obsažené mohou vstřebávání některých toxinů urychlit. Nepodávejte žádné léky od lidí, ani aktivní uhlí, pokud k tomu nedá pokyn veterinář. Uhlí má smysl jen u konkrétních typů otrav a v určitém časovém okně.
Nejčastější chyba je trestání. Když přijdete domů a najdete loužičku, štěně už dávno neví, za co ho trestáte. Potrestáte ho za to, že se bojí, a tím si zaděláte na problém s důvěrou. Stejně tak nefunguje strkat mu čumák do moči. To štěně naučí jen to, že močit je nebezpečné, a začne to dělat tajně za gaučem. Pokud chcete řešit nehodu, udělejte to jen tehdy, když ho přistihnete přímo při činu. V tom okamžiku ho přerušte zvukem, ne křikem, a okamžitě odneste na místo, kde má močit. Pak ho pochvalte, i když už nic neudělá.
Bezpečný kontakt s cizími psy nastává nejdřív 7 až 14 dní po druhé vakcíně, u některých kombinovaných vakcín až po třetí dávce ve 14 až 16 týdnech. Vždy se řiďte tím, co vám řekl veterinář – záleží na typu vakcíny a na tom, kdy štěně dostalo poslední dávku. Pokud pes, se kterým se má štěně setkat, není očkovaný nebo je nemocný, kontakt odložte, i když už je štěně po druhé dávce. Stejně tak vynechejte setkání s neznámými psy na ulici, kde nemáte přehled o jejich zdraví.
Klíčové je místo, kam se nikdo neplete Vyhraďte pro zvíře jedno místo, kde ho nikdo nebude rušit. Nemusí to být drahá bouda. Stačí pelíšek v rohu, kam nevede hlavní cesta přes byt, nebo vyvýšené lehátko u okna pro kočku. Důležité je, aby místo mělo dvě strany kryté — zvíře tak vidí, co se děje, ale cítí se v bezpečí. Nikdy pelíšek neumisťujte vedle pračky, reproduktoru nebo přímo u dveří, které se pořád otevírají. Stejně tak nefunguje dát kočce pelíšek na zem doprostřed obýváku, kde se každý večer hraje na playstation.
Když se objeví změna chování — přestane jíst, přestane se mýt, vyhýbá se kontaktu — jděte nejdřív k veterináři. Bolest zubů, kloubů nebo močových cest vypadá jako psychický problém. Teprve když je zdraví v pořádku, má smysl řešit prostředí. Duševní hygiena není o tom dát zvířeti vše, co si zamane. Je o tom dát mu klid, řád a možnost volby. Pak se pes i kočka chovají vyrovnaně, aniž byste museli cokoli řešit křikem.
Druhým krokem je pravidelnost. Krmte, venčete a hrajte si ve stejnou dobu. Zvířata si vytvářejí vnitřní hodiny a když se krmení posouvá o tři hodiny, vzniká chronický stres. U psů to platí dvojnásob: pes, který neví, kdy přijde procházka, je ve stálém napětí. U koček zase pomáhá krátká, ale intenzivní hra dvakrát denně — lov, chycení, odměna. Hra musí skončit úspěchem, ne tím, že kočku necháte marně číhat.
Duševní hygiena není pro zvířata žádná módní přísada. Pes i kočka potřebují předvídatelný rytmus dne, dostatek spánku a možnost volby. Když tohle chybí, začnou se objevovat problémy, které lidé často řeší jako “zlobení” nebo “nemoc”: okusování nábytku, močení mimo záchod, kňučení, přehnané olizování tlapek, agresivita u jídla nebo apatie. Většina z toho není vzdor, ale přetížený nervový systém.
Začněte tím, že zmapujete, kolik hodin denně zvíře skutečně spí. Dospělý pes potřebuje zhruba dvanáct až čtrnáct hodin spánku, štěně i dvacet. Kočka spí klidně patnáct hodin, ale musí to být spánek v bezpečí, ne podřimování v pozoru. Pokud má domácnost neustálý provoz, televizi, návštěvy a děti pobíhající kolem pelíšku, zvíře nikdy nevstoupí do hluboké fáze spánku. Poznáte to podle toho, že je ráno unavené, přecitlivělé na zvuky a večer má záchvaty energie.
If you have any queries relating to exactly where and how to use tento článek, you can get in touch with us at our website.
