Praktický režim je důležitější než dokonalé vysvětlení. Sepište si kalendář, kdo kdy vyzvedává ze školy, kdo vaří, kde dítě spí. Pravidla musí být stejná v obou domácnostech: čas spánku, domácí úkoly, návštěvy kamarádů. Největší chybou je soupeřit o přízeň – kupovat dárky, povolovat, co druhý zakázal, nebo naopak trestat za to, co se dělo u druhého rodiče. Dítě rychle pochopí, že se dá manipulovat, a začne lhát.
Pro nejmenší je nejvhodnější netoxická prstová barva nebo obyčejná dětská tempera. Vyhněte se barvám na textil, které se špatně smývají z kůže, a rozhodně nepoužívejte barvy s ostrými pigmenty nebo rozpouštědly. Barvu nanášejte na dlaň a chodidlo houbičkou nebo vlastním prstem, ne přímo z tuby. Silná vrstva se rozmázne a otisk bude nečitelný. Tenká vrstva naopak zaschne dřív, než dítě přiložíte k papíru. Ideální je jeden rovnoměrný tah.
Pohyblivé hry posilují rovnováhu i spolupráci. Přeskakování přes švihadlo položené na zemi, chůze po nízké kladině z prken, přelézání lavičky nebo zdolávání překážkové dráhy z polštářů a kbelíků. Vždy zkontrolujte povrch – ostré kameny, sklo nebo kluzká tráva patří pryč. U dětí do čtyř let držte překážky nízko, aby pád neznamenal úraz hlavy.
Hranice nejsou zeď, ale plot s vrátky Hranice mají být pevné v tom, co chrání, a pružné v tom, co se dá vyjednat. Bezpečnost, zdraví a základní respekt jsou nepřekročitelné. Čas večerky, úklid hraček nebo výběr oblečení se dá řešit dohodou. Typická chyba: rodiče nastaví hranici, ale sami ji nedodrží. Dítě vidí, že se pravidla ohýbají podle nálady. Pak přestane věřit i těm, která platí pořád. Konzistence je důležitější než přísnost.
Hotové otisky nechte volně uschnout na rovném místě, ne na topení a ne na přímém slunci. Barva pak zbledne nebo popraská. Suché výtvory můžete založit do desek nebo nalepit na tvrdý papír a podepsat datem. Pokud chcete otisk zachovat dlouho, překryjte ho bezbarvým lakem ve spreji až po úplném zaschnutí, tedy nejdříve druhý den. U nejmenších dětí počítejte s tím, že celá aktivita zabere deset až patnáct minut. Delší doba už je pro ně únavná a začnou se vzpouzet.
Když dítě pravidlo poruší, nestačí jen říct „to se nedělá”. Následek musí být okamžitý, srozumitelný a přiměřený. Ne „týden bez tabletu” za jedno zapomenuté umytí rukou. Stačí: „Když se hračky neuklidí, večerní pohádka se dnes vynechá.” Dítě si spojí čin a následek. Vyhněte se emocím a křiku. Klidný tón funguje lépe než hlasitý. Pokud se rozčílíte, pravidlo se změní v boj o moc a dítě přestane vnímat obsah.
Přírodní materiály nabízejí nejvíc zábavy. Sbírání šišek a jejich třídění podle velikosti, stavění domečků pro skřítky z klacků a listí, kreslení do písku nebo hledání pěti různých kamenů. Děti v tomto věku vydrží u jedné činnosti krátce, proto připravte dvě až tři varianty a střídejte je. Nenuťte je do aktivity, kterou odmítají – stejně ji po pár minutách opustí.
Nakonec počítejte s tím, že pravidla se vyvíjejí. Co fungovalo ve třech letech, nebude fungovat v deseti. Jednou za čas je projděte a upravte podle věku a situace. Dítě, které vidí, že se pravidla mění rozumně a s vysvětlením, se učí přebírat odpovědnost. To je cílem: ne poslušnost, ale schopnost rozhodovat se s ohledem na druhé.
Venkovní hry pro děti od tří do šesti let nemusí být složité ani drahé. V tomto věku děti nejvíc baví pohyb, objevování a jednoduchá pravidla. Stačí dvacet minut denně a pár pomůcek, které máte doma. Následujících patnáct nápadů zvládne připravit i rodič, který není zrovna sportovní typ.
Dlouhodobě pomáhá mít připravený vlastní scénář. Například: zastavit se, třikrát vydechnout, říct jednu krátkou větu a teprve pak řešit problém. Někomu stačí odejít do koupelny a opláchnout si obličej. Jinému pomůže telefonát nebo zápis do poznámek. Nejde o dokonalost, ale o opakování. Čím častěji rodič zvládne prvních pár sekund, tím méně situací skončí výčitkami. A dítě se učí totéž – že emoce jsou normální, ale chování má hranice.
Hry s míčem a na schovávanou Míč nemusí být jen fotbal. Zkuste kutálení mezi dvěma klacky, házení do velkého kýble nebo koulení po zemi tak, aby se trefily do branky z větví. U nejmenších dětí volte lehčí a větší míč, aby je netrefil do obličeje. Na schovávanou je nejlepší místo s jasnými hranicemi – zahrada, hřiště, park. Počítejte do deseti nahlas, ať se děti učí trpělivosti. Vyhněte se schovávání v křoví u cizích pozemků.
Pravidla musí platit pro všechny dospělé v domácnosti stejně. Když jeden zakazuje a druhý povoluje, dítě se rychle naučí hrát jednu stranu proti druhé. To není manipulace, to je přirozené hledání hranic. Proto si nejdřív s druhou dospělou osobou ujasněte, co je nepřekročitelné a co se dá upravit. Dítěti pak řekněte jasně: „Tohle platí u nás doma, ať jsme kdokoli.”
When you loved this information and you would like to receive more info regarding pokračovat ve čtení generously visit the web-site.
