Typická chyba je vstoupit do role soudce a rozhodnout, kdo má pravdu. Tím se z konfliktu stane soutěž o přízeň dospělého. Druhá častá chyba je nutit děti k okamžité omluvě. „Řekni, že se omlouváš” vede k naučené frázi, která nic neřeší. Lepší je popsat, co druhému ublížilo, a nechat dítě, ať najde vlastní slova. Když to nejde, stačí říct: „Vidím, že se ti to nedaří. Zkusíme to později.”
Další častá chyba je přehlížení signálů. Dítě, které se vyhýbá koupeli, může mít ekzém, svědivou pokožku, nebo se bojí vody. Dítě, které si nechce čistit zuby, může mít zánět dásní nebo počínající kaz. Ne všechny problémy jsou o neposlušnosti. Pokud se hygiena nedaří dlouhodobě, je na místě navštívit pediatra nebo zubaře. Někdy stačí změnit přípravek, jindy je potřeba odborná pomoc. U dospívajících sledujte, zda se neobjevuje nadměrné mytí nebo naopak úplné odmítání hygieny – obojí může signalizovat psychickou zátěž.
Poslední pravidlo se týká návratu. Naplánujte odjezd tak, abyste doma byli o hodinu dřív, než potřebujete. Dítě usne v autě a večer bude vzhůru, což zničí následující den. Pokud se výlet protáhne, je lepší odejít z místa o půl hodiny dřív a nechat něco nedokončené. Nedokončený výlet znamená, že se děti budou chtít vrátit. Výlet, který skončí vyčerpáním, znamená, že příště nebudou chtít jet vůbec.
Po návratu si zapište, co fungovalo a co ne. Kolik času zabrala cesta, kde bylo nejvíc lidí, co děti zaujalo a co je nebavilo. Příští plánování pak bude rychlejší a přesnější. Nejde o to stihnout co nejvíc míst, ale vracet se domů s pocitem, že to stálo za to.
První věc, kterou udělejte, je zastavit fyzické ubližování. Ne křikem, ale jasně a krátce. Vezměte mladšímu hračku z ruky, pokud jde o ni, a postavte se mezi děti. Tělo dospělého, které se postaví do cesty, funguje lépe než slova. Teprve když je bezpečno, začněte mluvit. Děti v afektu neslyší žádné vysvětlování, takže na rozhovor je čas až po pár vteřinách, kdy se dech zklidní.
Praktický postup, který se osvědčuje, má tři kroky. Nejprve oddělte děti, pokud se situace vyhrocuje – ne jako trest, ale jako prostor pro zklidnění. Potom každému položte stejnou otázku: „Co jsi potřeboval?” A nakonec hledejte řešení, které není výhrou jednoho. „Můžete se střídat po jedné stránce” nebo „může si jeden vzít knížku a druhý si vzít jinou a za chvíli si je vyměníte”. Děti často přijdou s vlastním nápadem, když dostanou chvíli ticha a nejste to vy, kdo mluví.
Nejlepší jsou vkládačky s úchytkami, navlékací kroužky na tyč a jednoduché vkládací kostky. Dítě při nich zapojuje dlaňový úchop, koordinaci oka a ruky a řeší jeden problém: kam to patří. Stejně dobře poslouží dřevěné puzzle s velkými úchytkami, kde obrázek tvoří tři až čtyři dílky. U těch je důležité, aby dílky měly zespodu kolík – bez něj je dítě nevyndá a frustrace přijde během vteřin.
Před každou novou aktivitou se poraďte se svým gynekologem nebo fyzioterapeutem. Ten zohlední váš krevní tlak, stav děložního hrdla a polohu placenty. Univerzální pravidlo zní: cvičení má být příjemné, ne výkon. Pokud se po něm cítíte vyčerpaná nebo máte druhý den bolesti, bylo toho příliš. Těhotenství není soutěž a nejlepší trénink je ten, po kterém se těšíte na další den.
Popište, co vidíte, a nechte je mluvit Vyhněte se otázce „Kdo začal?”. Ta zaručeně spustí hádku o tom, kdo je vinný, a ne o tom, co se stalo. Místo toho popište situaci bez soudu: „Vidím, že oba držíte stejnou knížku a oba ji chcete.” Potom dejte každému prostor, aby řekl, co potřebuje. Nestačí říct „řekni, co se stalo” – ptejte se konkrétně: „Co jsi chtěl dělat, když jsi tu knížku vzal?” Dítě často řekne jen „on mi ji vzal”, ale když se zeptáte na jeho vlastní přání, dostanete odpověď, se kterou se dá pracovat.
Kdy přestat dítěti pomáhat a kdy ještě ne Typická chyba je přecenit schopnosti dítěte. Pětileté dítě sice tvrdí, že si umí umýt zuby samo, ale realita je často jiná. Zkuste kompromis: dítě si čistí zuby samo, rodič pak takzvaně „dočistí” problematická místa. Stejně tak u mytí vlasů, u sprchování po sportu nebo u péče o nehty. Nehty stříhejte dětem krátce a rovně, abyste předešli zarůstání. U starších dětí je vhodné nechat je, ať si nehty stříhají samy, ale zkontrolujte výsledek. U dospívajících se hygiena mění – potřeba sprchy je častější, objevuje se akné, pocení, menstruace. Rodič by měl být připravený, ale neměl by zasahovat do soukromí. Nabídněte pomoc, nechte volbu na dítěti.
Konflikt mezi dětmi není selhání výchovy. Je to běžná situace, která se opakuje několikrát denně a kterou dospělý buď přiživí, nebo zklidní. Pozitivní výchova neznamená, že se hádkám vyhnete. Znamená, že je použijete jako místo, kde se děti učí něco, co jim zůstane – jak mluvit o tom, co potřebují, a jak slyšet druhého.
If you adored this article and you also would like to collect more info regarding rekonstrukce koupelny Krok Za krokem i implore you to visit our web site.
