První krok udělejte u odpadkového koše. Stojící koš o objemu dvaceti litrů zabere podlaze místo, které potřebujete pro nohy při krájení. Vyhoďte ho a přejděte na malý koš zavěšený na dvířkách linky nebo na dvě nádoby pod dřezem. Stejně tak zmizí igelitky a pytle, které se hromadí kolem něj. Pokud třídíte odpad, stačí jedna úzká nádoba na plast a jedna na sklo, obě vsazené do spodní skříňky. Na podlaze tak zůstane jen to, po čem skutečně šlapete.
Kam s tím, na co se sahne jen občas Střední police unesou věci, které použijete jednou za čas. Formy na pečení, zásoby mouky a cukru v uzavíratelných dózách, servírovací mísa, která se vytáhne o svátcích. I tady ale platí, že byste na ně měli dosáhnout bez židle. Pokud musíte stát na špičkách, je to špatně. U střední police si dejte pozor na hromadění – často se tam nastěhuje vše, co se nevešlo jinam, a během pár měsíců je z ní nepřehledná změť.
Typická chyba je nechat dřez mokrý a myslet si, že to nevadí. Další častá chyba je používat na vodní kámen ocet nebo kyselinu citronovou plošně. Na nerezu a keramice fungují dobře, ale na přírodním kameni způsobí matné skvrny, které už neodstraníte. Stejně tak nepomůže tvrdá houba ani drátěnka – jen poškrábete povrch a vytvoříte místa, kde se kámen bude usazovat ještě rychleji.
Nejčastější chyba je ukládat do horních skříněk těžké zásoby jen proto, že se tam vejdou. Další častá chyba je zapomenout, co tam vlastně je. Jednou za půl roku horní police projděte, prošlé potraviny vyhoďte a přeskládejte. Pomůže i to, když si na dvířka nebo na krabice napíšete obsah. Ušetříte čas i zbytečné natahování.
Trouba ve výšce očí mění i to, kam odkládáte horké plechy. Dvířka se otevírají do strany nebo dolů a vy potřebujete mít po ruce volnou plochu, kam plech postavit. Když je trouba nízko, stačí se předklonit. Když je vysoko, plech vytahujete v úrovni hrudníku a hrozí, že ho položíte na první volné místo, které často bývá pracovní deska. Ta se pak zašpiní, připálí nebo zvlhne. Řešením je vyhradit pro horké nádobí pevné místo mimo hlavní pracovní zónu a naučit se ho používat pokaždé, ne jen když si vzpomenete.
Poslední věc, kterou je třeba vypustit, je snaha mít v koutě jídelní stůl pro čtyři osoby. Pokud jíte v obývacím pokoji, stačí vám malá deska na dvě kávy. Barový pult prodloužený z linky zabere méně místa než stůl a při vaření poslouží jako odkládací plocha. Místo, které získáte, je cennější než nábytek, který ho blokuje.
Kuchyňský kout v panelovém bytě má obvykle tři až čtyři metry čtvereční. Vejde se sem linka, sporák, dřez a úzká chodbička, která při otevření dvířek zmizí. Pokud se snažíte na tuto plochu vecpat vše, co nabízí katalog kuchyňských doplňků, bude vám tu chybět místo na vaření. Řešení není nakupovat chytřejší organizéry, ale rozhodnout se, co v kuchyni vůbec nemusí být.
Postup, který šetří tmel i ner
Pozor na past, kdy si říkáte, že věc „byla drahá”. Cena je už zaplacená a peníze se nevrátí tím, že nádobí zůstane ve skříni. Další častá chyba je nechat si věci po babičce nebo po rodičích jen z úcty. Pokud je nepoužíváte a ani nevystavujete, není to úcta, ale skladiště. Rozhodněte se podle funkce, ne podle vzpomínek. U věcí, které mají citovou hodnotu, si nechte maximálně jeden kus, ne celou sadu.
Nejvyšší police a prostor nad digestoří jsou pro to, co vytáhnete několikrát do roka. Velké hrnce, které používáte na zavařování, zásoby papírových utěrek, sezónní nádobí, krabice s vánočním pečivem. Sem ale nikdy nepatří sklo, těžké plechovky nebo cokoli, co by při pádu mohlo někomu ublížit. Pokud na horní polici nedosáhnete ani s židlí, skladujte tam jen lehké a měkké věci – například plastové misky nebo utěrky.
Druhé místo, kde se ztrácí prostor, je pracovní deska. Kávovar, toustovač, mixér a rychlovarná konvice zaberou dohromady víc než půl metru. Ponechte na desce jen konvici a jedno zařízení, které používáte denně. Ostatní uložte do skříňky, kterou otevíráte nejméně. Pokud se nevejdou, znamená to, že jich máte víc, než kuchyně unese. Rozhodněte se, které opravdu potřebujete, a zbytek odložte do komory nebo předejte dál.
Horní skříňky v kuchyni jsou pohodlné, dokud do nich nezačnete sahat každý den. Jakmile se z první police stane skladiště těžkých věcí, začne se vám kroutit páteř a přestanete je používat. Rozhodující je dosah rukou: co zvládnete vytáhnout bez výstupu na špičky a bez natahování, patří dolů. Co je výš, má být lehké a používané zřídka.
Co vyhodit z horních skříněk Horní skříňky v panelákovém koutu bývají hluboké, ale nízké. Typická chyba je cpát do nich velké servírovací mísy, které vytáhnete dvakrát za rok. Zbavte se všeho, co se do skříňky nevejde na výšku postavené, a co musíte vyskládat. Talíře stackujte na sebe, hrnky zavěste pod polici na háčky. Koření přesuňte z vysokých sklenic do nízkých plechovek, které se vejdou nad sebe. Získáte tak dvě police navíc, aniž byste cokoli přestavovali.
Here is more info in regards to navštívit stránku check out the web site.
