Čerstvá voda musí být k dispozici neustále, u koček ideálně v několika nádobkách po bytě. Kočky málo pijí, proto jim vlhké krmivo pomáhá s příjmem tekutin. Pamlsky tvoří maximálně desetinu denního příjmu energie. Pokud pes dostane kousek šunky nebo kočka lžíci smetany, odečtěte to z hlavní dávky. Oblíbená chyba je krmení ze stolu během vaření – zvíře pak odmítá vlastní misku a začne žebrat.
Nakonec počítejte s tím, že výcvik není lineární. Přijdou dny bez nehody a pak dva dny zpět. Zuby, růst, změna krmiva nebo stres z cestování mohou způsobit regresi. V tu chvíli se vraťte k základům: častěji ven, kratší intervaly, větší dohled. Většina štěňat zvládne spolehlivě čůrat venku mezi čtvrtým a šestým měsícem věku. Pokud se to nedaří ani po půl roce, nechte štěně vyšetřit u veterináře – může jít o infekci močových cest nebo jiný zdravotní problém.
Když se objeví změna chování — přestane jíst, přestane se mýt, vyhýbá se kontaktu — jděte nejdřív k veterináři. Bolest zubů, kloubů nebo močových cest vypadá jako psychický problém. Teprve když je zdraví v pořádku, má smysl řešit prostředí. Duševní hygiena není o tom dát zvířeti vše, co si zamane. Je o tom dát mu klid, řád a možnost volby. Pak se pes i kočka chovají vyrovnaně, aniž byste museli cokoli řešit křikem.
Když štěně venku nic neudělá, neznamená to, že je hotovo. Vraťte se domů, ale po 10–15 minutách ho vezměte znovu. Nenechte ho běhat po bytě bez dozoru. Buď je venku, nebo je v kleci či na vodítku u vás. Volný pohyb po bytě je pro štěně dovolená, ne trénink. Pokud ho necháte samotné, s velkou pravděpodobností se počůrá na koberec nebo do rohu.
Typická chyba je koupit pelíšek o jednu velikost menší, aby pes lépe „cítil okraje”. Těsný pelíšek nutí psa tlačit hlavou a tlapami do stran, čímž švy namáhá víc. Další chyba je prát pelíšek příliš horkou vodou nebo v sušičce. Vysoká teplota oslabí vlákna a švy povolí i u kvalitního kusu. Perte na nižší teplotu a sušte volně. Pokud pes pelíšek ničí i po výměně, zkuste mu nabídnout alternativu k okusování – například pevnou hračku na žvýkání – a pelíšek dejte na místo, kde odpočívá, ne tam, kde si hraje. Často stačí oddělit místo na spaní od místa na hru a ničení ustane.
Mnoho majitelů se stříhání drápků vyhýbá, protože se bojí, že psa zraní. Pes to vycítí a příště se bude snažit uniknout. Přitom stačí znát anatomii drápku a mít vhodné nástroje. Drápek je zrohovatělý obal, uvnitř kterého je citlivá dřeň s cévami a nervy. Ta se posouvá podle toho, jak často se drápek přirozeně obrušuje. U psa, který chodí po asfaltu, bude kratší než u psa ležícího celý den na gauči. Právě proto nelze stříhat podle univerzálního schématu, ale podle konkrétního psa.
Druhým krokem je pravidelnost. Krmte, venčete a hrajte si ve stejnou dobu. Zvířata si vytvářejí vnitřní hodiny a když se krmení posouvá o tři hodiny, vzniká chronický stres. U psů to platí dvojnásob: pes, který neví, kdy přijde procházka, je ve stálém napětí. U koček zase pomáhá krátká, ale intenzivní hra dvakrát denně — lov, chycení, odměna. Hra musí skončit úspěchem, ne tím, že kočku necháte marně číhat.
V noci nastavte budík. Štěně do osmi týdnů nevydrží přes noc. Vezměte ho ven jednou nebo dvakrát za noc, dokud se interval neprodlužuje. Pokud štěně spí v kleci, nechte ji dost velkou, aby se v ní mohlo pohodlně otočit, ale ne tak velkou, aby si mohlo vyhradit roh na močení. Klec není trest, je to místo odpočinku, kde se štěně učí zadržovat. Během dne ji nechte otevřenou, aby si na ni zvyklo.
Duševní hygiena není pro zvířata žádná módní přísada. Pes i kočka potřebují předvídatelný rytmus dne, dostatek spánku a možnost volby. Když tohle chybí, začnou se objevovat problémy, které lidé často řeší jako “zlobení” nebo “nemoc”: okusování nábytku, močení mimo záchod, kňučení, přehnané olizování tlapek, agresivita u jídla nebo apatie. Většina z toho není vzdor, ale přetížený nervový systém.
Začněte tím, že zmapujete, kolik hodin denně zvíře skutečně spí. Dospělý pes potřebuje zhruba dvanáct až čtrnáct hodin spánku, štěně i dvacet. Kočka spí klidně patnáct hodin, ale musí to být spánek v bezpečí, ne podřimování v pozoru. Pokud má domácnost neustálý provoz, televizi, návštěvy a děti pobíhající kolem pelíšku, zvíře nikdy nevstoupí do hluboké fáze spánku. Poznáte to podle toho, že je ráno unavené, přecitlivělé na zvuky a večer má záchvaty energie.
Většina lidí začne s výcvikem štěněte na nočník tak, že ho po každém jídle vynese ven a čeká, až se vyčůrá. Jenže štěně potřebuje ven mnohem častěji, než si myslíte – zhruba každé dvě hodiny, po probuzení, po hře, po pití a po jídle. Pokud tohle podceníte, nehody přijdou do hodiny. První pravidlo tedy zní: častěji ven, než se zdá nutné. Než štěně zvládne zadržet moč přes noc, může to trvat i několik měsíců.
If you cherished this article and also you would like to receive more info regarding Aupeopleweb.Com.au kindly visit the internet site.
