Nakonec si sedněte na každé místo, kde se bude sedět, a zkuste, co vidíte. Pokud z pohovky vidíte jen rohy nábytku a do cesty vám překáží stolek, něco je špatně. Nechte mezi jednotlivými kusy nábytku vzduch, i když to znamená, že jeden kus dáte do jiné místnosti. Funkční obývací pokoj nepoznáte podle toho, kolik se do něj vešlo, ale podle toho, jak snadno se v něm žije.
Vyplatí se rozdělit prostor na dvě zóny: spodní do 100 cm na věci denní potřeby a horní na sezónní. Do spodní zóny dejte výsuvné koše nebo zásuvky na kolečkách, které vytáhnete celé. Do horní pak uzavřené boxy s popiskem. Police stavte v hloubce 30–40 cm, hlubší police zbytečně hromadí věci vzadu. Pokud je prostor otevřený do chodby, zvažte posuvné dveře — neberou místo při otevírání. U dveří dejte pozor na sklon schodiště: horní hrana dvířek musí kopírovat linii schodů, jinak narazí do konstrukce.
Laminát je tvrzená dřevovláknitá deska s dekorativní vrstvou. Je tvrdý, odolný proti poškrábání a levnější na metr čtvereční. Jenže jádro je citlivé na vodu. Když do spáry nateče voda a zůstane tam, deska nabobtná a už ji nezachráníte. Proto se laminát nedává do koupelny a do kuchyně jen s podmínkou, že spáry jsou opravdu těsné a podlaha se vytírá téměř dosucha. Typická chyba je mokré vytírání hadrem, ze kterého teče voda. Další chyba je pokládka bez dilatační mezery u stěn – podlaha pak v létě „vstane” a udělá vlnu.
Když je sedačka větší než prostor, poznáte to podle průcho
Prostor pod schody bývá největší nevyužitá plocha v bytě. Mívá obvykle tvar klínu, výšku od 60 do 200 cm a šířku podle šířky schodiště. Právě kvůli nepravidelnému tvaru ho lidé často zaplní krabicemi a zapomenou na něj. Přitom stačí změřit tři rozměry — výšku v nejnižším a nejvyšším bodě, hloubku a šířku — a rozhodnout, co tam má reálně fungovat. Bez měření skončíte s regálem, který se nevejde, nebo se skříní, do které nic nedáte.
Typické chyby, které dělá skoro každý: nábytek nacpaný ke všem stěnám, takže uprostřed vznikne prázdný prostor, do kterého se nedá nic postavit; pohovka orientovaná proti oknu, takže při sledování televize svítí slunce do očí; příliš mnoho malých kusů nábytku místo několika větších, které drží prostor pohromadě; a opomenutí zásuvek — prodlužovací kabely přes celou místnost vypadají špatně a jsou i nebezpečné.
Dveře jsou nedoceněný prostor. Na zadní stranu dveří od koupelny patří věšák na ručníky, na dveře od komory zase nízký organizér na čisticí prostředky. Na dveře od pokoje se hodí háčky na tašky a batohy, ale jen tehdy, pokud dveře nejsou jediným průchodem do úzké chodby. Typická chyba je přeplnit dveře tak, že se už nedají otevřít do plné šířky.
Než začnete nábytek přesouvat, změřte místnost a zakreslete si na papír dveře, okna, radiátory, zásuvky a komínové průduchy. Do plánku nakreslete i to, kudy se dá reálně projít. Většina špatných uspořádání vzniká tím, že se nejdřív postaví pohovka a teprve pak se hledá, kudy se dá chodit. Průchod mezi sedací soupravou a stěnou by měl mít alespoň 60 cm, hlavní cesta místností klidně 80 cm.
Začněte takzvanou kotvou místnosti. Určete, na co se bude v obývacím pokoji hlavně dívat — televize, okno, obraz, krb. Od toho se odvíjí postavení hlavní sedací plochy. Pokud je to televize, vzdálenost mezi ní a očima by měla odpovídat zhruba dvojnásobku až trojnásobku úhlopříčky obrazovky. Pohovka nemá stát zády k příchodu do místnosti, pokud to jde; působí to jako bariéra a lidé na ní sedí v neklidu.
Koberec pomáhá zónu vizuálně spojit. Přední nohy pohovky a křesel by na něm měly stát, jinak koberec působí jako ostrov uprostřed ničeho. Pokud je místnost malá, nechte koberec menší, ale vždy pod předními nohami nábytku. Podlaha kolem zóny pak funguje jako přirozená cesta.
Jak rozložit zóny, aby se místnost nezaplnila Obývací pokoj zpravidla plní víc funkcí: odpočinek, sledování televize, čtení, občas jídlo nebo práce. Rozdělte ho na zóny, ale nepřehánějte to s nábytkem. Každá zóna potřebuje jen to, co skutečně používáte. Křeslo, které slouží jen jako odkladiště oblečení, patří pryč. Konferenční stolek nemá být tak velký, aby se k němu nedalo pohodlně předklonit. Mezi pohovkou a stolkem stačí 40–45 cm, aby se dalo projít a zároveň dosáhnout na hrnek.
If you adored this article and you also would like to receive more info pertaining to NáBytek Na MíRu i implore you to visit the web-site.
