Většina planých rostlin potřebuje před vařením krátkou přípravu. Kopřivu spařte vroucí vodou a nechte dvě minuty odstát, čímž ztratí žahavost. Pampeliškové listy ponořte na hodinu do studené vody, případně je krátce blanšírujte, a hořčiny se vyplaví. Šťovík kyselý se nevaří dlouho, stačí ho přidat na konci do polévky nebo k masu. Jitrocel a sedmikrásku můžete jíst syrové v salátu, ale jen mladé listy. Kořeny pampelišky se suší a praží jako náhražka kávy, ale pozor – čerstvé kořeny obsahují latex, který může dráždit žaludek.
Sklizeň kompostu přichází po třech až čtyřech měsících. Poznáte ji podle toho, že objem v nádobě klesne a materiál je tmavý, drobivý a voní po lesní půdě. Přesuňte obsah na jednu stranu nádoby, na druhou dejte čerstvou potravu a počkejte dva týdny. Žížaly se přesunou za potravou a vy můžete odebrat hotový kompost. Ten použijte do květináčů nebo na zahradu. Pokud se množství žížal přemnoží, jednoduše je přendejte do druhé nádoby a začněte znovu.
Po měsíci zjistíte, že největší překážkou nebyl systém, ale zvyk. Začněte u jedné suroviny, kterou spotřebujete nejvíc — obvykle jsou to ovesné vločky nebo rýže. Až si na ni zvyknete, přidejte druhou. Bezobalové nakupování není soutěž, ale postupné nahrazování. Kdo to zkusí ze dne na den se vším, skončí u prvního nepořádku. Kdo přidává jednu věc měsíčně, vydrží roky.
Nejúčinnější je kombinace dvou věcí: odstředění na maximum a prostor. Pračka na 1400 otáček dostane z pleny většinu vody. Pak ji protřepte a pověste tak, aby byla plocha co největší – ne přeložená přes tyč, ale rozložená na více tyčích nebo na ramínku. Pokud sušíte v koupelně, zapněte ventilátor a nechte dveře otevřené. Větráním se odvede vlhký vzduch a pleny uschnou za 12–24 hodin. Pomůže i malý stojanový větrák namířený na sušák. Nekupujte speciální sušičky na pleny, pokud nemáte opravdu vlhko v bytě – obyčejný větrák udělá stejnou práci.
Nakonec si spočítejte, co všechno odpadá. Odpadá pečicí papír, sprej, sáčky i krabice od hotových oplatek. Zůstane jedna forma, jeden hadr, jedna dóza. To není jen ekologie, je to i míň starostí při pečení. Kdo jednou zkusí mazat formu voskem a skladovat v plechu, už se k plastu nevrací.
Další častou chybou je špatný tvar. Sáček, který je příliš úzký a vysoký, se špatně plní a přepadává. Naopak příliš široký sáček se rozlézá a látka se zbytečně napíná. Osvědčený poměr je šířka 35 cm, výška 40 cm a dno 10 cm. Dno můžete udělat jako obdélníkový výřez v rozích, který sešijete k sobě. Tím vznikne prostorný sáček, který stojí, i když je prázdný. Pokud dno neuděláte, sáček bude po naplnění tvarově nestabilní.
If you beloved this article and also you would like to be given more info regarding zdroj please visit the site.
