Silný vítr venku mění chování topení dřevem víc, než se na první pohled zdá. Nejde jen o to, že je v místnosti chladno. Vítr zvyšuje tlakový rozdíl mezi interiérem a exteriérem, takže vzduch proniká spárami, netěsnostmi oken a dveří, komínovým průduchem i prostupy instalací. Čím větší je rozdíl tlaků, tím rychleji teplý vzduch uniká a studený ho nahrazuje. Kamna přitom topí pořád stejně, ale místnost se ochlazuje rychleji, než stíhají dodat výkon. Výsledkem je pocit, že topení „nejede”, i když plameny hoří dobře.
Množství popela závisí hlavně na druhu dřeva a na tom, kolik v něm zůstane nespálených minerálů. Vlhké dřevo ale produkuje víc popela z jiného důvodu: nedokonalé spalování. Když je v topeništi málo kyslíku a dřevo je mokré, vzniká dehet a saze, které se usazují v komíně i v topeništi. Část z nich se později spálí, ale část zůstane jako jemný prach, který se mísí s popelem. Suché dřevo hoří čistěji, takže popela je méně a je světlejší a sypčí.
Rozdělávání začíná přípravou, ne sirkami. Do topeniště nejdřív položte dva menší tvrdé špalky křížem přes sebe, aby pod nimi zůstala mezera pro vzduch. Na ně navršte hrst měkkého dřeva: tři až čtyři naštípané třísky, případně suché smrkové větvičky. Mezi ně vložte papír nebo kůru břízy, ale papír nemačkejte do koule — koule se dusí. Přeložte ho na proužek a položte volně.
Jak vlhkost mění hoření a tvorbu pope
Způsob, jakým rozložíte oheň, rozhoduje o tom, zda kamna nebo krb začnou hořet čistě, nebo zda se místnost zaplní dýmem a topeniště bude desítky minut doutnat. Rozdíl není v množství dřeva ani v síle tahu komína. Je v geometrii hranice a v tom, jak rychle dokážete dostat plamen do kontaktu s palivem. Kdo to podcení, ten pak řeší kouř v očích, černé sklo a start, který se opakuje třikrát.
Dřeva na delší sezonu se dá ušetřit i jinak než jen nákupem. Pravidelné čištění komína a kamen, správné nastavení vzduchu a těsnění dvířek snižují spotřebu o jednotky procent, což se za celou sezonu nasčítá. Stejně důležité je dřevo dostatečně vysušené – vlhké dřevo odevzdá méně tepla a část energie padne na odpaření vody. Kdo topí mokrým dřevem, potřebuje ho nakonec více, a to právě v dlouhé sezoně bolí nejvíc.
Základ je jednoduchý: oheň potřebuje prostor pro vzduch. Pokud na sebe polena naskládáte těsně, vzduch mezi nimi neprojde a plamen se udusí. Sázejte je s mezerami, ideálně křížem přes sebe, aby mezi nimi vznikly průchody. Pod ně dejte suché třísky a papír, ale ne hlubokou vrstvu popela – ta dusí přívod vzduchu zespodu. Rošt musí zůstat průchozí, jinak se start protáhne a kouř půjde tam, kam nemá.
Vzduch přivádějte ve dvou fázích. Nejdřív potřebujete vzduch zdola, aby hořelo jádro hranice. Jakmile se plamen rozšíří, přidejte vzduch i shora, aby se spalovaly plyny nad palivem. Když horní přívod zavřete hned po zapálení, plameny sice chvíli drží, ale kouř zhoustne a začne se usazovat na skle. Naopak při příliš otevřeném přívodu shoří palivo rychle a teplo odletí komínem.
Praktický postup je krátký. Vyčistěte rošt, nechte jen tenkou vrstvu popela. Postavte třísky do tvaru věže, obklopte je dvěma menšími poleny s mezerou. Otevřete spodní i horní přívod vzduchu. Zapalte a nechte plamen rozšířit, dokud se hranice nechytí celá. Teprve pak horní přívod přiškrtněte na polovinu a přiložte silnější dřevo. Po celou dobu sledujte barvu kouře – hustý šedý nebo černý znamená málo vzduchu nebo mokré palivo. Světlý, téměř neviditelný kouř znamená, že hoření je čisté a start se povedl.
Proč malý plamen nestačí a velký přeskočí Nejčastější chyba je podcenit počáteční fázi. Lidé zapálí jeden kus papíru a čekají, že se chytí i silná polena. Jenže dokud je teplota v komíně nízká, tah je slabý a kouř se vrací do místnosti. Proto je potřeba nejdřív rozhořet malé suché třísky do opravdového plamene, který zaplní celý průřez topeniště. Teprve pak přikládejte silnější kusy. Opačný extrém – hromada papíru a kartonu – zase vytvoří krátký žár, který spálí drobné palivo a nechá velká polena nedotčená.
Vlhké dřevo je další tichý zabiják startu. Voda v něm musí nejdřív odpařit, a to bere energii, kterou by jinak dostal plamen. Výsledkem je pomalý rozjezd, syčení a bílý dým. Stejně škodí i příliš velká polena na začátek – jejich povrch se sice chytí, ale jádro zůstane studené a oheň se udusí. Na start proto používejte menší kusy a větší přikládejte až ve chvíli, kdy je v topeništi stabilní žhavá vrstva.
Should you liked this information along with you want to get more information regarding Kuniunet.com generously pay a visit to our web-page.
