Pozitivní výchova není o tom, že se nikdy neřekne ne. Je o tom, že dítě přesně ví, co se od něj čeká, a že za snahu dostane zpětnou vazbu, ne nálepku. Když přestanete tlačit na výkon a začnete sledovat postup, známky se často zlepší samy. Ne hned, ale postupně. A hlavně ubude večerních hádek, které stejně k ničemu nevedou.
Poslední věc, kterou většina lidí podcení, je kontrola za jiného světla. Barvy, které vypadají vyváženě pod stolní lampou, mohou být pod denním světlem úplně jinde. Hotovou práci proto vždy zkontrolujte na denním světle, ideálně nepřímo, ne na přímém slunci. Pokud je to možné, nechte ji přes noc odstát a podívejte se na ni ráno. Rozdíly, které přes den přehlédnete, bývají zřetelné právě po odstupu.
Stavění z kostek nebo z přírodnin učí odhadu a porovnávání. Dítě staví věž a má za úkol postavit druhou, která bude vyšší, nižší nebo stejně vysoká. Potom obě změří – třeba provázkem. Učí se tak, že výška není totéž co počet kostek. Dospělý by neměl říkat „to je špatně”, ale ptát se: „Která je vyšší? Jak to poznáš?” Otázka nutí dítě přemýšlet, zatímco odpověď ho jen pasivně opravuje.
Stavebnicové kostky patří k nejlepším hračkám pro předškolní děti, protože nutí ruce pracovat a hlavu přemýšlet zároveň. Jenže mnoho dospělých je používá tak, že z aktivity zmizí přesně to, co na ní má být cenné. Dítě pak staví podle pokynů, ale nic se nenaučí. Tady je návod, jak kostky využít tak, aby hra opravdu rozvíjela.
U her na rozvoj matematických představ platí tři zásady. První: hra musí mít jasná pravidla, ale nesmí být o výkonu. Druhá: střídejte činnosti po pěti až deseti minutách, pozornost malých dětí je krátká. Třetí: nikdy nekomentujte výsledek slovy „ty jsi ale šikovný”. Chvalte postup: „Všiml jsem si, že jsi počítal po jedné.” Dítě tak ví, co přesně má dělat příště. Pokud ho hra přestane bavit, skončete dřív, než se začne nudit. Matematika se nemá stát trestem.
Nejčastější chyby: příkrm přesolovat, přeslazovat nebo dochucovat medem. Med patří až po prvním roce, kvůli riziku botulismu. Další chyba je dávat příkrm z lahve s velkým otvorem. Dítě se tak učí polykat, ne kousat. Používejte lžičku. Nedávejte příkrm do mléka v lahvi, pokud k tomu není zdravotní důvod. Také nezkoušejte zavádět tuhou stravu, když dítě sedí v autosedačce nebo v poloze vleže. Vždy ho posaďte do klidné, vzpřímené polohy a mějte ho pod dohledem.
Špatná známka není selhání rodiče ani důkaz, že dítě na něco nemá. Je to informace. Říká, že někde něco nefunguje – ať už jde o pochopení látky, organizaci učení, nebo o to, co se děje mimo školu. První reakce bývá naštvání nebo zklamání. Právě v tu chvíli je ale nejdůležitější zvolnit a místo soudu zjistit, co se stalo.
Kolik kostek zbývá? Konkrétní hry, které fungují Klasická hra s kostkou je nejlepší začátek. Dítě hodí kostkou, spočítá tečky a posune figurku. To je nácvik přiřazování množství k číslu. Pozor na častou chybu: dospělý hází za dítě nebo napovídá. Nechte ho, ať si tečky spočítá prstem. Když se splete, neopravujte hned. Řekněte: „Ukaž mi, jak jsi to počítal.” Dítě si chybu často najde samo a tím si číslo zafixuje lépe než z deseti příkladů.
Další osvědčená hra je nakupování. Dítě dostane dva druhy předmětů – třeba knoflíky a kaštany – a má za úkol vytvořit „nákup” podle zadání: tři knoflíky a dva kaštany. Když to zvládne, obrátíme role. Dítě zadává a dospělý plní. Tím se mění počítání z povinnosti na hru s pravidly. U předškoláků stačí do pěti, u mladších školáků do dvaceti. Nikdy nezvyšujte čísla dřív, než dítě zvládá ta současná bez zaváhání.
Pohybové hry rozvíjejí prostorové představy, které jsou základem geometrie. Dítě skáče po jedné noze dopředu, dozadu, vpravo, vlevo. Dospělý říká směr a dítě ho provádí. Později přidáme pokyn: „Udělej tři kroky vpřed a dva vzad.” Dítě musí sledovat jak směr, tak počet. Typická chyba je příliš mnoho pokynů najednou. Začněte jedním, teprve když ho dítě plní automaticky, přidejte druhý.
Matematické představy nevznikají u stolu s pracovním listem. Vznikají při pohybu, manipulaci a opakování. Dítě, které má spočítat, kolik kroků ho dělí od stromu, nebo kolik kostek zbývá do věže, počítá proto, že ho to zajímá. Hra je nejlepší nástroj, jak takové situace vyvolat. Rodič ani učitel nemusí umět matematiku na vysoké úrovni. Stačí připravit prostředí a nechat dítě, ať počítá samo.
Když se problémy opakují, vyplatí se mluvit s učitelem. Nejdřív si připravte, co chcete zjistit: jak dítě pracuje v hodině, co mu dělá potíže, jestli je něco, co se dá upravit. Ptejte se na konkrétní věci, ne na hodnocení. Učitel může nabídnout doučování, úpravu domácích úkolů nebo doporučení na vyšetření, pokud jde o poruchu učení. To není ostuda, ale nástroj. Stejně tak je v pořádku říct dítěti, že i dospělí občas něco nezvládnou a řeší to jinak.
For those who have almost any questions relating to in which and tips on how to use nábytek na míru, you are able to e mail us on the web page.
