Než koupíte cokoli nového, projděte hračky s dítětem a roztřiďte je do tří hromádek: denně používané, občasné a ty, které už nikdo nechce. Poslední hromádku odložte mimo dětský pokoj – do sklepa, na půdu nebo k babičce. Tím získáte prostor zdarma a zjistíte, kolik úložných prvků skutečně potřebujete. Typická chyba je kupovat regály před tímto tříděním. Pak zjistíte, že polovina polic zůstane prázdná a druhá přetéká.
Typická chyba je snaha uklidit všechno do krabic a skříněk, které se nedají otevřít bez přesunu jiné věci. Pokud se k něčemu nedostanou sami bez pomoci dospělého, přestanou to používat a začnou to házet na zem. Raději méně úložných míst, ale přístupných. Otevřené police do výšky očí, koše na oblečení místo skládání do skříně, háčky na batohy a bundy přímo u dveří. Čím kratší cesta od ruky k úložnému místu, tím větší šance, že to bude fungovat i po měsíci.
Dětský pokoj nepotřebuje jednu hlavní lampu, ale vrstvené světlo. Rozdíl mezi dobře a špatně osvětleným pokojem se nepozná odpoledne, ale večer, když jde dítě spát. Jedna stropní lampa uprostřed místnosti oslní oči, vytvoří ostré stíny a v rozích nechá tmu. Několik menších zdrojů světla na různých místech pokryje prostor rovnoměrně a každý z nich se dá ovládat zvlášť.
Důležité je i výškové a prostorové oddělení. Pokud to dispozice dovolí, postavte postel a pohovku proti sobě nebo do tvaru L, mezi nimi nechte průchod alespoň šedesát centimetrů. Nepostavujte pohovku přímo k topení ani pod okno, kde v zimě profukuje a v létě praží slunce. Rozkládací pohovku potřebujete otevírat do volného prostoru, takže před ní nesmí stát noční stolek ani hračkářská bedna. Častou chybou je umístit obě sedací i lehací plochy na jednu stranu pokoje a druhou nechat prázdnou; pokoj pak působí nevyváženě a vzniká mrtvý kout, kam se nikdo neposadí.
Nábytek pro děti se kupuje na roky, často na celé dětství. Rozhodnutí mezi laminem a masivem proto není estetická otázka, ale praktická. Lamino je dřevotříska potažená fólií nebo papírem s pryskyřicí. Masiv je skutečné dřevo, nejčastěji borovice, buk nebo smrk. Každý materiál má jinou odolnost, jinou hmotnost a jinou údržbu.
Před koupí si dítě na matraci lehněte v obchodě alespoň na několik minut. Sledujte, zda se tělo nepropadá v pánvi, zda ramena a boky netlačí a zda mezi bedry a matrací není mezera. U rostoucího dítěte počítejte s tím, že za dva až tři roky přibere a povyroste. Vyplatí se proto volit matraci s rezervou v nosnosti a s možností otočení, případně s vyměnitelnou vrstvou. Nekupujte naslepo podle recenzí — každé tělo je jiné a to, co vyhovuje kamarádovi, nemusí sedět vašemu dítěti. Stejně tak nepodléhejte tlaku „akčních” sad: matrace zdarma k posteli bývá často ta nejslabší část sestavy.
Údržba lamina je jednoduchá, ale nesnáší mokrý hadr a agresivní prostředky. Voda zatéká do spár a fólie se odlepuje. Stačí vlhký hadřík s jemným saponátem a hned utřít do sucha. Nepoužívejte abrazivní pasty ani čisticí pěny s rozpouštědly, leptají povrch. Masiv naopak potřebuje olej nebo lak. Dětský nábytek z masivu ošetřujte netoxickým olejem dvakrát ročně, u lakovaných ploch jen otírejte. Škrábance přebruste jemným papírem a znovu ošetřete.
Lamino poznáte podle hran. Když se okraj odloupne, odkryje se dřevotříska, která bobtná vlhkostí a už se nedá zachránit. Proto u dětského nábytku z lamina trvejte na pevně nalepených ABS hranách po celém obvodu, nejen na viditelných stranách. Slabé lamino do 16 mm se pod dětskou váhou prohne, u postelí a židlí hledejte tloušťku 18 mm a silnější.
Praktické pravidlo zní: na postel a židli, kde jde o bezpečnost, volte raději masiv nebo silné lamino s kovovou konstrukcí. Na skříně a police stačí lamino. Před koupí si v prodejně zkuste sednout na židli, zatlačit do police a zkontrolovat hrany. Doma nábytek nenechávejte mokrý a u masivu ho jednou za čas ošetřete. Tím prodloužíte životnost o roky.
Kde masiv vyhraje a kde ne Masiv snese nárazy, dá se přebrousit a opravit. Když dítě vyryje do stolu jméno, stačí ho vzít brusným papírem a znovu nalakovat. Nevýhodou je citlivost na vlhkost a teplotní výkyvy. Dřevo pracuje, takže u topení se může mírně rozeschat. Praskliny ale nejsou vada, jen projev materiálu, pokud nejsou hluboké. U levného masivu z tenkých latěk se mohou objevit spáry, proto kontrolujte, zda je deska slepená z více vrstev.
Nejčastější chyba je koupit lamino do vlhké místnosti, třeba do koupelny nebo k oknu, kde na něj prší. Další chyba je postavit masiv přímo k radiátoru, dřevo popraská. U obou materiálů platí: nekupujte nábytek, který se při zatížení kýve. Vratká konstrukce se časem rozpadne, i když je materiál kvalitní. Šrouby a spoje raději po půl roce dotáhněte.
When you loved this short article and you wish to receive more info about osvěTlení v obýváku i implore you to go to our own website.
