Posledních třicet minut má být klidných a předvídatelných. Pomáhá koupel, převlečení do pyžama, vyčištění zubů, jedna pohádka a písnička. Světlo v pokoji stlumte, obrazovky vypněte nejméně hodinu před ulehnutím. Modré světlo z displejů tlumí tvorbu melatoninu, hormonu, který spánek spouští. Činnosti dělejte stále ve stejném pořadí, protože dítěti dávají jistotu, že přichází noc. Vyhněte se divokým hrám, lechtání a řešení konfliktů. Rovněž není vhodné dítěti slibovat odměnu za usnutí, vzniká z toho tlak, který usínání spíš oddálí.
Zkuste pravidlo jedné ruky. Vezměte hračku do ruky a představte si, že ji drží dvouletá dlaň. Pokud je těžká, kluzká nebo má ostré hrany, vrací se na polici. Dřevo je lepší než tenký plast, protože vydrží nárazy a nepraská. Barvy mají být spíš matné než lesklé — lesk odvádí pozornost od tvaru. U puzzlí volte maximálně čtyři až šest dílků s velkými úchytkami. U kostek stačí šest až deset kusů, víc jich dítě stejně nerozliší a jen je rozhází.
Kontrolujte velikost každé dva až tři měsíce. Dětská noha roste v prvních letech velmi rychle, někdy o půl čísla za dva měsíce. Zvedněte vložku, přiložte nohu a porovnejte. Pokud prsty končí na okraji nebo se špička vytlačuje, je čas na nové. Pro domov volte lehké sandálky nebo capáčky s pevnou patou, na venčení pak kotníčkovou obuv, která drží i při pádech. Na jaře a na podzim stačí jedna kvalitní bota na všechno, není třeba kupovat tři páry na střídání.
Puberta není porucha, ale období, kdy se dítě potřebuje vymezit. Mozek prochází přestavbou a emoce jsou rychlejší než rozum. Pokud na to zapomenete, každá hádka se zvrhne v boj o moc. První pravidlo zní: neberte si jeho tón osobně. Když vám teenager odpoví „nech mě být”, neznamená to, že vás nemá rád. Znamená to, že je zahlcený a neumí to jinak. Vydechněte a snižte hlas. Klidný dospělý je pro puberťáka kotva, i když to na první pohled vypadá opačně.
Nezapomínejte na sebe. Pokud jste vyčerpaný a vzteklý, nemůžete být pro puberťáka oporou. Dopřejte si pauzu, promluvte si s partnerem nebo přítelem. A hlavně: hledejte okamžiky, kdy spolu mluvíte bez tlaku. Třeba když něco opravujete, vaříte nebo jedete autem. Právě tam se puberťáci svěřují nejčastěji. Naslouchejte bez přerušování a nechte je domluvit. I když s nimi nesouhlasíte, dejte najevo, že jejich pocity berete vážně. To je základ, na kterém se dá stavět i v těch nejtěžších dnech.
Typickou chybou je srovnávání. Věty jako „podívej, jak ti to jde” nebo „proč nejsi jako brácha” vytvářejí z pozornosti vzácný statek, o který se musí bojovat. Stejně škodí i přehnaná snaha o absolutní rovnost, kdy rodiče trvají na tom, že oba dostanou přesně stejně. Děti mají různé potřeby a různé tempo. Spravedlivé neznamená stejné, ale přiměřené.
Praktický princip, který funguje lépe než spravedlivé dělení času napůl, je individuální pozornost v krátkých, ale pravidelných blocích. Deset minut denně, kdy se rodič věnuje pouze jednomu dítěti a nic jiného neřeší, má větší efekt než hodina, během níž neustále odbíhá k druhému. Dítě si potřebuje spojit pozornost s předvídatelností. Pokud ví, že po obědě přijde jeho chvíle, přestává si ji vynucovat konfliktem.
Na co se dívat při zkoušení v obchodě Botička musí být o půl až jeden centimetr delší než noha, když dítě stojí. Měření vsedě je k ničemu, protože při zatížení se noha prodlouží a rozšíří. Vezměte dítě do obchodu odpoledne nebo večer, kdy je noha přirozeně unavená a mírně oteklá. Zkuste botu nasadit, nechat dítě udělat několik kroků a sledovat, jestli se mu nekroutí prsty nebo nepodkluzuje pata. Mezi prsty a špičkou musíte pohodlně vsunout prst.
Typické chyby, které vztah ničí: křičet, aby byl klid, vysvětlovat stejnou věc pětkrát a očekávat okamžitou změnu. Další je brát si jeho mlčení jako osobní útok a trestat ho odebráním telefonu za každou maličkost. Tresty mají být předvídatelné a spojené s konkrétním chováním, ne s vaší náladou. Když udělá chybu, řekněte jasně, co se stalo, jaké to má následky a co udělá příště jinak. Bez kázání.
Jak postupovat, když se rodiče nedohodn
Komunikace nezačíná otázkou „jak bylo ve škole”. Na tu dostanete „dobrý” a rozhovor skončí. Zkuste konkrétní a neutrální pozorování: „Viděl jsem, že jsi dnes přišel později.” Místo výslechu nabídněte prostor. Můžete říct: „Kdykoli budeš chtít, jsem tady.” A pak mlčte. Ticho je pro mnoho rodičů nepříjemné, ale právě v něm vzniká důvěra. Puberťák potřebuje cítit, že ho nechcete ovládat, ale že mu rozumíte.
If you beloved this article and you simply would like to receive more info about sem kindly visit the web-site.
