Když už se nachlazení objeví, nepodceňujte prvních čtyřiadvacet hodin. Tehdy se rozhoduje, zda zůstane u rýmy, nebo se rozvine zánět průdušek. Zůstaňte doma, pijte teplé tekutiny, dopřejte tělu teplo a klid. Návrat do práce s teplotou nebo do posilovny s kašlem prodlužuje nemoc a zvyšuje riziko, že se vrátí. Pokud se nachlazení opakuje i při dodržování těchto návyků, je na místě nechat vyšetřit krevní obraz a štítnou žlázu, protože příčina může být jinde než v infekci.
Schovávej a hledej funguje od tří let, ale s úpravou. Nevolejte „už jdu”, ale „už jdu” řekněte potichu, aby dítě mělo čas se schovat. Počítejte do pěti, ne do dvaceti. U tříletých se schovávejte tak, aby vás vidělo, jinak se lekne. U starších dětí určete hranice, kam se nesmí. Častá chyba: rodič se schová příliš dobře a dítě po dvou minutách pláče. Vždy po chvíli zavolejte „kde jsi?” a nechte se najít.
Střídavá péče neznamená automatické střídání nároku. Zvýhodnění náleží jen jednomu z rodičů, a to i tehdy, když dítě tráví čas u obou přibližně stejně. Rodiče se musejí dohodnout, kdo si nárok uplatní, případně se obrátit na soud. Chybou je uzavřít dohodu ústně nebo ji podepsat až po termínu pro podání přiznání. Stejně problematické je uplatnit nárok u dvou zaměstnavatelů současně. Pokud se tak stane, vzniká přeplatek, který musí jeden z rodičů vrátit, a hrozí i pokuta za nesprávně vyplněné prohlášení.
Než začnete, umyjte si ruce mýdlem a vodou. Ránu oplachujte proudem vlažné vody nebo fyziologickým roztokem, dokud z ní nezmizí písek, hlína a zbytky tkáně. Nepoužívejte peroxid, jód ani líh přímo do rány, zbytečně dráždí tkáň a zpomalují hojení. Mýdlo na okolní kůži je v pořádku, ale do rány se snažte dostat co nejméně. Pokud je v ráně zrnko písku, které nejde vyplavit, neškrábejte ho nehty ani špendlíkem – použijte pinzetu vyvařenou nebo přetřenou dezinfekcí.
První peníze dostane dítě obvykle dřív, než si to rodiče uvědomí. Někdo mu dá bankovku k narozeninám, jindy přinese drobné za pomoc v domácnosti. Právě v tu chvíli začíná skutečná výuka hospodaření. Nestačí říct, ať si peníze schová. Dítě potřebuje vidět, co se s nimi dá dělat, a zažít následky vlastního rozhodnutí. Pokud mu peníze vezmete nebo je utratíte za něj, naučí se jen to, že o vlastních prostředcích nerozhoduje.
Nakonec se zaměřte na vlastní příklad. Dítě napodobuje to, co vidí. Když dospělí čtou noviny, časopisy nebo knihy pro radost, dítě to vnímá jako běžnou součást dne. Mluvte o tom, co čtete, co vás zaujalo a co jste se dozvěděli. Nemusíte mít doma knihovnu, stačí viditelný zájem. Předčtenářská gramotnost neroste z nátlaku, ale z každodenních malých situací – u jídla, na cestě, před spaním. Právě v nich se pokládá základ pro pozdější čtení s porozuměním.
Prostředí hraje větší roli, než se zdá. Knihy mějte v dosahu dítěte, ne jen vysoko v polici. Střídejte žánry – básničky, encyklopedie, komiksy i příběhy. Dovolte dítěti vybrat si knihu samotné, i když se vám zdá příliš jednoduchá nebo podivná. Nenuťte ho dokončit knihu, která ho nebaví. Raději ji odložte a nabídněte jinou. Vyhněte se srovnávání se sourozenci nebo spolužáky. Každé dítě má jiné tempo a předčtenářské dovednosti se vyvíjejí skokově.
Nakonec počítejte s tím, že každé dítě je jiné. Některé začne šetřit samo, jiné utratí všechno hned. Neznamená to, že selhalo. Znamená to jen, že potřebuje víc času a víc vlastních zkušeností. Rodičovská role není rozhodovat za dítě, ale být poblíž, když se rozhodne špatně, a pomoct mu pochopit, co se stalo. Tak se z peněz stane něco, co dítě zvládne, až bude dospělé.
Chyby, které výuku zbytečně zdržují Nejčastější chybou je dávat peníze bez jakéhokoli pravidelného rytmu. Kapesné, které přijde jednou za čas a v náhodné výši, se nedá plánovat. Lepší je menší, ale pravidelná částka ve stejný den. Další chybou je kontrolovat každou korunu. Dítě musí mít prostor udělat hloupost, jinak se nic nenaučí. Pokud utratí všechno za sladkosti a pak mu nic nezbude na vysněnou věc, je to cenná lekce. Rodič, který to zachrání, mu bere zkušenost.
Vyhněte se také tomu, abyste peníze používali jako trest nebo odměnu za známky. Hospodaření s penězi je dovednost, ne nástroj výchovy. Když dítě dostane peníze jen za výkon, začne je vnímat jako odměnu, ne jako prostředek. Stejně problematické je půjčovat mu bez jasných pravidel. Pokud už půjčku dáte, napište si ji třeba na papír a domluvte splácení. Dítě tak zažije, že dluh má důsledky.
Rozhovory mají stejnou váhu jako knihy. Ptejte se na pocity, příčiny a důsledky: „Proč se asi rozzlobil?” Neodbíhejte k jednoslovným odpovědím. Rozvíjejte myšlenku dítěte vlastními slovy a přidávejte nová slova. Častou chybou je skákání do řeči a dokončování vět za dítě. Nechte mu čas, i když trvá delší pauzu. Stejně tak nepoužívejte knihy jako trest nebo povinnost. Čtení má být spojeno s příjemnými pocity, ne s výkonem a známkováním.
If you beloved this article therefore you would like to receive more info relating to informace kindly visit the website.
