Pravidelné kartáčování není jen o kráse srsti. Odstraňujete tak odumřelé chlupy, které by kočka jinak spolykala při čištění, a tím zabráníte tvorbě nepříjemných chlupových koulí v žaludku. Zároveň si při kartáčování všimnete případných kožních problémů, parazitů nebo ran. Pokud budete kartáčovat správně a pravidelně, srst zůstane lesklá, bez zacuchání a kočka bude spokojená.
Pamatujte, že každý pes je jiný. Některý potřebuje dva týdny, jiný dva měsíce. Důležité je být trpělivý a důsledný. Vyhněte se tomu, abyste psa brali s sebou všude, jen abyste předešli problému. To ho zbaví schopnosti zůstat sám a úzkost se projeví později, třeba s větší intenzitou. Naopak, krátké a pravidelné odloučení, které zvládáte, psa posiluje. Postupem času se z vašeho odchodu stane rutina, kterou pes přijme jako běžnou součást dne.
Nejčastější chyby při kartáčování a jak se jim vyhnout Mnoho chovatelů dělá zásadní chybu, když kartáčují pouze vrchní část srsti. Podsada u dlouhosrstých koček je hustá a snadno se plstnatí, takže musíte pročesat až ke kůži. Pravidelně kartáč kontrolujte a odstraňujte z něj chlupy, jinak ztrácí účinnost. Další častou chybou je kartáčovat kočku suchou srstí bez jakékoli přípravy – pokud je srst příliš suchá, vzniká statická elektřina a kočka je pak celá naježená.
Jak poznáte, že pes potřebuje více času na trénink odloučení Pokud pes nezvládá ani krátkou nepřítomnost, nebo se jeho projevy zhoršují, je potřeba přidat další prvky. Vytvořte mu bezpečné místo, kde se cítí dobře – pelíšek, deku, případně klec, kterou ale nikdy nezavírejte násilím. Klec se musí stát pozitivním útočištěm, kam pes chodí sám. Před odchodem mu dejte pamlsek, který má rád, a to pouze ve chvíli, kdy je klidný. Ideální je naplnit hlavolam nebo žvýkací hračku, která ho zaměstná na delší dobu. Tím odvedete jeho pozornost od vašeho odchodu.
Základem je změna vašeho odchodu a příchodu. Nejdřív si osvojte neutrální rituál. Pět minut před odchodem přestaňte psa vnímat, mluvte na něj tiše nebo vůbec, ignorujte jeho snahu o kontakt. Odejděte bez rozloučení, bez „hlídání” a bez emocí. Při návratu psa nezdravte, nehlad’te a neuklidňujte, dokud se sám neuklidní a nezaujme klidnou pozici. Teprve potom ho klidně pozdravte. Tím psovi ukazujete, že odchod a návrat jsou běžné, ne dramatické události.
Častou chybou je, že majitelé nechávají psa samotného příliš dlouho hned na začátku, nebo naopak odchod neřeší vůbec a doufají, že si pes zvykne. Obojí je kontraproduktivní. Bez nácviku se úzkost může prohloubit a přerůst v chronický stres. Pokud pes trhá věci, močí nebo kňučí i po týdnu pravidelného tréninku, zvažte konzultaci s veterinářem nebo behavioristou. Někdy je na místě krátkodobá podpora – feromony nebo přírodní zklidňující přípravky, ale ty nenahrazují trénink, jen ho doplňují.
Nejdůležitější je ale trpělivost a konzistence. Pokud jeden den hru zakazujete a druhý den mávnete rukou, pes se nenaučí nic. Zkuste si také všímat, jestli se ničení neobjevuje jen v určitých situacích, třeba když chcete, aby šel spát, nebo když se věnujete jiné činnosti. Pak je to často pokus o získání pozornosti a řešením není silnější pelíšek, ale jasné pravidlo – jakmile začne ničit, hra okamžitě končí a pes jde z místnosti. Pár týdnů důslednosti přinese víc než jakýkoli superpevný model.
Nejprve pozorujte frekvenci a charakter zvracení. Pokud štěně zvrací jednou nebo dvakrát a jinak je čilé, má zájem o hračky a okolí, pravděpodobně jde o běžnou reakci na vakcínu. Zkuste mu nabídnout malé množství vlažné vody – ale jen pár lžic, aby nedošlo k dalšímu podráždění žaludku. Pokud vodu udrží, po hodině můžete přidat lehce stravitelnou dávku, například vařené kuřecí maso bez kůže a rýži. Nechte misku prázdnou alespoň dvě hodiny, aby si žaludek odpočinul.
Čištění uší kočky patří mezi úkony, které většina chovatelů odkládá, dokud se neobjeví problém. Přitom pravidelná kontrola a šetrné čištění mohou předejít zánětům, svědění i nepříjemnému zápachu. Než se ale pustíte do samotného čištění, je důležité pochopit, že kočičí ucho je citlivý orgán. Příliš hloubkové čištění nebo nevhodné pomůcky mohou způsobit více škody než užitku. Základem je proto pozorování a jemný přístup.
Kartáčování by mělo být pro kočku příjemným rituálem, ne bojem. Vytvořte si klidné místo, kde vás nikdo nebude rušit, a kočku k péči přivykněte postupně. Pokud začínáte s kotětem, stačí pár minut denně a vždy zakončete pamlskem. U dospělé kočky, která kartáčování nesnáší, zkuste ji zamotat do ručníku tak, aby zůstala volná hlava a jedna tlapka. Pak můžete v klidu pročesat tělo a kočka se cítí v bezpečí.
If you beloved this report and you would like to acquire far more info pertaining to úLožNé Prostory V MaléM Bytě kindly pay a visit to our own website.
