Rozmrazujte pomalu v chladničce, ideálně přes noc. Nikdy je neházejte do horké vody ani neohřívejte v mikrovlnce, houby by se rozvařily. Pokud spěcháte, vhoďte zmrazené houby přímo do hrnce k ostatním surovinám – u dušených a restovaných směsí to nevadí. Po rozmrazení je ještě jednou prohřejte a dochuťte. Tekutinu, která se uvolní, nevylévejte, použijte ji jako základ polévky nebo omáčky.
Na závěr platí jednoduché pravidlo. Když v jehličí rostou houby, poznáte to podle vlhké půdy, mechu a stínu, ne podle množství stromů. Choďte pomalu, dívejte se k zemi a vracejte se na stejná místa. Lokality v jehličnatých lesích bývají stálé, ale plodí nárazově. Když přijdete ve správný čas, odmění se i zdánlivě chudý smrkový les.
Nastavte sušičku na 40 až 45 stupňů Celsia. Vyšší teplota houby „zatáhne” na povrchu, uvnitř zůstanou vlhké a snadno zhořknou. Síta neplňte do plna – mezi plátky nechte mezery, aby vzduch mohl proudit. Nikdy neukládejte plátky na sebe ve dvou a více vrstvách, i když se to zdá jako úspora místa. Právě přeplněná síta jsou nejčastější důvod, proč houby po dvou dnech zapáchají a musí do koše. Během sušení síta jednou nebo dvakdy prohoďte, spodní nahoru, aby se vlhkost odváděla rovnoměrně.
Když si nejste jistí u více kusů, oddělte je a nechte je doma přezkoumat. Zkušený mykolog nebo zkušený sběratel z vašeho okolí dokáže určit druh podle čerstvé plodnice, ne podle zaschlé. Zaschlé a rozmočené houby ztrácejí určovací znaky a zvyšují riziko. Proto sbírejte jen čerstvé a pevné plodnice. Nikdy nepoužívejte houby, které jste předtím zamrazili nebo usušili, pokud jste si u nich nebyli jisti už v lese.
Ověřený postup začíná už před odchodem. Vezměte si pevný košík, ne igelitku. Houby v plastu nevětrají, rychle se rozkládají a ztrácejí znaky, podle kterých je pak doma kontrolujete. Vezměte i papírový sáček nebo novinový papír na jednotlivé kusy, které si nejste jistí. Nikdy je nemíchejte s ostatními. Doma je položte zvlášť kloboukem dolů, aby se neotlačily a nezačaly hnít.
Nejlepší ochranou je vlastní seznam druhů, které bezpečně znáte. Ten si postupně rozšiřujte, ale pomalu a s ověřením. U každého nového druhu si nejprve projděte jeho jedovaté dvojníky a zapamatujte si rozdíl. Když si nejste jistí, raději přijdete domů s prázdným košem než s omylem, který se nedá vzít zpět.
Ve Středočeském kraji se vyplatí mít dvě až tři lokality různého typu. Jednu vlhčí s převahou smrku, jednu sušší borovou a jednu listnatou s dubem a bukem. Když na jedné nic není, na druhé to může vypadat jinak. Do lesa choďte brzy ráno, neberte s sebou psa na volno a nenechávejte odpadky. Houby jsou jen část — klid a čistota lesa rozhodují o tom, jestli se tam vrátíte i příští rok.
Typické chyby při sběru v jehličí jsou dvě. První je příliš rychlá chůze po cestě. Jehličnatý les neukazuje houby na dálku jako listnatý, plodnice často sedí u paty stromů a v mechu. Druhá chyba je vytrhávání plodnic i s jehličím. Houbu je lepší vykroutit nebo opatrně vyjmout a potom místo zakrýt jehličím, aby půda nevyschla. Nenechávejte na místě pošlapaný důlek s odkrytou půdou.
Při zpracování dávej pozor na dvě věci: houby nikdy nenechávej dlouho v igelitové tašce, protože se zapaří a rozpadnou. A druhá věc — kozák březový se nehodí k nakládání do octa, protože jeho třeň zůstává i po uvaření tuhý. Naopak skvěle funguje v mleté podobě jako základ pro houbovou sekanou nebo do směsi s jinými hřibovitými houbami. Pokud si nejsi jistý druhem, raději houbu neber — záměna s nejedlými druhy rodu Leccinum je sice vzácná, ale existuje. Sbírej jen plodnice, které máš stoprocentně určené, a vždy si všímej celého habitu včetně třeně.
Typická chyba je chodit pořád na stejné místo a divit se, že nic není. Houby se posouvají podle vlhkosti a teploty. Když na jednom svahu nic není, zkuste o padesát metrů níž nebo na opačnou stranu kopce. Další častá chyba je brát si staré plodnice — ty už mohou být plesnivé nebo červivé a doma z nich nic nebude. Sbírejte jen mladé a pevné kusy, u hřibů hlavně ty, které mají tvrdý klobouk a bílou dužinu bez děr. A pozor na záměnu s jedovatými druhy, zejména u muchomůrek a závojenky. Pokud si nejste jistí, nechte houbu v lese.
Jehličnaté lesy mají pověst chudých lokalit. Smrčiny a boroviny bývají kyselé, suché a druhově chudé, přesto v nich houby růst mohou a často velmi dobře. Rozhoduje vlhkost, stáří porostu a množství opadu. Nejde o to najít jednu zázračnou lokalitu, ale naučit se číst, kde se v jehličí drží voda a kde se půda přehřívá nebo naopak vysychá.
If you beloved this post and you would like to get additional information relating to NáBytek Na MíRu kindly take a look at the website.
