Když si necháte nasadit rovnátka, většinou se soustředíte na to, jak budou vypadat zuby. Mnohem dřív ale narazíte na to, že se změní váš mluvený projev. Nejde jen o dočasné šišlání, které zná každý druhý nositel. Fixní aparát mění postavení jazyka, tvar ústní dutiny i způsob, jakým se tvoří jednotlivé hlásky. A právě proto je důležité vědět, co se s vaší výslovností stane a jak s tím pracovat, než se problém stane zbytečně stresující.
Základní podmínkou je dostatečný prostor v ústní dutině. Jazyková rovnátka potřebují při nasazení zhruba dva až tři milimetry navíc mezi jazykem a vnitřní plochou zubů. Zubař to změří speciální sondou. Pokud máte nízké patro, malý jazyk nebo přeplněné zuby, čeká vás vyšší riziko poranění jazyka a horší vyslovování. Konkrétně sykavky jako s, c nebo z bývají první dny výrazně ovlivněné, což u klasických rovnátek nebývá.
Délku ovlivňuje i to, jak často chodíte na kontroly. Standardně to bývá každých 6–8 týdnů, kdy vám ortodontista vymění oblouk nebo aktivuje mechanisms. Pokud termíny zrušíte nebo je odložíte, prodlužuje se tím celek. Naopak pokud přijdete včas a budete přesně plnit pokyny, můžete si dobu zkrátit o několik měsíců. Dobrou zprávou je, že moderní postupy, jako jsou samoligovací zámky nebo subtrakční techniky, sice nemění fyzikální zákony pohybu zubů, ale snižují tření a umožňují méně návštěv – samotné trvání ale zásadně nezkrátí.
Mezi časté chyby patří použití ostrého kovového škrabadla na jakýkoli povrch, pokus o mechanické odstranění připálenin za studena nebo použití agresivních čisticích prostředků ve snaze urychlit proces. Tyto postupy často vedou k trvalému poškození nádoby. Účinnější je kombinovat namáčení, teplo a šetrný kyselý nebo zásaditý roztok. Nezapomeňte také nádobu po každém čištění důkladně opláchnout, aby na ní nezůstaly zbytky čisticích prostředků.
Nezanedbatelný je i stav parodontu – pokud máte zánět dásní nebo úbytek kosti, léčba se musí zpomalit nebo přerušit, aby nedošlo k poškození zubů. Stejně tak hraje roli spolupráce pacienta. Dodržování nošení gumiček nebo elastických tahů je naprosto klíčové. Když je nasazujete nepravidelně, pohyb zubů se zastaví a plán se natáhne. Typickým příkladem chyby je vynechávání gumiček o víkendu s tím, že to doženu přes týden. Tak to nefunguje – zuby se vracejí do původní polohy a každý návrat znamená ztracený měsíc.
Typickou chybou je zlehčovat situaci nebo naopak přehnaně dramatizovat. Vyhněte se větám jako „to je nic” (dítě se cítí nepochopeno) i „to bude hrozné” (to zbytečně vystrašíte). Místo toho mluvte o tom, co se přesně stane, a dejte prostor otázkám. Pokud se dítě ptá, odpovídejte pravdivě, ale klidně. Když nevíte, řekněte, že to zjistíte u doktora a že se může zeptat i samo. Aktivní zapojení dítěte do komunikace s ortodontistou snižuje pocit bezmoci.
Co dělat, když se řeč nelepší sama Nejúčinnější je cílená artikulační rozcvička. Každý den si vyhraňte pět minut na čtení nahlas, nejlépe textu, který obsahuje hodně sykavek. Zaměřte se na to, aby jazyk zůstal uvolněný a nepřitlačoval na drátky. Pomáhá také zpomalené mluvení – v rychlosti totiž jazyk nestíhá reagovat na nové překážky a vy začnete hlásky polykat. Typická chyba je tlačit jazyk dopředu proti zámkům. Místo toho se snažte, aby se špička jazyka dotýkala horního patra těsně za zuby.
Speciální pozornost si zaslouží nerezový hrnec, který je náchylný na tzv. modré připečené skvrny. Ty vznikají při prudkém zahřátí a nejdou snadno odstranit. Zkuste je zasypat sodou, nechat působit a poté jemně vydrhnout měkkou houbičkou. Pokud skvrny přetrvávají, můžete je přetřít roztokem z octa a vody, ale nikdy nepoužívejte abrazivní drátěnky – poškrábete povrch a skvrny se pak ukládají ještě snadněji.
Co délku ovlivňuje nejvíc? Věk a typ vady Základním faktorem je věk pacienta. U dětí a dospívajících jsou čelisti stále růstově aktivní, takže lze korigovat nejen postavení zubů, ale i čelistní vztahy. To často zkracuje celkovou dobu na 12–18 měsíců. U dospělých už růst skončil, a tak se musí pracovat pouze se sklonem zubů a případně spolupracovat s dalšími obory, což prodlužuje délku na 24–36 měsíců. Dále hraje roli typ vady – stěsnání zubů, mezery, otevřený skus nebo křížový skus. Každý z těchto problémů má jinou strategii a tempo pohybu zubů. Například rotace špičáků se dá zvládnout za pár měsíců, zatímco zatahování celé přední skupiny může trvat déle než rok.
Po sejmutí rovnátka ještě nekončí. Následuje fáze retence – nošení fixního nebo snímacího retenčního drátu, která trvá minimálně stejně dlouho jako samotná aktivní léčba. Pokud to podceníte a přestanete drát nosit, zuby se mohou vrátit do původního postavení. Proto rádi říkáme, že ortodontická léčba je vlastně běh na delší trať – ale s jasným cílem. A když víte, co vás čeká, můžete si lépe naplánovat nejen rovnátka, ale i život, který vás během nich nemine.
If you have any questions about the place and how to use přejít na web, you can contact us at our web-site.
