Desky řežte ostrým nožem na sádrokarton a po přiříznutí je zlomte přes hranu. Na stropě je vždy připevňujte kolmo na profily a šrouby utahujte tak, aby hlavička byla mírně pod povrchem, ale papír se neprotrhl. Spáry mezi deskami střídejte, nikdy nedávejte čtyři rohy do jednoho bodu. Mezi deskami nechte mezeru asi 2 až 3 mm kvůli tmelu. Šrouby umísťujte po 15 až 20 cm, u okrajů blíž. Přišroubování zbytečně silně je druhý typický problém — deska se zvedne a vlna zůstane viditelná i po vytmelení.
Ze zbytku sádrokartonu vystřihněte čtverec nebo obdélník o dva centimetry větší než díra. Na rubovou stranu záplaty přilepte proužek oboustranné pásky nebo naneste tmel a vložte ji do díry. Pomocí špachtle ji zarovnejte s okolní stěnou. Přes spáry přelepte samolepicí výztužnou mřížku, která zabrání praskání. Potom naneste první tenkou vrstvu tmelu a nechte zaschnout. Po zaschnutí přidejte druhou vrstvu a přetáhněte ji do stran, aby přechod nebyl vidět.
Po přišroubování přichází na řadu tmelení spojů a hlaviček vrutů. Použijte spárovací tmel a výztužnou pásku, která zpevní spoje. Poté povrch přebruste a případně přetmelte, aby byl hladký. Teprve pak se oblouk maluje nebo obkládá. Celý postup se prodraží hlavně kvůli materiálu, ale ceny se liší podle tloušťky desek, typu profilů a množství tmelu. Výrazněji než cena materiálu se do rozpočtu promítne čas, protože schnutí a tmelení nelze uspěchat. Když si na to vyhradíte dva dny, máte reálnou šanci, že oblouk vydrží roky bez prasklin.
Hlavní položky jsou: materiál (profily, desky, spojovací prostředky, izolace, tmely, pásky), práce (montáž roštu, obklady, tmelení, broušení), příprava (zaměření, vytyčení, ochrana podlahy), doprava a likvidace odpadu. Šetřit na spojovacím materiálu nebo na tmelu se nevyplácí, protože praskliny se objeví do roka. Naopak u izolace lze zvolit levnější variantu, pokud neřešíte akustiku mezi místnostmi. Vždy si nechte rozepsat, kolik vrstev desek je v ceně a zda je zahrnuto i přebroušení a penetrace před malováním.
Po přebroušení a nátěru se schod pozná nejlépe na bočním světle. Postavte lampu těsně ke stěně a dívejte se podél roviny. Jakýkoli zlom v odrazu světla znamená, že úkos není plynulý. Opravte ho další tenkou vrstvou přes přechod a znovu přebruste. Opakujte, dokud odraz neplyne bez zlomu. Teprve pak je roh hotový a rovná stěna na něj opticky navazuje.
Parozábrana v koupelně nefunguje jako izolace proti vodě. Jejím úkolem je zabránit tomu, aby vodní pára z teplého a vlhkého vzduchu pronikla do konstrukce a tam zkondenzovala. U sádrokartonu je to kritické, protože sádra i papír na povrchu vlhkost přijímají a při dlouhodobém působení měknou, bobtnají a ztrácejí pevnost. Když se parozábrana udělá špatně, problém se neprojeví hned, ale až po měsících – plísní na protilehlé straně konstrukce nebo rozpadlým rohem desky.
Ohýbání desky a montáž Sádrokarton se ohýbá dvěma způsoby. Suchý způsob spočívá v postupném ohýbání desky přes koleno nebo hranu, ale u menších poloměrů hrozí zlomení. Mokrý způsob je spolehlivější: desku na straně, která se ohne dovnitř, navlhčete válečkem nebo houbou a nechte ji asi hodinu nasáknout. Potom ji pomalu přitlačte na připravený rám a přišroubujte. Vruty umisťujte po okrajích a v rozestupech, které odpovídají nosné konstrukci, aby se deska neprohýbala.
Nejčastější chybou je přílišné namočení desky. Přemokřený sádrokarton ztrácí pevnost a po vyschnutí se kroutí. Další chybou je nedostatečná opora v místě oblouku, kde se deska ohne, ale nemá se o co opřít. Mezi deskou a rámem nesmí vzniknout mezera, kterou by později prorazila spára. Pokud oblouk tvoří přechod mezi dvěma rovinami, nezapomeňte na dilatační spáru, jinak se v omítce objeví prasklina.
Oblouk ze sádrokartonu vypadá na první pohled jako práce pro profesionála, ale při troše trpělivosti ho zvládne i méně zkušený kutil. Rozhodující je příprava a správný postup. Nejprve si promyslete, jaký poloměr oblouk bude mít. Příliš ostrý rádius u silné desky praská, proto se pro menší poloměry používá tenčí sádrokarton, obvykle tloušťky 6,5 nebo 9,5 mm. Silnější desky se pro ohýbání nehodí, i když se to někteří snaží obejít naříznutím.
Základem je nosná konstrukce z pozinkovaných profilů. Vytvořte rám z vodicích a svislých profilů, na který pak připevníte ohnutou desku. Pro samotný oblouk se používají ohýbací profily, které mají po stranách zářezy a dají se tvarovat do křivky. Pokud je nemáte, lze křivku vytvořit i z běžných profilů naříznutím stojiny, ale výsledek je méně přesný a konstrukce méně tuhá. Profily kotvěte do podlahy, stropu i přilehlé stěny, aby oblouk držel.
Should you loved this article and you want to receive more info about Tomasz-Zielinski.Technetbloggers.de i implore you to visit our own internet site.
