Prevence stojí na dvou věcech: kontrole nových rostlin v karanténě po dobu dvou týdnů a vzduchu, který není přehnaně suchý a teplý. Přehnojené rostliny mají měkké výhony, které mšice přitahují, takže hnojivo držte na polovině dávky. Pokud se mšice vracejí i po třech postřicích, rostlinu vyhoďte. Jedna napadená květina nakazí celou sbírku a léčba všech ostatních je dražší než ztráta jednoho kusu.
Mezi nejčastější chyby patří dělení v období vegetačního klidu, kdy rostlina nemá sílu na regeneraci, a přílišné množství oddělků z jednoho trsu. Další chybou je okamžité vydatné zalévání a hnojení — kořeny nejsou schopné vodu a živiny přijmout a začnou hnít. Někteří pěstitelé také zapomenou na dezinfekci nástrojů, čímž přenesou plíseň z jedné rostliny na druhou. Nové rostliny umístěte odděleně od ostatních alespoň na tři týdny a sledujte, zda se neobjeví měknutí nebo skvrny.
Zálivku v tmavých místnostech zásadně omezte. Půda v šeru schne pomaleji, takže stejná rutina jako u okna na jih rostlinu zahubí. Před každou zálivkou zkontrolujte prstem dva až tři centimetry pod povrch. Pokud je substrát vlhký, počkejte. Hnojte maximálně jednou za dva měsíce poloviční dávkou — přebytek živin v šeru vyvolá měkké, světlé přírůstky, které padají. A pozor na průvan od oken a na radiátory: kombinace suchého vzduchu a slabého světla je pro většinu druhů horší než samotná tma.
V zimě se většina pokojovek dostává do jiného režimu než na jaře a v létě. Kratší den, méně světla a často nižší teplota u oken znamenají, že rostliny zpomalují růst nebo úplně zastavují. Spotřeba živin tím výrazně klesá. Pokud byste hnojili stejně jako v sezoně, soli se začnou hromadit v substrátu, kořeny se mohou spálit a rostlina místo prospívání začne žloutnout a opadávat listy. Prvním krokem tedy není vybrat hnojivo, ale určit, zda rostlina vůbec roste.
Nový květináč volíte jen o dva až tři centimetry v průměru větší než ten předchozí. U rychle rostoucích druhů je větší skok lákavý, ale přemokřený substrát bez prokořenění začne zahnívat. Substrát musí být vzdušný — směs rašeliny nebo kokosového vlákna, kompostu a perlitu případně pemzy v poměru přibližně 3:1:1. Na dno dejte drenážní vrstvu z keramzitu nebo hrubého písku, ale jen tenkou, aby nezmenšila objem pro kořeny.
Prvním pravidlem je světlo. Difenbachie nesnáší přímé polední slunce, které listy spálí do bledě žlutých skvrn. Zároveň ale potřebuje dostatek světla, jinak nové listy zůstávají menší a staré žloutnou. Ideální je místo dva až tři metry od okna orientovaného na východ nebo sever, případně západ s jemným závěsem. Pokud se listy začnou kroutit a blednout, rostlina je na světle příliš dlouho bez stínu.
If you liked this short article and you would like to receive far more information about http://muhaylovakoliba.1gb.Ua/user/tomasnemec23/ kindly take a look at our web site.
