Začněte tím, že společně projdete každou polici a krabici. Nechte teenagera rozhodnout o každé věci — vy jen držte pravidlo, že co nepoužil rok, jde pryč. Dětské hračky, pohádkové knížky, postavičky a výtvory ze školky mohou skončit v krabici na půdě, u příbuzných nebo darované. Vyhněte se chybě, kdy rodič vyhazuje sám a tajně. Právě tím vzniká nedůvěra a teenager si začne svůj prostor hlídat, ne ho tvořit.
Na ukládání se osvědčují otevřené boxy a nízké police, ne zavřené skříně s dvířky. Dítě do nich nevidí, a tak vše skončí na podlaze. Označte boxy obrázky nebo barevnými štítky – pro první třídu je to spolehlivější než text. Hračky, které už dítě nepoužívá, průběžně vytřiďte a odložte pryč. Nemusíte se jich hned zbavovat, ale neměly by zabírat místo v pokoji, kde se každý den učí.
Před spaním lampičku zkontrolujte rukou: nesmí být horká, kabel musí držet, kryt baterií musí být dotažený. Pokud dítěti dochází baterie, vyměňte je za světla, ne potmě, ať nic nezapadne pod postel. A hlavně: lampička nemá nahradit noční světlo v chodbě. Pokud dítě vidí na cestu na záchod, stačí mu v pokoji jen malý bod, který ho uklidní, ale nechá ho spát.
Na závěr: nejčastější chybou je měnit uspořádání příliš často. Každá změna znamená, že se dítě musí učit hranice znovu. Vydržte alespoň měsíc, než budete hodnotit, co funguje.
Když dítěti bylo devět, stačila mu postel, psací stůl a police s plyšáky. Ve třinácti už se do stejného prostoru nevejde — ne fyzicky, ale psychicky. Přestává být místem na hraní a stává se místem, kde se zavírají dveře. Pokud pokoj zůstane stejný jako v první třídě, teenager v něm nebude trávit čas a bude se toulat po bytě nebo pryč. Prvním krokem tedy není nákup, ale rozhodnutí, co z pokoje odstranit.
U menších dětí myslete i na bezpečnost. Pokud pod postelí skladujete těžké boxy, musí být zajištěné tak, aby je dítě při hře nevytáhlo na sebe. Víka bez zámku jsou lepší než otevřené přepravky, do kterých se dá vlézt. U patrových postelí nepodkládejte spodní lůžko vysokými úložnými bednami, které brání přístupu vzduchu k horní matraci. A jestliže dítě spí na zemi nebo na nízké posteli bez roštu, prostor pod ní raději nechte úplně prázdný. Úspora místa tady nestojí za zdraví.
Pokud dítěti přes otevřenou štěrbinu projde hlava, omezovač nestačí. V takovém případě instalujeme pevnou ochrannou mříž, a to jak na okno, tak na balkonové dveře. Mříž musí být ukotvena do rámu nebo do zdi, ne jen do parapetu. U novějších oken s celoobvodovým kováním se často používá bezpečnostní sklo, to ale nebrání otevření. Kombinace bezpečnostního skla a mříže je vhodná tam, kde dítě tráví čas samo. Mříž volíme s roztečí prutů maximálně 10 cm, aby neprošla ani hlava, ani noha.
Nábytek, který vydrží pubertu Dětská postel s motivem zvířat a nízký stolek přestávají fungovat. Vyměňte je za jednoduchou postel bez dekorací, ideálně s úložným prostorem pod ní, a za větší pracovní stůl, u kterého se dá psát i pracovat na počítači. Židle musí mít nastavitelnou výšku a pevnou opěrku, jinak si teenager sedne na postel a za chvíli tam bude spát místo učení. Skříň potřebuje dost místa na oblečení, které najednou řeší každý den. Barevné stěny z dětství můžete nechat, ale neutrální základ a jedna výrazná stěna udělají víc než celý pokoj v barvě oblíbeného hrdiny.
Nejčastější chyba je udělat z pokoje výstavu. Teenager nepotřebuje dokonalý prostor, potřebuje prostor, který si může měnit. Nechte mu jednu stěnu, na kterou může lepit plakáty, a jednu poličku, kterou si uspořádá sám. Pokud se vám výsledek nelíbí, počkejte měsíc — puberta stejně přinese další změnu. Pokoj, který se vyvíjí s ním, vydrží až do maturity.
Světlo je nejčastěji opomíjený prvek. Stropní svítidlo samo nestačí — přidejte lampu na stůl a menší světlo k posteli. Teenager bude číst a hrát hry i večer a jedno ostré světlo nad hlavou mu unaví oči. Zásuvky naopak přidejte, ne ubeřte: nabíječka na telefon, notebook, sluchátka a reproduktor potřebují místo. Prodlužovací kabel položený přes pokoj je jen otázka času, než někdo zakopne. Naplánujte rozvod ještě před tím, než začnete malovat.
Pak je tu otázka soukromí. Dveře mají mít funkční kliku a teenager má mít právo je zavřít. Rodič, který vstupuje bez klepání, dostane místnost, kde se nic neděje, protože se všechno schovává. Dohodněte se na pravidlech: kdy se uklízí, co se smí jíst uvnitř, jak hlasitá je hudba po desáté. Pravidla napište a dejte je na viditelné místo, ať se nemusí připomínat každý den.
If you loved this post and you would such as to obtain additional info relating to informace kindly visit our site.
