Na co konkrétně se zaměřit při výběru a jak předejít zklamání Před nákupem změřte psa v leže – od špičky nosu po kořen ocasu, případně po hlezno, pokud spí nejčastěji s hlavou na tlapkách. K této délce přičtěte deset až patnáct centimetrů a získáte minimální vnitřní průměr pelíšku. Pokud pes rád spí s hlavou opřenou o okraj, volte spíše vyšší a pevnější lem, který se příliš neprohne. Příliš měkký a nízký okraj nedrží tvar a pes končí s hlavou na podlaze – to je častý důvod, proč pelíšek ignoruje.
Nezapomeňte na prostředí uvnitř přepravky. Měla by být dostatečně velká, aby se kočka mohla otočit, ale ne tak velká, aby se v ní cítila ztracená. Dno vyložte savou podložkou, která pohltí případnou nehodu, a dejte tam něco, co voní jako domov — staré tričko s vaším pachem. Během jízdy udržujte klid a mluvte na kočku tichým hlasem. Pokud je hodně nervózní, můžete použít feromonový sprej, ale ten není náhradou za trénink.
Dalším častým chybným krokem je trestání psa po návratu domů, když najdete rozkousaný nábytek. Pes si trest nespojí se svým chováním, ale s vaším příchodem, což úzkost jen prohloubí. Stejně tak nefunguje pořízení druhého psa – pokud se úzkost neléčí, přenese se na oba. Místo toho se zaměřte na desenzibilizaci: zvykejte psa na to, že odchod není hrozba. Používejte signály, které běžně předcházejí odchodu (např. oblékání bundy) a spojte je s něčím příjemným – dejte pamlsek, pak se zase svlékněte a zůstaňte doma. Takto postupně snižujte citlivost na spouštěče.
První očkování štěněte obvykle probíhá mezi 8. a 10. týdnem věku. Do té doby je chráněno protilátkami z kolostra od matky, ale tato ochrana postupně slábne. Pokud štěně přijde k vám domů dříve, poraďte se s veterinářem o individuálním termínu. Základní schéma se skládá ze dvou až tří dávek kombinované vakcíny, která chrání proti psince, parvoviróze, hepatitidě a leptospiróze.
Kdy už je čas na odbornou pomoc? Pokud pes nesnáší odloučení déle než měsíc a vaše tréninkové pokusy nevedou ke zlepšení, nebo pokud se u něj objeví sebezraňování, zvracení či průjem, vyhledejte veterinárního behavioristu. Ten může předepsat léky, které úzkost tlumí, a spolu s ním sestavíte individuální plán. Nezapomínejte, že separační úzkost není lenost nebo zlomyslnost – je to porucha, kterou lze zvládnout. S trpělivostí a důsledností se pes může naučit zůstat sám bez paniky. Důležité je také zajistit psovi dostatek pohybu před odchodem – unavený pes je klidnější, ale vyhněte se přehnanému cvičení, které by ho naopak stimulovalo.
Jak na první jízdu bez paniky Když kočka zvládá pobyt v zavřené přepravce, přejděte k přenášení. Zvedněte box a položte ho na zem na jiném místě v bytě. To opakujte několikrát denně. Poté zkuste kratší cestu autem — nejdřív jen projet blok, pak pět minut. Po každé jízdě kočku odměňte a nechte ji v klidu. Důležité je, aby cesta nekončila vždy u veterináře. Občas zajděte jen na procházku nebo k příbuzným, kde si kočka může hrát. Tím se přeruší spojení mezi přepravkou a nepříjemným zážitkem.
Klíčem k úspěchu je omezení přístupu k domu, dokud si štěně neosvojí návyky. Pokud neštěně stále hlídáte, mějte ho neustále na očích. Když nemůžete dávat pozor, používejte ohrádku nebo menší místnost s podlahou, kterou lze snadno vytřít. Podložky na nočník jsou sice praktické, ale jejich použití může být matoucí, protože učí psa, že uvnitř se vyprázdňovat smí. Pokud je chcete použít, umístěte je vždy k východu ven a postupně je přibližujte ke dveřím, abyste štěně navedli k tomu, že správné místo je venku.
Začněte tím, že kotěti necháte volný prostor. Nesnažte se ho hned brát do náruče nebo ho hladit, když se schovává. Nejlepší je sednout si do místnosti, kde kotě je, a klidně si číst nebo pracovat. Nechte ho, ať k vám přijde samo. Když se přiblíží, nabídněte mu prst k očichání a až poté ho jemně poškrábejte pod bradou nebo za ušima. Vyhněte se prudkým pohybům a hlasitým zvukům, které by kotě vystrašily. První kontakty by měly být krátké, ale časté, ideálně několikrát denně.
If you have any questions relating to where and just how to use ukázka, you can call us at the website.
