Nůž berte pevný, se zavírací čepelí a vroubkovaným ostřím. Hladká čepel se v mechu a jehličí rychle otupí. Před odchodem zkontrolujte, že čepel drží v otevřené poloze a pojistka nepovolí. Krájejte houbu u země, ne výše ve třeni. Řez ve výšce nechává v zemi zbytek, který pak plesniví a ničí podhoubí. Po každém použití nůž otřete hadrem a nechte uschnout. Vlhká čepel v pochvě zreziví během jedné sezóny.
Častou chybou je ochutnávat namočené houby syrové nebo je přidávat do salátů. Další chybou je slévání vody po namočení do polévky – právě v ní se hromadí rozpustné toxiny a bakterie. Vodu vždy vylijte a houby properte pod tekoucí vodou. Pokud houby po namočení zapáchají kysele, mají slizký povrch nebo změnily barvu na tmavě šedou či zelenou, není co řešit. Tyto znaky znamenají rozklad a tepelná úprava už nepomůže.
Plodnice na klobouku se objevují z jednoho prostého důvodu: mycelium má dost živin, vlhkosti a kyslíku a rozhodlo se růst ven. Nejčastěji jde o plodnice vedlejší, které vyrážejí z okraje nebo z místa, kde je substrát zbytečně bohatý. Pokud je necháte být, spotřebují energii, kterou by jinak klobouk využil k růstu, a mohou začít zahnívat. Proto se vyplatí zasáhnout včas, ale opatrně.
Prakticky vzato, pokud chcete houby najít, neřešte jen kyselost, ale celkovou skladbu lesa. V kyselých smrčinách hledejte mechové polštáře a vlhké úžlabiny. V pence se soustřeďte na okraje cest, paseky a listnatý opad. Vyhněte se místům s intenzivním zemědělstvím nebo průmyslovým znečištěním, kde mohou houby absorbovat těžké kovy. A pamatujte, že i v kyselém lese můžete najít druh, který jste nečekali – příroda není černobílá.
Skladujte je na suchém a tmavém místě, ideálně v papírovém sáčku uvnitř uzavřené nádoby. Sklo samo o sobě vlhkost neudrží, ale papír ji pohltí. První dny sklenici kontrolujte – pokud se na stěnách objeví mlha, houby nebyly dost suché a musí zpět do sušičky. Zvlhčené houby se rychle kazí a plíseň není vidět na první pohled, často ji poznáte až podle zápachu.
Typickou chybou je spoléhat se na jednu lokalitu a jeden typ půdy. Houby mohou růst i na přechodech mezi kyselým a zásaditým podložím, kde se druhy míchají. Další častou chybou je sbírat houby bez ohledu na to, zda jde o mladé plodnice. Staré a přerostlé houby mohou být toxické nebo plesnivé, i když rostou na správném místě. Vždy kontrolujte barvu, vůni a rysy na řezu – například u hřibu satana je řez okamžitě modrající a výrazně hořký.
Otázka, zda houby rostou pouze v kyselých lesích, nebo i v pence, vychází z častého zjednodušení. Ve skutečnosti platí, že kyselost půdy je jen jedním z mnoha faktorů a rozhodně ne jediným. Houby jsou úzce vázané na konkrétní druh dřeviny, množství organické hmoty, vlhkost a stín. Smrkové monokultury na kyselých půdách bývají typické pro hřib smrkový, klouzek sličný nebo lišku obecnou. Naproti tomu v pence, tedy v bučinách a doubravách s bohatším humusem a vyšším pH, rostou jiné druhy – hřib hnědý, křemenáč březový nebo muchomůrka růžovka.
Sušení hub v troubě nebo v sušičce je bezpečné jen tehdy, když se teplota pohybuje mezi 40 a 50 °C a houby jsou nakrájené na tenké plátky. Při vyšší teplotě se houby zvenčí zatáhnou, ale uvnitř zůstane vlhko, což je ideální živná půda pro plísně. Po usušení musí být houby křehké, při ohnutí se lámou, nikoli ohýbají. Pokud jsou po vychladnutí měkké nebo lepivé, patří do koše, i když vypadají dobře.
Představa, že houby milují jen kyselé prostředí, je zavádějící. Mnoho druhů sice preferuje půdy kyselejší, ale najdou se i takové, které vyžadují půdy neutrální až zásadité. Příkladem je hřib satan, který roste v teplých vápencových oblastech, nebo některé druhy holubinek vázané na vápenec. Naopak v silně kyselých rašeliništích najdete jen omezené spektrum druhů, často specializovaných, jako je klouzek obecný. Klíčové je tedy vědět, jaký typ lesa a půdy na daném místě převažuje.
Jak poznat, kam se vydat na houby Než vyrazíte, zjistěte si geologické podloží a druh porostu. V kyselých oblastech, jako jsou pískovce nebo žuly, převažují smrčiny a borovice. Tam hledejte klouzky, hřiby smrkové nebo ryzce. V pence, tedy v oblastech s vápenci a flyšovými pásmy, najdete buky, duby a habry. Tam se daří hřibu hnědému, křemenáči nebo čirůvce fialové. Praktický tip: vezměte si s sebou malou lopatku a zkuste půdu na několika místech – čím tmavší a kyprější humus, tím spíše narazíte na druhy, které kyselé prostředí nesnášejí.
Při sušení hub, které potřebují delší tepelnou úpravu, nestačí je jen usušit. Sušením se toxiny neodstraní. Takové houby musíte před konzumací vždy nejprve povařit ve vodě a vodu vylít. Stejně tak nakládání do octa nebo oleje jedovatost nesnižuje. Další častá chyba je ochutnávání syrových nebo nedovařených hub při vaření. I malý kousek může způsobit zažívací potíže, pokud jde o druh, který vyžaduje delší var.
If you have any sort of questions concerning where and ways to make use of číst dál, you could call us at the site.
