Základem je přesné změření a vytyčení roviny. Pomocí laserového nebo vodováhového přístroje si na stěnách vyznačte obvod podhledu. Nejčastější chybou bývá spoléhání na to, že strop je rovný. Starší domy mívají nerovnosti v řádu centimetrů, proto je nutné pracovat s vyměřovacím bodem a od něj odvozovat všechny výšky. Pro vedení profilů použijte provázek napnutý mezi rohy místnosti – usnadní vám kontrolu, že konstrukce skutečně kopíruje vyznačenou rovinu.
Druhou stranu opláštění dělejte s posunem desek o polovinu šířky. Tento postup zajistí, že spáry mezi deskami nekryjí spoje profilů. Desky šroubujte tak, aby spoje vedly vždy středem profilu. Pro řezání sádrokartonu se vyplatí ostrý nůž a rovné pravítko. Karton naříznete, desku zlomíte a karton z druhé strany doříznete. Hrany řezu nezapomeňte srazit hoblíkem pod úhlem 45 stupňů. Bez tohoto zkosení nebude možné spáru kvalitně vystěrkovat.
Při rekonstrukci koupelny se často klade důraz na vodotěsnost podlahy a obkladů, ale parozábrana u sadrokartonu bývá opomíjená. Přitom právě ona rozhoduje o tom, zda se za stěnou neusadí vlhkost, která postupně ničí konstrukci a vytváří ideální podmínky pro plísně. Pokud se chystáte opláštit sprchový kout nebo vanu sádrokartonem, musíte myslet na to, že vodní pára proniká i tam, kam nevidíte. Bez funkční parozábrany se dříve či později dostaví problémy, jejichž oprava je nákladná a zdlouhavá.
Po zaklopení přichází tmelení. Spáry vyplňte tmelem a vložte do nich výztužnou pásku, kterou zatlačte a přetáhněte tenkou vrstvou tmelu. Nechte zaschnout a poté naneste druhou vrstvu, která pásku překryje. Rohy a přechody mezi deskami vyztužte rohovými profily. Poslední fází je broušení a napenetrování celého povrchu. Pokud jste dodrželi rovinnost konstrukce, tmel bude hladký a vy se vyhnete zdlouhavému vyrovnávání. Montáž podhledu svépomocí je časově náročná, ale výsledek stojí za to – pokud se vyhnete nejčastějším chybám, které jsme zmínili.
Pokud chcete zcela eliminovat riziko, naneste na desku ještě tekutou hydroizolační fólii. Tato vrstva musí sahat minimálně 10 cm nad úroveň budoucího obkladu a důkladně přetáhněte i všechny rohy a prostupy. Bez ní se vlhkost dostane do sádrokartonu a způsobí jeho degradaci – a to i přesto, že je deska impregnovaná.
Při montáži dbejte na to, aby byla fólie napnutá, ale ne příliš – přetažená se snadno protrhne. Nechte ji tak, jak je, a sádrokarton přišroubujte až po kontrole, že nikde nejsou díry ani volné přehyby. Po dokončení opláštění je vhodné provést zkoušku těsnosti, alespoň kouřovou zkouškou nebo pomocí vlhkostního senzoru. Tento krok vám ušetří nepříjemné překvapení v podobě plísně za stěnou, kterou nebudete schopni odstranit bez bourání. Parozábrana je levná položka oproti opravám zdravotních problémů i stavebních konstrukcí, a proto ji nikdy nepodceňujte.
Běžná chyba je také špatné ošetření řezaných hran. Při řezání se odhalí sádrové jádro, které už není chráněné proti vlhkosti. Všechny řezané hrany proto napenetrujte a případně natřete hydroizolačním nátěrem. Teprve potom můžete pokládat keramiku.
Nejdůležitější je provedení spojů a prostupů. Parozábrana musí být vzduchotěsná po celé ploše, jinak je to stejné, jako by tam nebyla. Spoje jednotlivých pásů lepte speciální butylovou páskou, nikoliv obyčejnou lepicí páskou, která časem povolí. U vývodů elektřiny, vody nebo odvětrávání vytvořte otvory a utěsněte je tmelem určeným pro parotěsné vrstvy. Pozor si dejte i na místa, kde se parozábrana stýká s podlahou, stropem a dveřním rámem – všechna tato místa musí být napojena na okolní konstrukci pomocí těsnících pásek.
Co udělat před nalepením obkladu Nejdůležitější krok přichází těsně před obkládáním. Celý povrch desky napenetrujte vhodným penetračním nátěrem, který sníží nasákavost a zajistí přilnavost lepidla. Spoje desek přelepte pásnou výztuží (sklotextilní) a zatmelte voděodolným tmelem. Nezapomeňte na rohy – použijte rohové lišty, jinak vám dlaždice v rozích prasknou. Penetrace musí být provedena minimálně 24 hodin před lepením, ideálně déle.
Když přijde na řadu kostra: na co se zaměřit Nosnou konstrukci tvoří obvodové profily UD a nosné CD profily. Obvodové profily přichyťte ke stěnám pomocí hmoždinek a vrutů, vzdálenost mezi upevňovacími body by neměla přesáhnout půl metru. Nosné profily vkládejte do UD profilů a pomocí závěsů je ukotvěte ke stropu. Rozteč mezi profily volte podle šířky sádrokartonových desek – obvykle 40 až 60 centimetrů. Pokud plánujete vyšší zatížení, například těžký lustr, přidejte další příčné profily nebo použijte zesílené závěsy.
If you have any inquiries relating to where by and how to use Barvy stěn do obýváku, you can contact us at our own web site.
