Poslední věc: méně barev neznamená nudu. Znamená to, že každé ráno víte, co si vzít, a že vás oblečení nezdržuje. Kapsle není o tom mít málo kusů, ale o tom mít kusy, které spolu mluví. Jakmile paletu dodržíte, přestanete řešit, co si vzít, a začnete řešit důležitější věci.
Netradiční hry nepotřebují složité pomůcky ani dlouhou přípravu. Stačí mít jasná pravidla, krátce je vysvětlit a hned začít hrát. Pokud se děti nudí, změňte tempo nebo je nechte vymyslet vlastní obměnu. Vyhněte se tomu, abyste hru řídili příliš přísně – cílem je pohyb a radost, ne výkon.
Ve venkovním prostředí se osvědčila hra Na lišky a zajíce. Vyberte jednoho lišáka, ostatní jsou zajíci. Zajíci mají ocas z látky zastrčený za pasem. Lišák je chytá tak, že jim ocas vytáhne. Když o ocas přijdou, jdou do domečku a čekají, až je osvobodí jiný zajíc tím, že se jich dotkne. Hra běží pět až deset minut, pak se lišák vymění. Důležité je vymezit hrací území, aby děti nevbíhaly do silnice nebo na cizí pozemek.
Než začnete řešit odstíny, vyřešte světlo. Tmavá předsíň pohltí každý trik, takže i světlá barva na stěnách bude vypadat šedivě. Jedno stropní světlo uprostřed místnosti stačí jen na orientaci, ne na optické zvětšení. Přidejte druhé světlo blíž ke zrcadlu nebo ke dveřím, ideálně takové, které nesvítí přímo do očí, ale odráží se od stěny. Teplé světlo kolem 3000 K působí útulně, studenější kolem 4000 K prostor čistí a otevírá. Vyhněte se jedinému ostrému bodovému světlu na stropě, to vytváří ostré stíny a předsíň ještě víc stlačí.
Usazeniny vodního kamene na skleněném nebo plastovém plášti topítka fungují jako izolace. Teplo se předává do vody pomaleji, termostat se snaží vyrovnat výkon a spotřeba roste. Odstraňte topítko při výměně vody, nechte ho vychladnout a jemným kartáčkem nebo hadříkem namočeným v octovém roztoku odstraňte povlak. Nikdy neškrábejte sklo ostrými předměty, mohli byste narušit těsnění a způsobit úraz elektrickým proudem.
Překážková dráha z toho, co je po ruce Další možností je překážková dráha postavená z židlí, lavic, obručí a švihadel. Nejde o rychlost, ale o přesnost. Děti procházejí dráhu ve dvojicích, jeden naviguje druhého se zavázanýma očima. Ten, kdo vede, nesmí na partnera mluvit, pouze ho smí navigovat tleskáním nebo ťukáním do ramene. Tím se učí důvěře a soustředění. Dráhu obměňujte každý týden, jinak zevšední. Typická chyba je příliš mnoho překážek – děti se ztratí a přestane je to bavit.
Dalším osvědčeným tipem je výměna s jinými rodinami. Domluvte se s přáteli, že si děti vezmou navzájem na hlídání a vy mezitím podniknete něco zdarma. Nebo si na víkend naplánujte návštěvu knihovny. Většina knihoven má dětské oddělení s hrami, knížkami a někdy i dílnami zdarma. Stejně tak místní komunitní centra nebo sbory dobrovolných hasičů pořádají občasné akce pro veřejnost. Sledujte vývěsní desky v okolí, místní zpravodaj nebo se ptejte ve škole. Tyto akce bývají nenápadné, ale o to příjemnější.
Na co si dát pozor při výběru místa: vyhněte se lokalitám, kde je vstup do areálu sice zdarma, ale placené je parkování, toalety nebo půjčení vybavení. To se často stává u přehrad, koupališť a sportovních center. Vždy se ptejte, co je součástí volného vstupu. Pokud nejste na místě první, může být i volný prostor plný. Vezměte si vlastní míč, frisbee, švihadlo nebo karty. Tyto věci zabaví děti na celé odpoledne a nic nestojí. Rodiče často zapomínají, že největší zábava vzniká z jednoduchých činností – stavění bunkrů z větví, hledání stop ve sněhu nebo bloudění v bludišti cest.
Typickou chybou je hru okamžitě zakázat nebo naopak nutit dítě, aby v ní pokračovalo, protože „za to stála peníze”. Další častou chybou je nabízet jako řešení jen jinou obrazovku – telefon, tablet, televizi. Tím se problém jen přesune. Místo toho zkuste nabídnout aktivity mimo obrazovky, které mají podobný princip: stavění, logické hry, sport, tvoření. Nechte dítě vybrat, ale nabídněte konkrétní možnosti, ne obecné „něco dělej”.
Školní družina není tělocvik. Děti přicházejí po vyučování unavené, ale zároveň nabuzené a potřebují vypustit páru. Tradiční hry jako vybíjená nebo běh kolem tělocvičny je brzy omrzí a začnou se nudit. Netradiční pohybové hry řeší dva problémy najednou: zaměstnají i neposedné děti a nevyžadují drahé vybavení. Stačí mít k dispozici prostor, ať už tělocvičnu, chodbu nebo zahradu, a pár pomůcek, které najdete v každé družině.
Poslední rada: nebojte se obyčejné procházky s cílem. Děti baví, když mají mapu, kompas nebo jednoduchý úkol – nasbírat pět šišek, najít tři různé kameny, vyfotit strom s dutinou. Vezměte si vlastní foťák nebo mobil, ale nastavte si předem, že fotky budou jen pro radost. Žádné nákupy suvenýrů. Pokud dětem slíbíte, že si něco koupí, povede to k výdajům. Raději slibte zážitek: oheň, stan, pohled na hvězdy. Víkend bez útraty tak může být bohatší než ten, kdy utratíte spoustu peněz za vstupné a občerstvení.
In case you loved this post and you would want to receive much more information concerning úLožNé Prostory V MaléM Bytě i implore you to visit our own web site.
