Pojišťovna obvykle hradí snímací rovnátka u dětí a dospívajících do určitého věku, pokud jde o závažnou vadu skusu nebo poúrazový stav. U dospělých je úhrada spíše výjimkou a vztahuje se na diagnózy, které ohrožují funkci chrupu, ne na kosmetické úpravy. Pokud je léčba schválena, bývá příspěvek vyplácen formou úhrady konkrétních výkonů, nikoli paušální částkou.
Cena léčby se odvíjí od složitosti případu, délky léčby a zvolené metody. Rozdíly mezi jednotlivými pracovišti jsou velké, proto je běžné ptát se na rozpis celkových nákladů předem. Zjistěte, zda je v ceně zahrnuta retence, kolik stojí jednotlivé kontroly a co se stane, pokud léčba potrvá déle, než bylo plánováno. Některé pojišťovny přispívají na léčbu u dospělých jen výjimečně, obvykle při zdravotní indikaci, ne z estetických důvodů.
Během návštěvy se ptejte na příčinu, ne jen na řešení. Ortodontista by měl vysvětlit, proč aparát přestal sedět – zda jde o biologickou reakci, mechanickou závadu, nebo o důsledek nedodržení režimu. Nechte si ukázat na modelu nebo na snímku, co se změní. Pokud navrhne výměnu celého aparátu, ptejte se, co by se stalo při jiném postupu. Druhý názor není urážka, ale běžná praxe. Někdy stačí upravit sílu, jindy je nutná úprava fixního držáku po léčbě.
Co dělat, když už zub bol
Předkus u dospělých není jen estetická vada. Ovlivňuje skus, opotřebení zubů, bolest čelistního kloubu i dýchání. Na rozdíl od dětí už ale není možné spoléhat na růst čelisti, proto se léčba plánuje individuálně podle toho, jaký typ předkusu máte a jaké jsou vaše priority.
Nejčastější chybou je tlačení na kartáček silou. Tím se drátek ohne, kartáček se zdeformuje a mezizubní prostor zůstane nevyčištěný. Další chybou je používání jednoho kartáčku příliš dlouho – jakmile se vlákna roztřepí, přestává čistit a může dásně dráždit. Někteří lidé vynechávají zadní zuby, protože se k nim s rovnátky hůře dostávají, právě tam ale vzniká zánět nejčastěji. Vyhněte se také sdílení kartáčku s jinou osobou, i když se to zdá samozřejmé.
Mezizubní kartáček a zubní nit nejsou zaměnitelné pomůcky. Upevněná rovnátka vytvářejí v ústech překážky, ke kterým se nit dostane jen obtížně, zatímco kartáček má krátký čistící kartáček, který se dostane pod drát i mezi zuby. Rozdíl je v tom, že nit čistí pouze kontaktní plochy mezi zuby, ale kartáček zároveň odstraní zbytky jídla a plak z okolí zámečků a ligatur. Proto se u fixních rovnátek doporučuje kombinace obojího, případně nit s navlékačem.
Co se týče úhrady z veřejného zdravotního pojištění, situace je poměrně přísná. Pojišťovna obvykle přispívá pouze na léčbu, která je zdravotně nezbytná, tedy když jde o vážnou vadu skusu nebo jinou funkční poruchu. Čistě estetické vyrovnání zubů je považováno za nadstandard a hradí se plně z vlastní kapsy. Rozhodující je proto diagnóza a věk pacienta. U dětí a dospívajících je šance na úhradu vyšší, u dospělých se přispívá jen výjimečně.
Kartáček není náhradou klasického zubního kartáčku ani ústní vody. Po každém jídle nejprve vyčistěte zuby běžným kartáčkem, poté použijte mezizubní kartáček a nakonec případně jednosvazkový kartáček kolem rovnátek. Pokud máte nasazené gumičky nebo řetízky, postupujte opatrně, abyste je neuvolnili. Pravidelná kontrola u ortodontisty odhalí, zda je technika čištění správná, a případně doporučí jinou velikost kartáčku.
Druhou položkou je retence po skončení léčby. Po sejmutí rovnátek je potřeba držet zuby v nové poloze, obvykle pomocí retenční fólie nebo drátku. Mnoho lidí na tento krok zapomene a je nepříjemně překvapeno, že retence není součástí původní ceny. Stejně tak se může účtovat zhotovení retenčního aparátu zvlášť, i když samotné rovnatka byla v balíčku.
Kartáčky se dělí na jednosvazkové a vícesvazkové. Jednosvazkový se hodí na čištění kolem zámečků, drátů a podél okraje dásně. Vícesvazkový lépe odstraní plak z širších prostor mezi zuby. U rovnátek se vyplatí oba typy kombinovat: jednosvazkovým se dostanete pod drát, vícesvazkovým vyčistíte mezizubní prostory. Pokud máte mezery velmi úzké, použijte tenčí kartáček, i když se bude rychleji opotřebovávat.
Průběh léčby se liší podle zvolené metody. Fixní aparát se obvykle nosí jeden až dva roky, kontroly probíhají zhruba každé čtyři až šest týdnů. Alignery se mění po jednom až dvou týdnech a kontrola je méně častá. Po odstranění aparátu následuje retenční fáze – fixní drátek ze zadní strany zubů a případně snímatelná retenční dlaha. Právě retence je místo, kde pacienti nejčastěji chybují: přestanou nosit dláhu po pár měsících a skus se vrátí.
Should you loved this article and you would like to receive much more information with regards to rekonstrukce koupelny Krok za Krokem assure visit the web-page.
