Klobouk nestačí ohmatat a říct, že je hladký. Sleduj tvar v různém věku – mladé plodnice mají jiný obrys než staré. Zapiš si barvu za sucha i po dešti, protože mnoho druhů mění odstín. Všímej si okraje: podvinutý, rovný, rýhovaný nebo popraskaný. Podívej se i na spodní stranu – rourky, lupeny nebo lišty. Právě tam se dělá nejvíc chyb: lidé vidí bílé lupeny a myslí si, že mají pečárku, ale zapomenou, že pečárka má lupeny volné a růžovohnědé až čokoládové výtrusy.
Typická chyba je nechat houby v uzavřené nádobě přes noc v teple. Druhá je míchat čerstvé houby s těmi, které už byly na cestě dlouho. Třetí je dávat je do mrazničky nebo do chladničky ještě před očištěním, kde se orosí a ztratí strukturu. Pokud víte, že cestou zmoknou, vezměte si na ně lehkou plenu, ne igelit. Po příchodu domů houby vysypte na stůl nebo na noviny a nechte je krátce provětrat, než je začnete krájet.
Kováře zpracujte co nejdříve po sběru. Očistěte klobouk od jehličí a hlíny suchým hadříkem nebo štětečkem, třeň seřízněte u báze. Plodnice nakrájejte na plátky silné asi půl centimetru. Modrání při krájení je normální a není známkou kažení. Před tepelnou úpravou plátky krátce povařte v osolené vodě asi 10 minut a vodu slijte – tím se odstraní případné zažívací potíže a ztratí se i mírná hořkost. Poté je můžete dusit na cibulce, přidat do smetanové omáčky, do guláše nebo naložit do octa. Sušení se u kováře nedoporučuje, protože dužnina po usušení tvrdne a ztrácí chuť. Mrazení je vhodné jen po předchozím povaření.
Hřib satan (Rubroboletus satanas) patří k našim nejnápadnějším a zároveň nejnebezpečnějším hřibovitým houbám. Roste od června do září, nejčastěji v teplých vápencových oblastech pod duby, buky nebo lískami. Klobouk má v mládí téměř bílý až šedobílý, později našedlý, masitý a v průměru může mít i přes dvacet centimetrů. Nepříjemný zápach po karbolu nebo zdechlině je patrný hlavně u starších plodnic a je jedním z prvních signálů, že něco není v pořádku.
Před mražením houby očistěte a podle potřeby nakrájejte. Nepoužívejte vodu, pokud to není nutné – houby nasákne a v mrazáku se z nich stane ledová hmota. Velké kusy nakrájejte na plátky silné asi půl centimetru. Pokud chcete houby uchovat déle, krátce je povařte ve vlastní šťávě nebo v osolené vodě po dobu pěti až deseti minut, nechte vychladnout a teprve pak dejte do mrazáku. Tím zastavíte enzymatické reakce, které by jinak změnily chuť i barvu.
Když dodržíte prodyšný obal, správné vrstvení a stín, houby vydrží v dobré kondici i několik hodin. Nejde o žádnou složitou vědu, stačí si uvědomit, že houba je živý organismus, který se v těsné a vlhké tmě rychle kazí. Přeprava z lesa je součást sběru, ne něco, co se dá odbýt.
Na cestě mějte nádobu na stinném místě, ne na přímém slunci. V autě ji nedávejte do kufru, kde se přehřívá vzduch, ani na zadní plato. Nejlepší je položit ji na podlahu za sedadlem nebo do klimatizovaného prostoru. Pokud jdete pěšky a je horko, občas nádobu proluftujte a prohlédněte, jestli se někde nezačíná tvořit vlhký film. Když houby vezete delší dobu, snažte se je do dvou hodin zpracovat.
Nejčastější důvod, proč se houby z lesa zapaří, je ten, že je sběrač nahází do igelitky nebo do těsného batohu. Houby dýchají, produkují teplo a vlhkost a v neprodyšném obalu se do hodiny začnou potit. Začnou měknout, lepí se na sebe a klobouky tmavnou. Přeprava není o tom, jak dlouho vydrží, ale jak rychle je dostanete domů v takovém stavu, v jakém jste je našli.
Pamatujte, že žádný jednotlivý znak nestačí. Vždy kombinujte třeň s dalšími vlastnostmi: tvar klobouku (i okousaný), barvu výtrusného prachu, místo růstu a dobu sběru. Pokud si nejste jisti, houbu nejezte. Ani dokonale čistý třeň vás nezachrání před záměnou s jedovatým druhem. Sbírejte pouze houby, které bezpečně znáte, a při sebemenší pochybnosti se poraďte s mykologem.
Základem je prodyšná nádoba. Osvědčený je proutěný košík, ale poslouží i plastová přepravka s děrovaným dnem nebo plátěná taška, která není zevnitř pogumovaná. Důležité je, aby dno nebylo pevné a vlhko mělo kam odcházet. Nikdy nepoužívejte igelitové tašky, uzavřené kbelíky ani nepromokavé batohy. Pokud jinou možnost nemáte, dejte houby do koše volně a obal nechte otevřený.
Jak skládat houby, aby se nepomačkaly a nezapařily Houby se nemají mýt ani máčet, to až doma. V lese je jen očistěte nožem od hlíny a jehličí a odřízněte zbytky podhoubí. Skládejte je kloboukem dolů, ne na sebe ve vrstvách. Každá vrstva vytváří tlak a teplo. Pokud máte hodně hub, použijte dvě přepravky nebo je rozdělte do několika menších nádob. Velké a těžké houby dejte naspod, menší a křehčí nahoru. Nikdy je necpěte do sebe silou.
If you are you looking for more information regarding tato stránka look into our webpage.
