Kde vzniká nejčastější chyba Typická chyba je odkrytí jen části plochy. Sundáte ze stolu ubrus, ze skříně krabici, z okna závěs, a tím naráz vystavíte jen jedno místo. Zbytek zůstane ve stínu. Během několika týdnů se rozdíl prohloubí a už ho nevyrovnáte. Další chyba je otírání vlhkým hadrem před tím, než se povrch srovná. Voda do dýhy vniká a vlhkostní rozdíly pak vytvářejí skvrny, které se s UV žloutnutím sčítají. A třetí častá chyba: překrytí části plochy fólií nebo deskou, aby se „ochránila”. Fólie propouští jen část spektra, takže pod ní vzniká jiný odstín než na okolní ploše.
Začněte pohledem na hranu, ne na plochu. U masivu hrana kopíruje letokruhy a přirozený průběh dřeva v celé tloušťce. U lepeného bloku uvidíte na hraně lamely slepené k sobě, často s jiným sklonem letokruhů. Pokud je hrana zakrytá lištou nebo fólií, je to první signál, že se výrobce nechce chlubit vnitřkem.
První krok je porovnat dekor na denním světle, ne pod bodovkou. Vezměte vzorek desky, který vám zůstal, a přiložte ho přímo k podezřelému místu. Pokud se barva srovná, problém je ve světle. Pokud zůstane bledý i na přímém slunci, je chyba v samotné desce nebo v tom, jak je otočená. Laminát má směrový dekor a při otočení o devadesát stupňů se stejný vzor může jevit světlejší. U okna se to projeví nejvíc, protože světlo přichází z boku.
Pokud už je rozdíl výrazný, sjednocení trvá měsíce, ne dny. Světlá dýha se srovnává pomalu a každý zásah, který plochu rozdělí, proces vrátí zpět. Nejlepší výsledek přinese klidné, rovnoměrné světlo bez přímého úpalu a bez zbytečných překryvů. Kdo to dodrží, tomu dýha zůstane stejná. Kdo to podcení, ten bude mít na nábytku mapu, kterou už nespraví.
Druhá past je orientace drážky excentru. Před dotažením musí drážka mířit ve směru kolíku, jinak ho nezachytí a excentr se jen protočí naprázdno. Někteří výrobci dávají na tělo excentru rysku, která má při vložení směřovat k hraně desky. Když rysku ignoruješ, spoj po pár otevřeních skříně povolí. Dotahuj pomalu, dokud necítíš odpor – přetažený excentr strhne hranu díry a drží ještě míň než předtím.
Praktický postup je tento. Nejprve plochu důkladně očistěte suchým nebo velmi slabě navlhčeným hadrem a nechte ji přes noc vyschnout. Potom ji vystavte světlu bez překážek. První dva týdny kontrolujte každé tři dny, zda se barva mění rovnoměrně. Pokud ne, přesuňte předměty tak, aby stín dopadal na jiné místo. Po celou dobu udržujte v místnosti stabilní vlhkost, ideálně mezi 45 a 55 procenty. Kolísání vlhkosti způsobuje, že dřevo pracuje a světlo se od povrchu odráží jinak — výsledný tón je pak nerovný i při stejném osvitu.
Světlá dýha na nábytku, dveřích nebo obkladu nežloutne plošně. Většinou se objeví mapa: jedna strana je citelně tmavší, rohy zůstávají světlé, uprostřed je ostrý přechod. Není to náhoda ani vada materiálu. Příčinou je nerovnoměrné sluneční záření, které na povrch dopadá pod různým úhlem, v různé intenzitě a po různě dlouhou dobu. Dýha je tenká vrstva dřeva, jejíž barva je dána ligninem a extraktivními látkami v buňkách. UV složka světla tyto látky rozkládá a mění jejich barvu. Kde světlo dopadá kolmo a dlouho, žloutnutí je rychlejší a výraznější. Kde ho část zastíní rám, parapet nebo sousední předmět, změna se zpomalí. Rozdíl se během měsíců zvětšuje, protože každý den přidá další nerovnoměrný díl.
Řešení není složité, ale chce trpělivost. Především odstraňte všechny překážky naráz — závěsy, dekorace, nádobí, knihy. Plocha má být vystavená rovnoměrně. Pokud to nejde, plochu pravidelně otáčejte nebo střídejte, která část je odkrytá. Interval volte podle intenzity světla: u jižního okna stačí dva až tři týdny, u severního klidně dva měsíce. Nikdy neodkrývejte jen jednu polovinu „na zkoušku” — právě tím vzniká mapa, kterou pak nelze sjednotit.
Na co si dát pozor: nepoužívejte urychlovače typu přímého slunce za sklem. Sklo část UV složky pohltí, ale zbytek zesílí zahřívání. Dýha vysychá, lepidlo pod ní může povolit a vznikne nerovnoměrné napětí. Také se vyhněte lakování nebo olejování před sjednocením barvy. Nátěr uzavře povrch a další žloutnutí proběhne jen v místech, kde je vrstva slabší. Stejně tak nezakrývejte plochu igelitem — vzniká pod ním kondenzát a skvrny.
Druhé pravidlo: dlabání musí být čisté. Dlátem odstraňujte materiál po tenkých vrstvách, ne silou. Tlak na dláto může štípat dřevo za čarou. Pokud se vám zub ulomí, není to konec. Můžete ho nahradit vsazeným klínkem ze stejného dřeva, ale jen když je spoj jinak pevný. Lepidlo nanášejte na obě strany, ale ne příliš. Přebytek vytlačený ven setřete ještě před zaschnutím.
In case you beloved this post along with you would want to obtain guidance with regards to dokončení Interiéru kindly stop by our own web page.
