Pokud topíte dřevem s vlhkostí nad 25 procenty, počítejte s tím, že se vám výrazně zvýší spotřeba paliva a budete muset častěji vynášet popel. Zároveň se zkrátí životnost kamen i komína. Praktickým řešením je pořídit si vlhkoměr a pravidelně kontrolovat nejen štípaná polena, ale i dřevo, které jste právě přinesli zvenčí. V zimě se vyplatí nosit dřevo do vytápěné místnosti alespoň den předem, aby povrchová vlhkost částečně odparila. Není to zázrak, ale hoření se znatelně zlepší.
Mechanický pěch má jiná pravidla. Pěchovadlo musí mít průměr o něco menší než vnitřek trubky, aby se nezaseklo, ale zároveň dostatečně velký, aby sáze nepropadávaly kolem. Tlačte plynule, bez trhání. Každé trhnutí vytlačí sáze do stran a vytvoří kapsu, která se později uvolní a způsobí nerovnoměrné plnění. Pokud cítíte rostoucí odpor, nepokračujte silou. Vytáhněte pěch, vyčistěte trubku a začněte znovu s menší dávkou. U měkkých trubek je lepší pěchovat po kratších úsecích a trubku po každém úseku zkontrolovat, zda se nezačíná vyboulovat.
Nejrychlejší je vlhkoměr na dřevo. Píchnete ho do čerstvě rozštípnuté štěpiny, ne do čela polena. Do čela se dostane vlhkost z povrchu a naměříte nižší hodnotu, než jaká je uvnitř. Bez měřidla si pomůžete několika triky. Dřevo s vlhkostí do 20 % je na štípané ploše matné, má praskliny a při poklepu o sebe zní dutě. Mokré dřevo je na řezu tmavší, těžší a při úderu vydává tupý zvuk. Dalším znakem je kůra, která na suchém dřevě snadno odpadává.
Popel mírně zvyšuje pH půdy, takže prospívá tam, kde je půda kyselá. Nikdy ho nedávejte k borůvkám, rododendronům, azalkám, hortenziím nebo k bramborám, které kyselé prostředí vyžadují. Naopak ho ocení ovocné stromy, rybíz, angrešt, cibule, česnek, zelí nebo mrkev. Na kompost se přidává jen v tenkých vrstvách mezi ostatní materiál, nikdy ne jako souvislá vrstva, jinak se rozklad zpomalí.
Další častá chyba je přikládat mokré dřevo k suchému a čekat, že se to vyrovná. Mokré poleno ochladí topeniště, sníží teplotu a zpomalí hoření i suchého dřeva. Stejně tak platí, že pokud topíte vlhkým dřevem, musíte častěji čistit komín a topeniště. Dehet se usazuje rychleji a hrozí jeho vznícení. Suché dřevo snižuje riziko a prodlužuje životnost kamen i komína.
Pro udržení přijatelného ovzduší platí: čím menší místnost, tím menší oheň a tím častější výměna vzduchu. Krátké intenzivní větrání (několik minut dokořán) je účinnější než celodenní mikroventilace, protože rychle vymění vzduch, aniž by vychladly stěny. Nikdy nespěte v místnosti, kde hoří otevřený oheň bez odvodu spalin. Pořiďte si detektor oxidu uhelnatého — upozorní dřív, než pocítíte příznaky. A pamatujte: správně nastavený přívod vzduchu a čistý komín jsou důležitější než jakýkoli druh dřeva.
Typické chyby: zavírání přívodu vzduchu příliš brzy, topení mokrým dřevem, které doutná a produkuje více oxidu uhelnatého, a ignorování varovných signálů, jako je zamlžené okno nebo černý nános na skle kamen. Další častou chybou je umístění ohně do místnosti bez jakéhokoli odvodu spalin — i malý přenosný krb bez komína může během hodin naplnit místnost nebezpečnými látkami. Pokud se při topení objeví bolest hlavy, závratě nebo ospalost, okamžitě větrejte a opusťte místnost.
Jak správně topit, aby vzduch zůstal dýchatelný Před zapálením zkontrolujte, zda je otevřený přívod vzduchu do místnosti. Stačí pootevřené okno nebo větrací mřížka u podlahy. Pokud topíte v kamnech, nechte otevřený primární vzduch, dokud se oheň nerozhoří, a teprve pak ho přivřete. Komín musí mít dostatečný tah — ucpaný nebo studený komín způsobí, že spaliny se vrací do místnosti. Před každou topnou sezónou nechte komín vyčistit a zkontrolujte, zda není někde prasklina.
Zásadní je poměr mezi výkonem topeniště a objemem místnosti. Malá kamna v malé místnosti s těsnými okny dokážou během hodiny spotřebovat tolik kyslíku, že se koncentrace oxidu uhelnatého nebezpečně zvýší. Naopak velká místnost s otevřeným komínem a přívodem vzduchu zvládne i větší oheň, aniž by kvalita ovzduší výrazně klesla. Nikdy nepodceňujte, že oxid uhelnatý je bezbarvý a bez zápachu — necítíte ho, dokud nepřijdou bolesti hlavy nebo nevolnost.
Otevřený oheň v místnosti — ať už v krbu, kamnech nebo jen v přenosném ohništi — spotřebovává kyslík a produkuje oxid uhelnatý, oxid uhličitý, vodní páru a řadu pevných částic. Množství těchto látek v ovzduší místnosti nezávisí jen na velikosti ohně, ale hlavně na tom, kolik vzduchu se do místnosti dostane a kolik ho odejde komínem nebo průduchem. Pokud je přísun vzduchu menší než spotřeba, vzniká podtlak a spalování se zhoršuje.
If you have any concerns about in which and how to use tato stránka, you can get hold of us at the web page.
